Forever Directioner

15. února 2013 v 23:37 | Míša

"So get out, get out, get out of my head and fall into my arms instead!" začal hrát refrén mé oblíbené písničky z rádia, na kterém jsem měla nastavený budík. Většina lidí by si svůj budík asi hned zaklaplo, ale já ho nechala jet. Vylezla jsem z postele a dala ranní pusu pěti dokonalým chlapcům na plakátě pověšeném na zdi. Protože jsem si šla hned potom vyčistit zuby do koupelny, která byla hned vedle mého pokoje, zhlasila jsme si rádio, abych mohla poslouchat i při ranní hygieně.
"Grace! Ztlum tu hudbu!" volala na mě ze zdola máma, ale já ji nevnímala. Přišla jsem do pokoje a zrovna písnička dohrála, tak jsem si ji začala při oblékání pobrukovat. Při zapínání mikiny se mi rozsvítil můj displey na mobilu, který zdobili One Direction, přišla mi zpráva. Popadla jsem mobil a začala ji číst.
"Mami, už jdu do školy!" zakřičela jsem na mamku, když jsem procházela kolem kuchyně. Vzala jsem si z věšáku moji nejoblíbenější baseballovou mikinu s velkým M ve předu a na zádech měla nápis Malik. Dostala jsem ji k narozeninám a strašně ji miluji.
"To se ani nenasnídáš?" vyběhla z kuchyně naštvaně máma.


"Za chvíli sem příjde Nicol, nemám čas." pokrčila jsem rameny a začala si obouvat bílé Convers boty, na které jsem byla nesmírně pyšná. Měla jsem stejné, jako nosí Harry Styles a to je jen jedna z mála věcí, které mám s nimi společné.
"Tu máš." vyběhla znovu z kuchyně máma a vrazila mi do ruky ještě teplý toust. Poděkovala jsem jí a rouzloučila se. Vzala jsem si tašku, která byla zaplňená různými odznáčky s One Direction a vše s nimi společné.
Hned jak jsem otevřela dveře, uviděla jsem tam stát Nicol.
"Nemůžu se dočkat na odpoledne!" zaječela nadšením na mě.
"Já taky ne." zaradovala jsem se, když jsme si vzpomněla, že dnes odpoledne je něco, na co jsem dlouho čekala.
Vydaly jsme se směrem do školy a po cestě jsme poslouchaly What makes you beautiful. Bylo nám jedno, že lidé na nás koukají, když si po ulici do rytmu písně poskakujeme a děláme blbosti. My jsme ty kluky prostě milovaly.
Po škole jsem byla domluvená s Nicol že se půjde k nám, aby jsme se spolu podívaly na nový klip One Direction, který má vyjít k večeru. Byly jse strašně nedočkavé a hned zaply notebook, aby jsme věděly nejnovější informace. Nicol si sedla a začala projíždět po internetu. Její kovová ozdoba na jednom z 6 náramků One Direction škrábala do stolu při každém pohybu s myší.
Večer se blížil a my nedočkavostí jsme každou chvíli obnovovaly jejich channel na Youtube. Zbývalo pár minut pro vydání nového videoklipu, na který jsme se těšily strašně dlouho a konečně je to tu. Nicol obnovila asi po stokráté stránku a naskočilo tam nové video.
"Je to tam!" zařvala Nicol a otevřela rychle video. Když začala hrát písnička obě jsme se rozpištěly. Zaynovo sólo s motorkou jsme sotva rozdýchávaly.
"Oh tell me tell me tell me how to turn your love on.." vykoukl z poza Zaynových zad Harry a my znovu začaly pištět. byly jsme tak šťastné.
"T-O-U-CH! You get this kind of R-U-S-H! Baby say yeah, yeah, yeah.." zpívaly jsme si refrén z Kiss You a koukaly na ten úžasně vtipný klip pěti dokonalých chlapců, který nás dohnat až k slzám.



O několik let později... ( http://www.youtube.com/watch?v=36oazKfQNsA )
"Mami! Tohle je pěkné, co říkáš?" ukázala mi Daisy modré tričko s třpytícím nápisem. Lehce jsem přikývla.
"Tak si ho jdi zkusit." koukla jsem na kabinky a Daisy se objevil na obličeji široký úsměv. Není nic hezčího, než vidět svoji dceru šťastnou. Otočila se utíkala ke kabinkám.
Čekala jsem na ni a prohrabovala se kupou oblečení se slevami.
"You're insecure, don't know what for." vycházelo z repráků na zdi obchodu. Nijak jsem to nevnímala, ale tahle písnička mě donutila se vším přestat. V hlavě mi běhalo milion myšlenek, co to je za písničku. Stála jsem tam jak opařená a poslouchala ji dál.
"Baby you light up my world like nobody else!" hrálo a mě zavalilo plno vzpomínek. Vrátily se mi zpátky. Nevěřila jsem, že je znovu slyším. Z mého lehkého úsměvu se stal vážný výraz a oči mi zaplavily slzy.
Těch pět kluků, co mi změnilo život.
"Keviiiiin!!"
"Vas Happenin!"
"No! Jimmy protested!"

Těch pět kluků, co mi vytvářelo úsměv na tváři, když mi bylo nejhůř.
"Somebody needs help? Superman is here!"
"One, two, three Flick!"

"I like girls who eat carrots!"
Těch pět kluků, za který jsem se vždy rozčilovala, hádala a zastávala, když do nich někdo nadával.
Jak jsem strašně nenáviděla Directionatorky, který je vůbec neznaly a měly rády jen jednoho nebo dva z nich.
Jak jsem na trávila dny prohlížením jejich fotek a posloucháním jejich písniček.
"Mami, děje se něco?" chytla mě za ruku Daisy a na tváři měla vyděšený výraz. Utřela jsem si slzu stékající po obličeji a snažila se na ni usmát, ale nešlo to.
"Tak jak ti to padne? Chceš ho?" změnila jsem téma. Daisy lehce přikývla a podala mi ho.
Po zaplacení jsme šly do auta. Daisy měla na tváři celou cestu ten vyděšený výraz a nic nepromluvila. Já také ne, protože jsem myslela jen na to jediné.
Zaparkovala jsem, vystoupila a vzala tašky z kufru domů. Položila jsem je na stůl a místo toho, jak je hned pokaždé jdu vybalit, tentokrát jsem zamířila do mé ložnice. Sáhla jsem pod postel a vytáhla zabalenou kartonovou krabici. Strašně dlouho je zabalená, ale přesně vím, co v ní je.
Nožem jsem rozřízla vrchní plochu a uviděla jsem je. Ty věci, které jsem tak strašně chránila. Ty věci, na které jsem byla tak strašně pyšná. Ty věci, kterých bych se nikdy nevzdala. Vrch zdobily bílé boty Convers a hned pod nimi ležela baseballová mikina velkým M. Opatrně jsem je vytáhla a položila vedle krabice. Nahlédla jsem zpátky do vnitř a uviděla jsem tam ležet plno malých odznáčků. Vzpomněla jsem si, jak zdobily moji tašku a jak jsem se s nimi hrdě vystavovala. Bylo mi jedno, že jsem nosila na tašce odznáček s mrkví, želvou nebo logem Nando's. Prohlížela jsem si každý zvlášť a prstama po nich opatrněla přejížděla. Jeden se mi omylem posunul a mě zaujaly desky pod odznáčky. Vytáhla jsem je a otevřela. Byly plné plakátů, časopisů a výstrižků s One Direction. Oči jsem měla zplavené slzami, že jsem nemohla pořádně rozluštit, kde se co píše. Odložila jsem je vedle sebe a sáhla znovu na spod krabice, jesli tam ještě něco je. A bylo. Když jsem to vytáhla, rozbrečela jsem se. Ty věci, za který jsem dala spoustu peněz. Vzhluboka jsem se nadechla, utřela slzy a prohlížela CD v mé ruce. Písničky, jsem si mohla klidně stáhnout na internetu, ale já si ty CD prostě musela koupit. Tak strašně mladí všude byly. Skládala jsem ty věci zpátky do posvátné krabice, za kterou bych před několika lety i zabíjela.
"Mami? Co to je?" vykoukla zpoza dveří Daisy a trochu se lekla, když mě viděla ubrečenou. Jen jsem se na ni usmála a přemýšlela nad odpovědí, protože ona nikdy nedokáže pochopit, jak mi změnili život. Nepochopila by, jak mi společná láska ke kapele přinesla tolik přátel. Nepochopila by, jak šíleně jsem je milovala.
Protože nezáleží na tom, jak stará jsem, ale, co k nim citím.
"Pět chlapců, kteří mi změnili život..." vydala jsem ze sebe. "... k lepšímu." pousmála jsem se.
Jsem hrdá na to, že budu vždy Directioner, až do dne, kdy zemřu. Protože být Directioner není 'dočastná záležitost'.

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 m.k m.k | 3. března 2013 v 21:11 | Reagovat

Bezvadný!!!!!Užasný,nádhera máš velkej talent.

2 :) :) | 6. července 2013 v 12:28 | Reagovat

Páni, je to úžasné. :) Normálně mám husí kůži. A ještě ta písnička do toho. :)
Skvěle píšeš. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama