Wake up in Miami - 2. Díl

31. července 2013 v 18:16 | Míša


"Ahoj!" pozdravil mě kluk s krabicí v ruce.
"Čau." věnovala jsem mu jeden krátký pohled, při kterém jsem si všimla snad jenom té krabice a začala jsem psát SMS.
"Ehm... Slyšel jsem, že jsi tu nová a já bydlím o dva domy dál. No a.. prostě jsem ti donesl krabici s pár muffiny, které jsem upekl, protože to se tady novým sousedům dělá." řekl a podal mi krabici. Jen jsem ji otevřela a usmála se, protože byly čokoládové a ty já miluju.
"Děkuju moc." řekla jsem mile a podívala se na něj. A právě při tom pohledu do jeho krásných očí...
... jsem se asi zamilovala.

"Mimochodem, jsem Liam." podal mi ruku.
"Já Elizabeth." kývla jsem a nemohla jsem z něj spustit oči.
"No tak já už asi půjdu. Vidím, že máš ještě dost práce s novým domem, tak nebudu rušit. Kdyby jsi něco potřebovala, klidně zazvoň." mávl, otočil se a odešel.
Stála jsem tam a pořád jsem ho měla před očima. Pohlédla jsem na mobil, kde jsem měla rozepsanou SMS pro Willa.
Panebože, co to dělám?! Vždyť mám Willa...
Druhý den jsem se probudila, oblékla a chtěla si dát snídani, ale zjistila jsem, že ještě nemám nakoupené žádné jídlo. Pak mě ale napadla super věc. Liam by mi mohl poradit, kam můžu jít nakoupit...
"Crrrrrrrrr..." ozvalo se, když jsem zazvonila na Liamův dům.
"Ahoj! Já jsem přišla, protože..." vybalila jsem rychle na osobu, která otevřela. Zasekla jsem se, protože to nebyl Liam. Stál tam roztomilý blond kluk s vyděšeným výrazem.
"Promiň já..." začala jsem se rychle omlouvat, ale skočil mi do řeči.
"Elizabeth?" řekl mé jméno. Řekl mé jméno? Cože?
"Ehm... my se známe?" zeptala jsem se nechápavě.
"Já jsem Niall, Niall Horan." představil se. Jak jsem ho mohla nepoznat?!
"Jéé, už si vzpomínám. Páni, strašně dlouho jsme se neviděli. Divím se, že si mě ještě pamatuješ."
"Na tebe nikdy nezapomenu." mrkl na mě Niall. "Byla si má první láska."
"Ty moje taky." začala jsem se smát a cítila jsem, jak mi rudnou tváře.
S Niallem jsme se potkali v Irsku, jako malé děti, co si hrají na pískovišti v parku. Hned první den, co jsme se seznámili jsme se navzájem zalíbili a měli se rádi. Byly to krásný 3 roky, jenže pak jsme začali oba chodit na jinou školu a přestali jsme chodívat do parku na pískoviště.
"No a proč jsi přišla?" zastavil trapné ticho.
"Přišla jsem za Liamem, protože jsem chtěla poradit nějaký supermarket poblíž. Mám strašný hlad, ještě jsem nejedla."
"Aha a nechceš jít dál? Dělám wafle s jahodama a šlehačkou." řekl a mě se rozzářili oči. Je to tu jak ve snu.
"Jasně." souhlasila jsem a vešla do stejně velkého domu, jako mám já. Šlo poznat, že tu bydlí kluci, protože tu byl docela nepořádek.
"Máte to tu hezký." pochválila jsem jim to ze slušnosti.
"Díky, posaď se." ukázal na jednu ze židlí v kuchyni a položil mi tam talíř s waflí a s jahodami. Vedle položil šlehačku a sedl si se svojí porcí na proti.
Daly jsme se do jídla a spustili jsme vzpomínkovou konverzaci. Pořád jsme se měli o čem bavit, byl stejný jako ve školce. Hodný, milý a vtipný.
"A pamatuješ, jak jsem na tebe vylil ten kýbl se studenou vodou?" zeptal se mě se smíchem.
"Jo to si pamatuju moc dobře." řekla jsem a dojedla poslední kousek wafle.
"Taky si pamatuju, jak si mi dal tu velkou kytici." usmála jsem se na něj. "To byl asi ten nejlepší dárek vůbec."
"Jo, byla si z ní úplně unešená." vstal a šel dát talíře do umyvadla.
"Občas se mi po těch časech stýská." řekla jsem.
"Mě taky. Ale nečekal jsem, že tě ještě někdy uvidím." sedl si znovu naproti mě.
"To je osud." usmála jsem se.


"Jsem zpátky!" uslyšely jsme hlas a po té bouchnutí s dveřma.
"Donesl jsem všechno navečer!" vešel do dveří Liam.
"Ahoj." pozdravila jsem ho s úsměvem.
"Čau." odsekl. Asi nečekal, že mě tu uvidí.
"Koupil jsi všechno?" šel k němu Niall a vzal plný tašky z ruk.
"Jasně." sedl si ke stolu vedle mě. "Už se těším."
"To já taky." řekl potichu a ironicky Niall. Asi si myslel, že ho nepůjde slyšet. Vyndal věci z tašky a otočil se na nás. Všiml si mého nechápavého výrazu.
"El, dnes pořádáme večírek, nechceš taky přijít?" zeptal se mě Niall a já hned kývla. Dobrá příležitost poznat nový lidi.
Chvíli na to jsem se s nimi rozloučila a najezená jsem šla spokojně domů. Až potom jsem si vzpomněla, že jsem tam šla hlavně kvůli radě na nějaký supermarket, ale bylo mi blbé tam jít znovu.
Celé dopodledne jsem provolala s Willem a na oběd jsem neměla vůbec hlad. Odpoledne jsem lenošila u televize a brala síly na večer. Když nastal čas, šla jsem se obléct a připravit. Nebrala jsem na sebe nic extra, vlastně jsem byla oblečená úplně normálně a obyčejně.
"Crrrrrr..." zazvonila jsem na jejich dům.
"Čáu!" otevřel Niall se sklenkou v ruce a hned mě objal. "Pojď dál."
Ve vnitř to opravdu žilo. Chodby byly zaplněné lidmy a uprostřed obýváku se tančilo. Nevěděla jsem kam mám jít prvně a tak jsem se otočila na Nialla, který za mnou už nestál. Byla jsem zmatená kam se poděl, ale nijak jsem to neřešila a vydala se na cestu domem. Všude samí neznámí lidé a hlasitá hudba. Večírky jsem měla vžy ráda, ale ty které jsem zažila doma nebyli nikdy takové jaké jsou tady.
"Hej kotě!" zavolal na mě neznámý kluk s pivem v ruce. Rychle jsem se otočila a šla jsem do jiné místnosti. Cítila jsem se tu méně a méně svá.
Procházela jsem a cpala se mezi lidmi, až sem se s někým srazila.
"Promiňte, omlouvám se." řekla jsem okamžitě.
"V pohodě." řekl kudrnatý kluk.
"Harry?" hned jsem ho poznala. Začal se smát, chytl mě za ruku a někam mě táhl.
"Nedáš si něco k pití?" zeptal se mě a už směřoval ke stolku s drinkama. Přikývla jsem a čekala, co mi nalije. Nakonec sobě nalil pivo a podíval se na mě výrazem, jestli může i mě a já souhlasila. Teda, čekala jsem, že bude více tvořivější. Už kvůli tomu, že pracuje v kavárně.
"Tak jak se ti tu zatím líbí?" podal mi kelímek a mírně se svým ťukl o můj.
"Zatím dobrý, nečekala jsem to tu tak skělý." konstatovala jsem a napila se.
"Harry?!" zavolal nějaký kluk.
"Jé! Ahój!" otočil se na něj a objal ho. Přišlo mi, že Harry má nějakou velkou radost, že ho vidí. Potom se neznámý kluk k němu nahl a pošeptal mu cosi do ucha. Harry na to kývl a otočil se na mě.
"Omluvíš mě, prosím?" zeptal se mě pohledem štěněte.
"Jasně." řekla jsem bez problému, ale uvnitř mi to vadilo. On se na mě jen tak vykašle kvůli nějakému kamarádovi, tss!
Seděla jsem tam sama a popíjela pivo. Kdo by to kdy do mě řekl. Já nikdy nebyla zastáncem alkoholu a taky málo kdy se mi stalo, abych byla na večírku sama.
Sledovala jsem ostatní lidi, když v tom jsem zahlédla Nialla. Rozhlížel se do všech stran, pak uviděl mě. Zjistil, že ho taky sleduju a mírně se usmál. Pak si namířil cestu ke mě.
"Co tu sedíš tak sama? Nebavíš se?" přišel ke mě. Já je pokrčila rameny a on mi naznačil ať si jdu s ním zatancovat.
"Nééé." odmítla jsem ho.
"Proč ne?"
"Já netancuju." seděla jsem pevně na židli.
"No ták!" chytl mě za ruku a snažil se mě zvednout, ale já kývla, že opravdu nechci.
"Tak pojď alespoň za mnou." zvedl mě a rozběhl se po schodech nahoru. Šla jsem opatrně za ním. Po cestě jsme potkali Liama s nějakou dívkou. Drželi se ruku v ruce a nějak se k sobě měli. Bylo mi jasné hned o co tu jde a trochu mě píchlo u srdce, když jsem je spolu viděla, protože jsem zjsitila, že u něj šanci už nemám.
Niall zavítal do nějaké malé místnustky s hromadou věcí, asi něco jako kumbál, a vytáhl žebřík. Trochu jsem se lekla, ale neprotestovala. Pak ho nastavil k poklopu na stropě a nabídl mi ať jdu první.
Když jsem otevřela poklop, zahlédla jsem něco neuvěřitelného. Vylezli jsme na střechu, vlastně až teď mi došlo, že ji mají vlastně placatou, né jako já. Úplněk zářil na noční obloze ještě se stovkami hvězd.
"To je nádhera." nemohla jsem se nabažit toho pohledu. Niall se pousmál a začal roztahovat deku, kterou si s sebou vzal, čehož jsem si ani nevšimla. Poté mi ukázal ať se na ni posadím a pak si lehl velde mě.
"Jsem rád, že jsme se opět potkali."
"I já." lehla jsem si taky. V podstatě jsme měli hlavy hned vedle sebe a dívali se na hvězdy.
Ucítila jsem jeho vůni a jeho dotek. Nejspíš to bylo omylem, ale dotkl se mojí ruky, když pokládal tu svoji. Hned jsem si vzpomněla, jak dobře jsem se s ním cítila, když jsem byla malá, a přesně stejný pocit jsem měla i teď.
I když se pod námi konala hlasitá párty, na střeše šel slyšet každý pohyb. Uslyšela jsem, jak Niall otočil hlavu na bok a ucítila jsem, jak jeho pohled spadl na mě.
"Pořád to děláš." usmála jsem se a stále jsem se dívala na oblohu.
"Co dělám?" nechápal.
"Zíráš na mě, a myslíš si, že to nevím."
"To není pravda." začal se smát. "Teda je. Dělával jsem to, protože ses mi líbila. Byl jsem do tebe zamilovaný, ale teď už né. Teď jsem se jenom podíval."
"Ahááá." kývla jsem na jeho ujasnění.
"Vlastně po našem odloučení, jsem přestala věřit tomu, že první láska vydrží na věky." přemýšlela jsem nahlas a podívala se na Nialla.
"Já bych tomu docela věřil." řekl potichu a otočil hlavu na mě. Bylo hrobové ticho, šla slyšet jen slabě muzika, čemuž dopomáhala na více romantické atmosféře. Ucítila jsem jeho dech a jeho oči sjely na mé rty. Měla jsem strašnou touhu ho políbit, ani nevím proč, možná že jsem si ani neuvědomovala, že to je Niall.
"Co tady děláte?" zeptal se Liam, který stál za námi a tím zabil ten nejromantičtější zážitek v mém životě.
"Liaaaam!" leknutím jsem rychle vstala. Stál tu s nějakou dívkou, tentokrát ale s jinou. Sice je ten nejvíc sexy kluk, co jsem kdy viděla, ale jeho povahu fakt nemusím. Povaha Bad Boye, který si myslí, že má každou, kterou si umane. Díky, nechci.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jennys jennys | E-mail | 19. října 2013 v 21:58 | Reagovat

kdbych nenašla tenhle blog,nevěděla bych o 1D..kdyby nebylo tebe nenašla bych smysl..je mi líto,jak na blog přidáváš jednou za pár měsíců..ale nezapomínám na něj...úplně jsem se do něj zamilovala..doufám že se na něj nevykašleš úplně byla by to šílená škoda...:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama