Splněný sen - 6.Díl

6. ledna 2013 v 17:40 | Míša
"Nech toho! Nejsem namyšlený!" rozčiloval se.
"Ano Harry jseš! Sláva ti stoupla do hlavy." naklonila jsem se k němu.
"Podle čeho to jako soudíš?" nahodil frajerský výraz.
"Podle tvých posledních slov, NA-MYŠ-LEN-ČE!" hláskovala jsem mu to do obličeje.
"To byla poslední kapka!" zařval Harry přes celý pokoj.

Chytl mě do náruče a táhl směrem k postely.
"Harry! Co to děláš?! Pusť mě!" ječela jsem, ale Harryho to nezastavilo. Údajně mě chtěl asi hodit na postel, ale aby se mi nic nestalo a také kvůli mé noze mě tam raději jen jemně položil, což ztratilo tu jeho drsnost a rozčílenost, která z něho pálila před chvílí.
"
Neměla si mě nazývat namyšleným." sklonil se ke mě.
"Někdo ti musel říct pravdu." mrkla jsem na něj a on mě začal lechtat.
"Nééééé!! Harry!!" snažila jsem se mu oddělat ruce z mého břicha.
"Co jsem?" přestal a čekal, co řeknu.
"Namyšlený." vyplázla jsem na něj jazyk a začal s dalším lechtáním. Už jsem to nemohla vydržet.
"Dobře! Dobře! Nejsi namyšlený!" řvala jsem to na něj, jen pro to, aby přestal.
"Ale ty to říkáš jen tak." řekl zklesle Harry, protože mu došlo, že si to o něm doopravdy myslím. Já na to nic neřekla a jen pokrčila rameny a už se připravovala na další várku lechtání, jenže on nic.
"Jak ti to mám dokázat?" prohrábl si vlasy.
"Dokázat co?"
"Dokázat, že nejsem namyšlený." sedl si vedle mě na postel.
"Mě to dokazovat nemusíš." usmála jsem se na něj.
"Ale já nechci aby jsi si to o mě myslela." řekl a chytl mě za ruku.
"Já taky ne." povzdychla jsem.
"Ty si to o mě nechceš myslet a stejně si to myslíš?" nechápal.
"Ty jsi úplně jinej, než když jsem tě znala jenom jako Directionerka. Osobně se chováš úplně jinak, než si spousta holek myslí."
"Hůř?" řekl potichu.
"To jsem neřekla. Jen prostě jsi úplně někdo jinej, než za co tě všechny Directionerky mají. Já vím, že se ti to neposlouchá lehce, ale mě můžeš věřit. Já jsem Directionerka už dlouho a do teď jsem si myslela, jak o vás vím všechno do posledního bodu, ale jak vidím, tak asi ne. Na tom ale nic nemění, že vás nepřestanu milovat. Vy už prostě patříte do mého života a a snad dlouho budete." dořekla jsem a podívala jsem se mu do očí.
"To je snad to nejkrásnější, co mi kdy fanynka řekla." stiskl mi ruku, ale mě sešel úsměv z tváře. Fanynka?!
"Aha, fanynka. Já myslela, že je to jen před novinářema."
"Ale tak jsem to nemyslel." znervózněl.
"A jak jsi to myslel?"
"Tak ty jsi přece fanynka, to mi nemůžeš brát za zlý..." zazubil se. "...ale pro mě jen fanynka nejsi." pohladil mě po ruce.
Bylo to tak krásné a romantické... dokud nevrthla do pokoje Gina.
"Jess? Jé promiňte, já vás tu nechám o samotě. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli jsi neviděla můj mobil." ušklíbla se.
"Ne, neviděla." probodávala jsem ji pohledem.
"Tak já padám." zpozorovala to a chtěla jít pryč.
"To je v pořádku, já stejně už budu muset jít. Jdeme s klukama na oběd a odpoledne máme interview." mávl na mě a sladce se usmál. Hned jak jsem uslyšela zavření dveří, Gina ke mě přiběhla.
"Tak co? Tak co? Tak co?!" řekla natěšeně pisklavým hlasem.
"Nic, nic, nic, nic!"
"Povídej, prosím." udělala na mě psí oči.
"Né vážně. Nic se nestalo. A teď mě prosím omluv, musím jít napsat našim, že zůstanu ještě pár dnů v Londýně." vstala jsem a šla pro mobil.
"Ale vždyť jsem vás viděla. Držel tě za ruce. A navíc jak se na tebe díval. To nebude jen tak." přišla za mnou.
"Gino, já mu řekla, že je namyšlenec." začala jsem se smát.
"Aha." lehce se pousmála a šla si sednout zpátky na postel.
"Tak co dnes podnikneme?" zavolala na mě.
"Nic zvlášního. Nevím, co bych měla podnikat s nohou se kterou mám odpočívat." odpověděla jsem při psaní SMS.
"Ale notáák. Přece se tu nechceš unudit k smrti ne?"
"Tak zajdem do kina. To máme o dvě ulice dál, to dojdu." navrhla jsem a Gina souhlasila. Po odeslání zprávy jsme se nachystaly a mohly jsme jít.
Po cestě jsme se dohadovaly na jaký film půjdeme.
"Já bych zašla na nějaký horor." řekla Gina.
"Já bych radši něco romantického." usmála jsem se.
"Prosím, pojďme na horor."
"Ty víš, že horory nemám ráda."
"Horor! Horor! Horor!" vykřikovala na mě s úsměvem.
"Né Gino né!" začala jsem se smát. Po dlouhém dohadování jsme se rozhodly pro jiný žánr.
"Tak co třeba komedii?" navrhla.
"To zni dobře. A hele..." chtěla jsem se Giny na něco zeptat, ale zastavil mě nějaký pán s diktafonem v ruce.
"Dobrý den, jsem z novin. Můžu se vás zeptat na pár otázek?" zeptal se mile.
"Jako proč?"
"Je to moje práce." prohodil rukami, až mu ten diktafon málem spadl.
"Já to nechápu. Na co vám to bude, vždyť nejsem ani slavná. Nikdo mě nezná." řekla jsem a chtěla jít s Ginou dál.
"To by jses divila. Poslední dva dny jsi ve všech novinách v okolí a to jen díky tomu slavnému mladíkovi z One Direction." mrkl na mě. "Tak uděláš se mnou ten rozhovor?"
"Promiňte, nemám čas." mávla jsem na něj rukou, chytla Ginu a šly jsme do kina. Přišlo mi to strašně divné.
Když už jsme se přibližovaly ke kinu, zastavily nás nějaká parta holek.
"Nejsi Jessie?" zeptala se mě jedna z nich a já jen němně přikývla.
"Můžeme se s tebou vyfotit?" zeptala se druhá.
"Jo." odpověděla jsem a šla si stoupnout mezi ně. Gině vrazily do ruky foťák a ta nás vyfotila.
"A ty máš něco s Harrym?" zeptala se mě naštvaně jedna z dívek.
"Nemám."
"Nekecej." nevěřila mi.
"Nekecám. Vážně, já jsem stejná Directionerka jak vy, holky. Prosím vás, on by o mě zájem ani neměl." zasmála jsem se.
"Dobře." mávly na mě na rozloučenou a šly pryč.
"Bože, to jako teď to bude takhle pořád?" zeptala jsem se zoufale Giny. Ta jen pokrčila rameny a šla koupit lístky.

Po filmu jsme šly domů a po cestě nás tentokrát nic nevyrušilo, což mě potěšilo. Doma nám Gina objednala pizzu a já se šla podívat na mobil, co mi napsali naši na to, že zůstanu ještě pár dní v Londýně.
"Nééééééééé!" zařvala jsem přes celý pokoj až Gina z mnou přiběhla.
"Co se děje?!" nechápala proč řvu.
"Néééé! Proč jáááá?" sedla jsem si nešťastně na postel.
"Vaši ti nedovolili tady zůstat?"
"Něco horšího..." řekla jsem zklesle. "...oni chtějí přijet."
"Co je na tom? Stejně by nebydleli s námi. Navíc si to mohla čekat, když za pár dní jsou Vánoce." mrkla na mě a odešla. Měla pravdu, ale já nechci všechen čas, co jsem konečně v Londýně strávit s nimi.
S pizzou jsme si sedli k televizi a tak jsme trávily celý večer.
"Kdy vaši vlastně přijedou?" zajímala se.
"Pozítří." řekla jsem a zrovna někdo zaťukal na dveře.
"Áha. Harry ti přišel." usmála se provokativně a já šla otevřít. Opravdu tam stál a kluci za ním opodál si povídali.
"Ahoj, jsem tu jenom a skok. Něco jsem ti přinesl." podal mi kafe ze Starbucks.


"Snažíš se mi dokázat, že nejsi namyšlený?" usmála jsem se a Harry na mě jen naštvaně vyplázl jazyk.
"Ano, snažím. Ale jak vidím, tak to k ničemu nevede, že?"
"Já vážně nechápu, proč ti na tom tak záleží." řekla jsem a upila z kelímku.
"Protože nechci, aby si o mě moje kamarádka myslela takové věci." sladce se na mě usmál. Přišlo mi to milé, konečně nejsem jen fanynka.
"Harry, musíme jít." zavolal Liam a zamával mi na pozdrav.
"Tak se měj." sladce se usmál a šel za klukama.
Já šla zpátky za Ginou a upíjela kávu od Harryho. Kupodivu se na nic nevyptávala, protože věděla že mi to vadí a tak dál sledovala televizi.

Další den mi Harry napsal, že na Vánoce všichni jednou domů ke svým rodinám, ale jenom na pár dní. Na rozloučenou a na to, že bude mít Louis narozeniny, pořádají house party.
"Gino, podívej." ukázala jsem jí zprávu v mém mobilu.
"Půjdeme na párty, juhůůů!" zajásala.
"Já tu ale nemám žádné šaty." řekla jsem zklesle.
"Já taky ne..." dala si ruku na čelo. "..ale můžeme se po nějakých jít podívat do obchodů!" řekla a ruka je vyšvihla, jakože jí napadlo něco skvělého.
"Máme dost času. To akorát si stihneme nějaké koupit, obléct se a přijít tam." řekla nadšeně.
"Máš pravdu." hodila jsem jí klíče, vzala si berle a šly jsme. Bohužel berle mám ještě pár dní nosit, ale na party si je v žádném případě nevezmu.

"Co tyhle?" zeptala se mě Gina a vytáhla výrazně červené šaty nad kolena.
"Příjdou mě až moc vyzívavé." odpověděla jsem.
"No a tyto?" vytáhla fialové s bílími puntíky.
"Ty jsou jak pro klauna."
"A co teď?" vytáhla třetí. Byly šedobílé s velkou mašlí v pase.
"Páni. Ty jsou úžasné." řekla jsem a Gina už šla se mnou směrem ke kabince.
"Jsou skvělé. Sluší ti." řekla mi, když jsem se v nich prohlížela v zrcadle. Já se jen šťastně usmála.
"A co ty? Už máš vybrané?" zeptala jsem se jí a Gina jen zakývala hlavou, že 'ano'.
"Tak je sem přines." zvedla jsem ji ze stoličky a postrčila ji směrem k věšákům s šaty.
Mezitím, co jsem se prohlížela s mými šaty v zrcadle, Gina přišla smutně za mnou.
"Oni už je tam nemají."
"Jsi si jistá? Prohlédla jsi to celé?" zeptala jsem se jí úplně na blbé otázky, na které Gina jen kývla.
"Tak zkusíme najít jiné. Nic si z toho nedělej, třeba najdeme i hezčí." utěšovala jsem ji a šla se převlíct.
"Ale tam ty byly dokonalé." smutnila dál. Já vyšla z kabinky, zamířila k věšákům s šatami a vytáhla první, které mě padly hned do oka.
"Dokonalé, jako jsou tyto?" usmála jsem se na Ginu.
"Ne!" vyhrkla ze sebe. "Tyhle jsou dokonalejší!" rozplývala se, vytrhla mi je z ruky a zamířila ke kabinkám.
Černé obtáhlé šaty jí strašně slušely. Když jsme se rozhodly zaplatit, u pokladny jsme uviděly stojan s různýma doplňkama, u kterého jsme se musely samozdřejmě zastavit.
"Myslím, že tohle se nám k tomu bude perfektně hodit." řekla Gina a vzala k pokladně dvoje silonky se srdíčkama.
Když už jsme odcházely domů, na něco jsem si vzpomněla.
"Počkej!" zastavila jsem Ginu. "Když vlastně kluci odjíždějí a nebudou tu na Vánoce, to bych měla Harrymu něco dát ne?"
"To jo." usmála se na mě a zatáhla mě do obchůdku s dárkovými věcmi.
"Kup mu tohle!" zaječela přes celý obchod a v rukách držela velké plyšové srdce.
"Jsi blázen?" začala jsem se smát. "Nesmí to být něco, co mu bude říkat jak ho miluji, ale spíš něco kamarádského."
"Ale tak se s ním nikam neposuneš." vysvětlovala mi.
"Třeba to tak bude lepší." usmála jsem se na ni a šla vybírat dárek.
Po dlouhém hledání, kdy už i Gina byla unavená a tlačila na mě s časem, protože máme jít ještě na party, jsem si konečně vybrala. Rychle jsme přiběhly domů, převlékly se a vyrazily na cestu. S bolavou nohou jsem se tam nějak došla a řekla si, že se budu na party snažit co nejméně kulhat.
"A vy jste?" přivítal nás neobvyklým způsobem Louis.
"Ehm. Já jsem Jessie a tohle je Gina." představila jsem nás, ale Louis očividně pořád nechápal.
"Vy jste nějaké fanynky?" zeptal se.
"No.." načla jsem větu a Gina mě skočila do řeči.
"Ne. Harry srazil Jessie autem a nějak se spolu sblížili..." řekla a já se na ni podívala vražedným pohledem.
"Teda spřátelili." opravila se, ale u toho ukázala že kecá.
"No a Harry nás pozval." dokončila jsem.
"Aha, tak pojďte dál." otevřel nám dveře a my vešly do velkého moderního domu, kde bylo spousta lidí, hlasitá hudba a hromada jídla a pití.
"Mmm, dnešní noc si užiju!" oznámila mi Gina a šla ke stolu s občerstvením.
Já se rozhlédla kolem sebe, jestli neuvidím Harryho, ale on nikde nebyl. Vlastně tu nebyl nikdo z One Direction kromě Louise.
"Louisi? Kluci už jsou tady?" zeptala jsem se ho nenápadně.
"Měli by být." usmál se a šel za nějakou dívkou, kterou jsem viděla jen ze zadu. Když se ale otočila, poznala jsem ji. Můj bože! To je Eleanor!
Spatřila, že se na ni dívám, usmála se a já nazpět. V mé hlavě jsem křičela, protože tohle byl můj sen se přátelit s 1D a nebo alespoň potkat Eleanor s Danielle nebo Perrie. Vzhluboka jsem se nadechla a podívala jsem se ke stolu s občerstvením, kde před chvíli stála Gina, ale teď už tam nebyla. Kolem mě bylo hromada cizích lidí a já jen stála uprostřed sálu a rozhlížela se. Muselo to působit divně. Rozhodla jsem se, že to tu trošku prozkoumám. Vyběhla jsem po prvních schodech co jsem viděla, kde bylo pár lidí. Spíše párů, ale nikdo, koho znám. Potom jsem spatřila na konci chodby žebřík. přišlo mi to trochu divné, tak jsem popošla k němu. Vedl asi na půdu. Poklop byl otevřený, takže bylo jasné, že tam někdo je. Zaslechla jsem i hlasy. Byl to, ale jen mužský hlas. Strašně mi připomínal Harryho a mě to nedalo a musela jsem vylézt nahoru. Vystrčila jsem jenom půlku hlavy a tiše prohlížela půdu. Všude byly svíčky, takže to vypadalo strašně romanticky. Potom jsem ale spatřila Harryho. Seděl na zemi zády k poklopu a cosi tam huhňal. Nevím proč, ale v tu chvíli jsem si na sto procent byla jistá, že to připravil pro mě, tak jsem se snažila vylézt nahoru. Vůbec mě neslyšel a pořád se neotáčel. Když se ale pohnul, lekla jsem se. Ne, ale kvůli jeho pohybu, ale kvůli tomu, že tam neseděl sám. Seděl tam s nějakou dívkou, kterou šlo blbě v tom šeru poznat. Spolu se tam chychotaly a on jí něco vykládal. Spanikařila jsem a snažila se co nejrychleji slézt dolů, aby si mě nevšimli. Když jsem ale stoupla na jednu ze šprušlí od žebříku, v tom tichu šíleně zavrzala a dívky a Harryho pohled spadl na mě...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 elko elko | 6. ledna 2013 v 17:55 | Reagovat

Rudej pysk :D já chci v brně starbucks.. jinak dokonalý

2 pop pop | 3. března 2013 v 12:16 | Reagovat

Tak konečně povídka která mě zaujala .Moc dobře se to čte .Pěkný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama