Leden 2013

Splněný sen - 7.Díl

12. ledna 2013 v 18:33 | Míša
Potom jsem ale spatřila Harryho. Seděl na zemi zády k poklopu a cosi tam huhňal. Nevím proč, ale v tu chvíli jsem si na sto procent byla jistá, že to připravil pro mě, tak jsem se snažila vylézt nahoru. Vůbec mě neslyšel a pořád se neotáčel. Když se ale pohnul, lekla jsem se. Ne, ale kvůli jeho pohybu, ale kvůli tomu, že tam neseděl sám. Seděl tam s nějakou dívkou, kterou šlo blbě v tom šeru poznat. Spolu se tam chychotaly a on jí něco vykládal. Spanikařila jsem a snažila se co nejrychleji slézt dolů, aby si mě nevšimli. Když jsem ale stoupla na jednu ze šprušlí od žebříku, v tom tichu šíleně zavrzala a Harryho a dívky pohled spadl na mě...


Cítila jsem se hrozně trapně. Seskočila jsem dolů a šla rychlým krokem pryč.
"Neviděli jste tu holku s černými šaty a se silonkami jako mám já?" vyptávala jsem se všech lidí.
"Myslíš tu tvoji kamarádku Ginu? Já ji viděl." ozval se někdo za mými zády.
"Kde?" otočila jsem se.
"Před chvílí jsem si s ní povídal, potom se omluvila a řekla, že si musí odskočit." uchechtl se Liam.
"Díky moc." usmála jsem se na něj a utíkala směrem k záchodům.
"Gino?" zavolala jsem přes záchody do prázdna. Naštvaně jsem udělala udělala pár kroků, při kterých jsem vzhluboka dýchala a přemýšlela, jestli má Harry něco s tou holkou. Opřela jsem se o umyvadlo a podívala jsem se na sebe do zrcalda. Chvíli jsem se prohlížela, dokud mě nevyrušila rána do dveří, za kterými šel slyšet nějaký smích. Rychle jsem se schovala do kabinky.
"Ale Harry, tohle jsou dámské záchodky." smála se nějaká dívka. Jen co vyslovila to jméno, ve mě zatrnulo. Potom jsem uslyšela jeho hlas.
"To je mi jedno." řekl a já je začala sledovat malou škvírou dveří. Vzal ji do náruče a posadil vedle umyvadla. Sladce se na ni smál a začal jí líbat. Nemohla jsem se na to dívat. Chtěla jsem se otočit na druhou stranu, ale podjela mi noha a já spadla na kraj záchodové desky a rukou jsem praštila do splachovacího čudlíku. Teď mi nezbývalo nic jiného, než vylézt.
"Je tu někdo?" zeptala se dívka.
Otevřela jsem dveře a podívala se na Harryho, který byl vyděšený a začínal se červenat.
"Promiňte." podívala jsem se na dívku. Poznala jsem ji. Byla slavná, krásná a Harrymu se očividně taky líbila, ale já ji od té doby začala nenávidět.
Rychlým krokem jsem vyšla ze záchodů a šla hledat Ginu. Zase jsem se všech vyptávala, ale nikdo ji neviděl. Začínala jsem se bát, protože jsem ji od té doby, co jsme přišly neviděla. Už jsem nevěděla, kam mám jít. Všude bylo plno cizích lidí. Pomalým krokem jsem se šla podívat na zasněženou noční zahradu. Měli i bazén, vedle kterého někdo stál. Byl v krátkém rukávu, což mě přišlo hodně divné. Nenápadně jsme otevřela dveře a vyšla ven. Byla obrovská zima a já měla je ramínkový šaty. Poslušně jsem za sebou zavřela a šla k té osobě, která si zapalovala cigaretu. Potom mi to došlo.
"Zayn?!" chtěla jsem si říct v duchu, ale tak nějak jsem si to řekla nahlas.
"Ehm...ano?" nechápavě vykoukl ze tmy.
"Můj bože!" byla jsem šťastná, že ho vidím takhle zblízka. Vždy to byl můj nejoblíbenější člen z kapely.
"Děje se něco? Co mám na sobě?" začal se nervózně prohlížet.
"Ne, nic se neděje. Jen jsem ráda, že tě vidím." překryla jsem si pusu rukou a prohlížela si ho.
"My se známe?" pořád nechápal.
"Ne to ne, já jsem Jessie. Ta, která byla sražená od Harryho autem." uchechtla jsem se. Oba jsme po sobě pokukovali a navzájem uhýbaly pohledem. Bylo to trapné. Bylo ticho a mě nenapadalo, co říct. Konečně se mi vyplnil sen a já to takhle zvorám.
"Není ti zima?" proboural trapné ticho.
"Ne." lhala jsem.
"Prosímtě, vždyť vidím, jak se klepeš." řekl a tipl cigaretu, kterou ani nedokouřil.
"Ale.." chtěla jsem něco říct.
"Pojď prosím." chytl mě kolem ramen a táhl dovnitř do tepla.
"Tak co? Už je ti líp?" zeptal se mě vevnitř, když mě postavil ke kamnům.
"Ano." nechtěla jsem mu přidělávat starosti, ale on to na mě poznal.
"Něco nám přinesu na zahřátí. Vydrž chvíli." otočil se a šel pryč. Nečekala jsem moc dlouho. Hlavně jsem se rozhlížela, jestli neuvidím Ginu, ale nikde nebyla.
"Jsem zpátky." nesl v ruce dva panáky nějakého alkoholu.
"Ne." odtahovala jsem to rukou.
"Co děláš? Vždyť to vyliješ." nadával.
"Zayne, já to nechci."
"Nebuď taková slušňačka." mrkl na mě a podal mi jeden.
"Já nepiju." dala jsem ruce za záda.
"Protože nemůžeš nebo protože nechceš?" zeptal se mě.
"Protože nechci." odpověděla jsem a on mi ho hned vrazil do ruky.
"Ale..."
"Jeden ti neuškodí. Na zdraví." rychle cinkl o ten můj a vklopil to do sebe. Já tam jen stála a zírala na něj.
"No co je?" nechápal.
"Zayne, já fakt..." snažila jsem se mu to vysvětlit, ale on mi ho začal naklánět až jsem se bála, že to na mě vylije.
"No dobře." řekla jsem nervózně. Rozhlédla jsem se okolo sebe a dala ho na ex.
"No vidíš, že to jde." mrkl na mě. "Dáme další?"
"V žádném případě." začala jsem se smát a uviděla jsem, jak za Zaynem prochází Gina.
"Omluv mě, prosím." řekla jsem a šla směrem k Gině.
"No kde jsi? Celou dobu tě tu hledám." stoupla jsem si před ni.
"Byla jsem se seznamovat." usmála se na mě.
"Nepůjdeme už?" řekla jsem znuděně.
"Dobře, když chceš." šla směrem ke dveřím. "A co říkal Harry na ten dárek?"
"Já mu ho vlastně nedala." uvědomila jsem si.
"Proč?"
"Protože byl dneska jaksi zaneprázdněný." podívala jsem se na ni a ona hned pochopila, co tím myslím.
"Ale měla by jsi mu to dát. Aspoň nepůjde poznat, jak moc ti to vadí." řekla mi jednu ze svých 'moudrých' rad a já jen přikývla. "Ta holka bude mít konkurenci." mrkla na mě.
"Ehm. Ta holka je Taylor Swift." podívala jsem se do země a Gina vyprskla vodu, kterou právě pila.
"Chceš mi říct, že v tomhle domě je Taylor Swift?" řekla nadšeně, protože ji doslova zbožňuje.
"Mmm." odbyla jsem ji naštvaně. "Pořád si myslíš, že ta holka bude mít konkurenci?"
"Jasněěě." řekla ulhaně a se smíchem mě poplácala po zádech.
"Já mu to teda půjdu dát. Vydržíš tu chvíli?" zeptala jsem se jí a ona přikývla.
"Hlavně ale zase nikam neutíkej, ať tě tu nemusím znovu hledat." zdůraznila jsem a šla hledat Harryho. Strašně jsem se bála, že ho zase potkám s ní, protože by to bylo hrozně divné.
"Neviděli jste prosím Harryho Stylese? Nevíte kde je?" zeptala jsem se náhodného páru stojícího u schodů. Ti jen ukázali směrem k občerstvení.
Stál tam s Niallem. V duchu jsem zase řvala co to šlo. Další člen, kterého vidím naživo a zblízka. Vzhluboka jsem se nadechla a šla směrem k nim.
"...tohle je se slaninou a tohle je paprikový. To mám nejradši." vysvětloval Niall něco Harrymu a ukazoval na různé druhy bambůrek. Harry dělal zájem a přikyvoval hlavou.
"Harry?" řekla jsem slabě, že jsem ani nečekala, že se otočí, ale on to uslyšel. Když se otočil, byl trochu překvapený.
"Čekal si někoho jiného, že?" řekla jsem zklesle.
"To né, jen...jen jsem překvapený, že si za mnou přišla." vykoktal.
"Já jsem přišla už dřív, jen jsi něměl moc času." usmála jsem se i přes to, jak mě to štvalo. Harry hned pochopil, co tím myslím a jen sklopil hlavu dolů.
"Jen jsem ti chtěla říct, že už půjdu domů." řekla jsem a Harry přikývl. "A něco jsem ti koupila k Vánocům."
Dala jsem mu krabičku s náramkem, který měl nápis 'HARRY'. Pomalu ji otevřel.
"To je skvělý, moc ti děkuju." objal mě. Bylo mi neskutečně. Tak strašný pocit, když jsem věděla, že mám kěmu tak blízko a přece s ním nic mít nemůžu. Milovala jsem ho nadevše a jak řekla Gina, že by z toho možná mohlo něco být, tak jsem tomu zezačátku vůbec nevěřila, ale když mě už vážně přesvětčila a já se začala o něj snažit, vecpe se mi do cesty Taylor.
"Sbohem Harry." mávla jsem na něj s pocitem, že už ho nikdy neuvidím. Je to celebrita. Ten na fanynky jako jsem já čas nemá.
"Sbohem? Ještě se uvidíme ne?" zastavil mě.
"Přiznej si to. Vždyť po Vánocích nebudeš mít vůbec čas, máte spoustu rozhovorů, focení a mnoho dalšího. Navíc ti přibyl nový koníček, jak jsem dnes spatřila." řekla jsem a Harry na mě koukal, protože neměl, co říct.
"Já vím, že tohle je naposledy, co se vidíme, takže jsem ti chtěla dát alespoň něco, aby si na mě nezapomněl." dokončila jsem a chtěla jsem jít pryč.
"Já na tebe nezapomenu. A slibuju ti, že v novém roce se potkáme." mrkl na mě a já šla za Ginou. Vzaly jsme si kabáty a šly do hotelu. Nejraději bych z Londýna už nadobro odjela, ale kvůli mém poranění tu musím zůstat ještě pár dní.
Celou cestu jsem přemýšlela nad Harrym. Bylo to od něj pěkné, ale já věděla, že to říká jen tak. I když Gina mě pořád přesvědčovala o opaku.

Druhý den jsme s Ginou čekaly na pokoji, než přijedou moji rodiče. Projížděly jsme internet a já bledla závistí při pohledu na fotky Harry a Taylor, kde drží ruku v ruce. Byly foceny před necelou hodinou.
"Takže on s ní fakt je." pošeptala Gina. Já na to nic neřekla a uslyšela jsem klepání.
"Veselé Vánoce!" zakřičeli na mě rodiče, když jsem otevřela.
"Vám taky!" objala jsem je.
"To je pro tebe zlatíčko." podal mi dárek táta.
"Taky pro vás něco mám. Vlastně je to od nás s Ginou dohromady." podala jsem jim dárek, který jsme koupili, když jsme byly ve městě.


Po té, co si rodiče šli zarezervovat pokoj pro sebe, šla jsem si otevřít dárek od nich. Byl tam krásný modrošedý pletený svetr s vánočními motivy.
"Gino, koukej." ukázala jsem ji svetr.
"Ten je skvělej." pochválila mi ho a otočila se kě mě zády. Moc jsem to nechápala a snažila se nakouknout, co dělá. Až se otočila, vrazila mi malinkou krabičku do ruky.
"Pro tebe." usmála se na mě. "Veselé Vánoce."
"Ale Gin, já pro tebe nic nemám." řekla jsem nešťastně.
"Tohle je jen taková drobnost, taková blbost na památku." ujišťovala mě. "A mě nic dávat nemusíš, pro mě dárek je, že jsi tu se mnou."
Když jsem otevřela krabičku, uviděla jsem tam malého plyšového sněhuláčka v zelenočerveným oblečku.
"Jé to je roztomilý, díky moc." položila jsem si ho na poličku.


Dny strávené v Londýně uběhly rychle. S našima jsme se párkrát vydaly do města se projít a jednou do kina. Tyhle Vánoce jsem si vážně užila. Když jsem šla na kontrolu do nemocnice, doktor mi řekl, že už je noha v pořádku, ale nesmím dělat zatím žádné namáhavé sporty, což u mě nehrozí. Odpoledne jsme nasedli do auta a odjeli domů. Nový rok jsem strávila také s Ginou a užívala si dny zimní pohody, než přišla škola. Samozdřejmě, že na Harryho jsem za tu dobu nezapomněla, ale on na mě asi ano. Docela jsem s tím počátala už od začátku, ale pořád jsem měla nějakou tu naději, že se ozve, že mě najde nebo nějak vyhledá. Ale on nic.
Měsíc školy uběhl a byl začátek února. Byla jsem smířená s tím, že už Harryho nikdy nepotkám a že je konec, dokud jsem se na internetu dozvěděla, že One Direction jsou v Londýně a že tam mají nějaký interview. S nějvětší pravděpodobností jako po většině rozhovorech jdou k fanynkám a podepisují se, fotí se s nimi a povídají si, dokud nemusí odjet. Byla jsem strašně šťastná a Ginu jsem nemusela ani moc přemlouvat, aby se mnou jela. Věděla jsem, že to nic nezmění, ale chtěla jsem je prostě znovu vidět. Za tu dobu na internetu jsem dokonce četla, že se s Taylor pohádal někde na dovolené a rozešli se, což i když to není ode mě moc hezké, tak mě to potěšilo. Odpočítávala jsem si dny a každý večer usínala s přemýšlením, co si na sebe vezmu.
S Ginou jsme vyjely hned ráno, kdy jsme se rozhodly zajít na nákupy. Obě milujeme nakupování, takže skvělý den začal užod rána. Nekoupily jsme si toho moc, aby jsme to potom nemusely tahat. Po nákupu jsme si sedly na jídlo a po té se vydaly směrem ke dveřím od společnosti, pro kterou dělají kluci rozhovor. Stálo tam jen pár holek, což mě potěšilo. Čekaly jsme tam necelou půl hodinu, ale Ginu už to nebavilo a zabíjela mě pohledem. Za těch 20 minut se tam nahrnulo hromada fanynek, ale ja s Gin jsme byly úplně vepředu, protože jsme tam byly mezi prvníma.
"Vidíš, vyplatilo se nám to." mrkla jsem na ni.
"Tobě se to vyplatilo." řekla naštvaně Gina. Podala jsem jí foťák do ruky, aby mě kdyžtak odfotila, kdyby se mě někoho z nich podařilo zachytnout.
"Můj bože! Už jdou!" zařvala jedna z fanynek a všechny začaly pištět. Jediná já jsem byla zticha a zírala, jak mých pět idolů vychází ven. Všechny fanynky řvaly přes sebe. První ke mě došel Zayn.
"Ahoj Zayne, mohla bych si s tebou udělat fotku?" zeptala jsem se ho a on si mě začal prohlížet.
"Nejsi ty náhodou..."
"Jessie." usmála jsem se na něj.
"Áááha. Ta slušňačka?" začal se smát a já s úsměvem přikývla.
"Jasně, že můžeš." přitiskl se ke mě a usmál se do foťáku. Potom šel vedle mě a šel se věnovat jiným fanynkám. Snažila jsem se odchytit někoho dalšího, ale skoro všichny byli na druhé straně. Uviděla jsem, jak Zayn jde na druhou stranu směrek k Harrymu a něco mu šeptá, potom se snažil nenápadě ukázat směrem na mě, ale já to moc dobře viděla. Harry se na mě otočil a uviděla jsem, jak byl překvapený. Já na něj jen zírala a vůbec nevěděla jak se tvářit. Byla jsem šťastná, že ho vidím, ale zároveň naštvaná, že se neozval. Za to on ale nemůže, nemá čas.
Když už mi to přišlo divné, uhnula jsem pohledem a snažila jsem navázat konverzaci s Ginou. Po chvíli jsem uviděla, jak jde směrem ke mě.
"Jessie?" stál u mě. Já se na něj jen otočila.
"Co tady děláš?" zeptal se mě.
"Byla jsem tu na nákupech." ukázala jsem tašky, které jsem měla pod nohama.
"Potřebuji s tebou mluvit." řekl vážně.
"Jako teď?
"Né teď." řekl a a naklonil se, aby mi něco mohl pošeptat. "Přijď do toho hotelu, kde jsi trávila Vánoce. Bude sraz u výtahu. Nikomu to neříkej."
"Dobře." přikývla jsem, vzala Ginu za ruku a táhla ji pryč.
"Kam to jdeme?" nechápala.
"Uvidíš." mrkla jsem na ni a šla rychlým krokem směrem k hotelu.
"Mohla bys tu prosím někde počkat?" ukázala jsem ulici kolem hotelu.
"Harry?" zeptala se mě a já s úsměvem přikývla.
"Dobře, počkám tam v tý kavárně, dobře? Potom dojdi." ukázala mi naproti ulice na kavárnu.
Já souhlasila a šla do hotelu směrem k výtahu, kde ještě nikdo nestál. Asi za pět minut vešel do hotelu Harry a zamířil ke mě.
"Ahoj." podzravil mě.
"Čau, tak co jsi chtěl?"
"Půjdeš se mnou ještě nahoru? Zapomněl jsem si v pokoji tašku." stiskl tlačítko na přivolání výtahu.
"Děláš si srandu?" nechápala jsem. "Ty jsi mě sem pozval, abych s tebou mohla jít pro tašku?"
"Samozdřejmě, že ne." začal se smát a nastoupil o výtahu. Já vešla za ním a on stiskl tlačítko patra.
"Chtěl jsem tě tu hlavně kvůli tomu... no.." vzhluboka se nadechl a přemýšlel, co má říct. "Proč si sem vůbec přišla?"
"Hele neodváděj téma."
"Dobře, ale odpověz mi." sklonil hlavu.
"Říkala jsem, že jseš tu byla nakoupit." řekla jsem a Harry nevěřícně přikývl.
"Nicméně jsem se ti chtěl omluvit, že jsem se ti vůbec neozval."
"V pohodě Harry. Já jsem to čekala." řekla jsem s klidem, ale uvnitř jsem byla naštvaná.
"Čekala?" nechápal.
"Ano, čekala. Jsi celebrita, ty nemáš čas na nějakou fanynku." snažila jsem se to říkat klidně.
"Ale vždyť ty nejsi jen fanynka." podíval se na mě.
"Ano Harry, jsem. Už zase jsem." povzdychla jsem a s Harrym jsme ucítily, jak výtah cuknul.
"Co to bylo?" řekla jsem vystrašeně.
"Hlavně klid." chytl se mě. "Myslím, že jsem se tu zasekli."

Splněný sen - 6.Díl

6. ledna 2013 v 17:40 | Míša
"Nech toho! Nejsem namyšlený!" rozčiloval se.
"Ano Harry jseš! Sláva ti stoupla do hlavy." naklonila jsem se k němu.
"Podle čeho to jako soudíš?" nahodil frajerský výraz.
"Podle tvých posledních slov, NA-MYŠ-LEN-ČE!" hláskovala jsem mu to do obličeje.
"To byla poslední kapka!" zařval Harry přes celý pokoj.

Chytl mě do náruče a táhl směrem k postely.
"Harry! Co to děláš?! Pusť mě!" ječela jsem, ale Harryho to nezastavilo. Údajně mě chtěl asi hodit na postel, ale aby se mi nic nestalo a také kvůli mé noze mě tam raději jen jemně položil, což ztratilo tu jeho drsnost a rozčílenost, která z něho pálila před chvílí.
"
Neměla si mě nazývat namyšleným." sklonil se ke mě.
"Někdo ti musel říct pravdu." mrkla jsem na něj a on mě začal lechtat.
"Nééééé!! Harry!!" snažila jsem se mu oddělat ruce z mého břicha.
"Co jsem?" přestal a čekal, co řeknu.
"Namyšlený." vyplázla jsem na něj jazyk a začal s dalším lechtáním. Už jsem to nemohla vydržet.
"Dobře! Dobře! Nejsi namyšlený!" řvala jsem to na něj, jen pro to, aby přestal.
"Ale ty to říkáš jen tak." řekl zklesle Harry, protože mu došlo, že si to o něm doopravdy myslím. Já na to nic neřekla a jen pokrčila rameny a už se připravovala na další várku lechtání, jenže on nic.
"Jak ti to mám dokázat?" prohrábl si vlasy.
"Dokázat co?"
"Dokázat, že nejsem namyšlený." sedl si vedle mě na postel.
"Mě to dokazovat nemusíš." usmála jsem se na něj.
"Ale já nechci aby jsi si to o mě myslela." řekl a chytl mě za ruku.
"Já taky ne." povzdychla jsem.
"Ty si to o mě nechceš myslet a stejně si to myslíš?" nechápal.
"Ty jsi úplně jinej, než když jsem tě znala jenom jako Directionerka. Osobně se chováš úplně jinak, než si spousta holek myslí."
"Hůř?" řekl potichu.
"To jsem neřekla. Jen prostě jsi úplně někdo jinej, než za co tě všechny Directionerky mají. Já vím, že se ti to neposlouchá lehce, ale mě můžeš věřit. Já jsem Directionerka už dlouho a do teď jsem si myslela, jak o vás vím všechno do posledního bodu, ale jak vidím, tak asi ne. Na tom ale nic nemění, že vás nepřestanu milovat. Vy už prostě patříte do mého života a a snad dlouho budete." dořekla jsem a podívala jsem se mu do očí.
"To je snad to nejkrásnější, co mi kdy fanynka řekla." stiskl mi ruku, ale mě sešel úsměv z tváře. Fanynka?!
"Aha, fanynka. Já myslela, že je to jen před novinářema."
"Ale tak jsem to nemyslel." znervózněl.
"A jak jsi to myslel?"
"Tak ty jsi přece fanynka, to mi nemůžeš brát za zlý..." zazubil se. "...ale pro mě jen fanynka nejsi." pohladil mě po ruce.
Bylo to tak krásné a romantické... dokud nevrthla do pokoje Gina.
"Jess? Jé promiňte, já vás tu nechám o samotě. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli jsi neviděla můj mobil." ušklíbla se.
"Ne, neviděla." probodávala jsem ji pohledem.
"Tak já padám." zpozorovala to a chtěla jít pryč.
"To je v pořádku, já stejně už budu muset jít. Jdeme s klukama na oběd a odpoledne máme interview." mávl na mě a sladce se usmál. Hned jak jsem uslyšela zavření dveří, Gina ke mě přiběhla.
"Tak co? Tak co? Tak co?!" řekla natěšeně pisklavým hlasem.
"Nic, nic, nic, nic!"
"Povídej, prosím." udělala na mě psí oči.
"Né vážně. Nic se nestalo. A teď mě prosím omluv, musím jít napsat našim, že zůstanu ještě pár dnů v Londýně." vstala jsem a šla pro mobil.
"Ale vždyť jsem vás viděla. Držel tě za ruce. A navíc jak se na tebe díval. To nebude jen tak." přišla za mnou.
"Gino, já mu řekla, že je namyšlenec." začala jsem se smát.
"Aha." lehce se pousmála a šla si sednout zpátky na postel.
"Tak co dnes podnikneme?" zavolala na mě.
"Nic zvlášního. Nevím, co bych měla podnikat s nohou se kterou mám odpočívat." odpověděla jsem při psaní SMS.
"Ale notáák. Přece se tu nechceš unudit k smrti ne?"
"Tak zajdem do kina. To máme o dvě ulice dál, to dojdu." navrhla jsem a Gina souhlasila. Po odeslání zprávy jsme se nachystaly a mohly jsme jít.
Po cestě jsme se dohadovaly na jaký film půjdeme.
"Já bych zašla na nějaký horor." řekla Gina.
"Já bych radši něco romantického." usmála jsem se.
"Prosím, pojďme na horor."
"Ty víš, že horory nemám ráda."
"Horor! Horor! Horor!" vykřikovala na mě s úsměvem.
"Né Gino né!" začala jsem se smát. Po dlouhém dohadování jsme se rozhodly pro jiný žánr.
"Tak co třeba komedii?" navrhla.
"To zni dobře. A hele..." chtěla jsem se Giny na něco zeptat, ale zastavil mě nějaký pán s diktafonem v ruce.
"Dobrý den, jsem z novin. Můžu se vás zeptat na pár otázek?" zeptal se mile.
"Jako proč?"
"Je to moje práce." prohodil rukami, až mu ten diktafon málem spadl.
"Já to nechápu. Na co vám to bude, vždyť nejsem ani slavná. Nikdo mě nezná." řekla jsem a chtěla jít s Ginou dál.
"To by jses divila. Poslední dva dny jsi ve všech novinách v okolí a to jen díky tomu slavnému mladíkovi z One Direction." mrkl na mě. "Tak uděláš se mnou ten rozhovor?"
"Promiňte, nemám čas." mávla jsem na něj rukou, chytla Ginu a šly jsme do kina. Přišlo mi to strašně divné.
Když už jsme se přibližovaly ke kinu, zastavily nás nějaká parta holek.
"Nejsi Jessie?" zeptala se mě jedna z nich a já jen němně přikývla.
"Můžeme se s tebou vyfotit?" zeptala se druhá.
"Jo." odpověděla jsem a šla si stoupnout mezi ně. Gině vrazily do ruky foťák a ta nás vyfotila.
"A ty máš něco s Harrym?" zeptala se mě naštvaně jedna z dívek.
"Nemám."
"Nekecej." nevěřila mi.
"Nekecám. Vážně, já jsem stejná Directionerka jak vy, holky. Prosím vás, on by o mě zájem ani neměl." zasmála jsem se.
"Dobře." mávly na mě na rozloučenou a šly pryč.
"Bože, to jako teď to bude takhle pořád?" zeptala jsem se zoufale Giny. Ta jen pokrčila rameny a šla koupit lístky.

Po filmu jsme šly domů a po cestě nás tentokrát nic nevyrušilo, což mě potěšilo. Doma nám Gina objednala pizzu a já se šla podívat na mobil, co mi napsali naši na to, že zůstanu ještě pár dní v Londýně.
"Nééééééééé!" zařvala jsem přes celý pokoj až Gina z mnou přiběhla.
"Co se děje?!" nechápala proč řvu.
"Néééé! Proč jáááá?" sedla jsem si nešťastně na postel.
"Vaši ti nedovolili tady zůstat?"
"Něco horšího..." řekla jsem zklesle. "...oni chtějí přijet."
"Co je na tom? Stejně by nebydleli s námi. Navíc si to mohla čekat, když za pár dní jsou Vánoce." mrkla na mě a odešla. Měla pravdu, ale já nechci všechen čas, co jsem konečně v Londýně strávit s nimi.
S pizzou jsme si sedli k televizi a tak jsme trávily celý večer.
"Kdy vaši vlastně přijedou?" zajímala se.
"Pozítří." řekla jsem a zrovna někdo zaťukal na dveře.
"Áha. Harry ti přišel." usmála se provokativně a já šla otevřít. Opravdu tam stál a kluci za ním opodál si povídali.
"Ahoj, jsem tu jenom a skok. Něco jsem ti přinesl." podal mi kafe ze Starbucks.


"Snažíš se mi dokázat, že nejsi namyšlený?" usmála jsem se a Harry na mě jen naštvaně vyplázl jazyk.
"Ano, snažím. Ale jak vidím, tak to k ničemu nevede, že?"
"Já vážně nechápu, proč ti na tom tak záleží." řekla jsem a upila z kelímku.
"Protože nechci, aby si o mě moje kamarádka myslela takové věci." sladce se na mě usmál. Přišlo mi to milé, konečně nejsem jen fanynka.
"Harry, musíme jít." zavolal Liam a zamával mi na pozdrav.
"Tak se měj." sladce se usmál a šel za klukama.
Já šla zpátky za Ginou a upíjela kávu od Harryho. Kupodivu se na nic nevyptávala, protože věděla že mi to vadí a tak dál sledovala televizi.

Další den mi Harry napsal, že na Vánoce všichni jednou domů ke svým rodinám, ale jenom na pár dní. Na rozloučenou a na to, že bude mít Louis narozeniny, pořádají house party.
"Gino, podívej." ukázala jsem jí zprávu v mém mobilu.
"Půjdeme na párty, juhůůů!" zajásala.
"Já tu ale nemám žádné šaty." řekla jsem zklesle.
"Já taky ne..." dala si ruku na čelo. "..ale můžeme se po nějakých jít podívat do obchodů!" řekla a ruka je vyšvihla, jakože jí napadlo něco skvělého.
"Máme dost času. To akorát si stihneme nějaké koupit, obléct se a přijít tam." řekla nadšeně.
"Máš pravdu." hodila jsem jí klíče, vzala si berle a šly jsme. Bohužel berle mám ještě pár dní nosit, ale na party si je v žádném případě nevezmu.

"Co tyhle?" zeptala se mě Gina a vytáhla výrazně červené šaty nad kolena.
"Příjdou mě až moc vyzívavé." odpověděla jsem.
"No a tyto?" vytáhla fialové s bílími puntíky.
"Ty jsou jak pro klauna."
"A co teď?" vytáhla třetí. Byly šedobílé s velkou mašlí v pase.
"Páni. Ty jsou úžasné." řekla jsem a Gina už šla se mnou směrem ke kabince.
"Jsou skvělé. Sluší ti." řekla mi, když jsem se v nich prohlížela v zrcadle. Já se jen šťastně usmála.
"A co ty? Už máš vybrané?" zeptala jsem se jí a Gina jen zakývala hlavou, že 'ano'.
"Tak je sem přines." zvedla jsem ji ze stoličky a postrčila ji směrem k věšákům s šaty.
Mezitím, co jsem se prohlížela s mými šaty v zrcadle, Gina přišla smutně za mnou.
"Oni už je tam nemají."
"Jsi si jistá? Prohlédla jsi to celé?" zeptala jsem se jí úplně na blbé otázky, na které Gina jen kývla.
"Tak zkusíme najít jiné. Nic si z toho nedělej, třeba najdeme i hezčí." utěšovala jsem ji a šla se převlíct.
"Ale tam ty byly dokonalé." smutnila dál. Já vyšla z kabinky, zamířila k věšákům s šatami a vytáhla první, které mě padly hned do oka.
"Dokonalé, jako jsou tyto?" usmála jsem se na Ginu.
"Ne!" vyhrkla ze sebe. "Tyhle jsou dokonalejší!" rozplývala se, vytrhla mi je z ruky a zamířila ke kabinkám.
Černé obtáhlé šaty jí strašně slušely. Když jsme se rozhodly zaplatit, u pokladny jsme uviděly stojan s různýma doplňkama, u kterého jsme se musely samozdřejmě zastavit.
"Myslím, že tohle se nám k tomu bude perfektně hodit." řekla Gina a vzala k pokladně dvoje silonky se srdíčkama.
Když už jsme odcházely domů, na něco jsem si vzpomněla.
"Počkej!" zastavila jsem Ginu. "Když vlastně kluci odjíždějí a nebudou tu na Vánoce, to bych měla Harrymu něco dát ne?"
"To jo." usmála se na mě a zatáhla mě do obchůdku s dárkovými věcmi.
"Kup mu tohle!" zaječela přes celý obchod a v rukách držela velké plyšové srdce.
"Jsi blázen?" začala jsem se smát. "Nesmí to být něco, co mu bude říkat jak ho miluji, ale spíš něco kamarádského."
"Ale tak se s ním nikam neposuneš." vysvětlovala mi.
"Třeba to tak bude lepší." usmála jsem se na ni a šla vybírat dárek.
Po dlouhém hledání, kdy už i Gina byla unavená a tlačila na mě s časem, protože máme jít ještě na party, jsem si konečně vybrala. Rychle jsme přiběhly domů, převlékly se a vyrazily na cestu. S bolavou nohou jsem se tam nějak došla a řekla si, že se budu na party snažit co nejméně kulhat.
"A vy jste?" přivítal nás neobvyklým způsobem Louis.
"Ehm. Já jsem Jessie a tohle je Gina." představila jsem nás, ale Louis očividně pořád nechápal.
"Vy jste nějaké fanynky?" zeptal se.
"No.." načla jsem větu a Gina mě skočila do řeči.
"Ne. Harry srazil Jessie autem a nějak se spolu sblížili..." řekla a já se na ni podívala vražedným pohledem.
"Teda spřátelili." opravila se, ale u toho ukázala že kecá.
"No a Harry nás pozval." dokončila jsem.
"Aha, tak pojďte dál." otevřel nám dveře a my vešly do velkého moderního domu, kde bylo spousta lidí, hlasitá hudba a hromada jídla a pití.
"Mmm, dnešní noc si užiju!" oznámila mi Gina a šla ke stolu s občerstvením.
Já se rozhlédla kolem sebe, jestli neuvidím Harryho, ale on nikde nebyl. Vlastně tu nebyl nikdo z One Direction kromě Louise.
"Louisi? Kluci už jsou tady?" zeptala jsem se ho nenápadně.
"Měli by být." usmál se a šel za nějakou dívkou, kterou jsem viděla jen ze zadu. Když se ale otočila, poznala jsem ji. Můj bože! To je Eleanor!
Spatřila, že se na ni dívám, usmála se a já nazpět. V mé hlavě jsem křičela, protože tohle byl můj sen se přátelit s 1D a nebo alespoň potkat Eleanor s Danielle nebo Perrie. Vzhluboka jsem se nadechla a podívala jsem se ke stolu s občerstvením, kde před chvíli stála Gina, ale teď už tam nebyla. Kolem mě bylo hromada cizích lidí a já jen stála uprostřed sálu a rozhlížela se. Muselo to působit divně. Rozhodla jsem se, že to tu trošku prozkoumám. Vyběhla jsem po prvních schodech co jsem viděla, kde bylo pár lidí. Spíše párů, ale nikdo, koho znám. Potom jsem spatřila na konci chodby žebřík. přišlo mi to trochu divné, tak jsem popošla k němu. Vedl asi na půdu. Poklop byl otevřený, takže bylo jasné, že tam někdo je. Zaslechla jsem i hlasy. Byl to, ale jen mužský hlas. Strašně mi připomínal Harryho a mě to nedalo a musela jsem vylézt nahoru. Vystrčila jsem jenom půlku hlavy a tiše prohlížela půdu. Všude byly svíčky, takže to vypadalo strašně romanticky. Potom jsem ale spatřila Harryho. Seděl na zemi zády k poklopu a cosi tam huhňal. Nevím proč, ale v tu chvíli jsem si na sto procent byla jistá, že to připravil pro mě, tak jsem se snažila vylézt nahoru. Vůbec mě neslyšel a pořád se neotáčel. Když se ale pohnul, lekla jsem se. Ne, ale kvůli jeho pohybu, ale kvůli tomu, že tam neseděl sám. Seděl tam s nějakou dívkou, kterou šlo blbě v tom šeru poznat. Spolu se tam chychotaly a on jí něco vykládal. Spanikařila jsem a snažila se co nejrychleji slézt dolů, aby si mě nevšimli. Když jsem ale stoupla na jednu ze šprušlí od žebříku, v tom tichu šíleně zavrzala a dívky a Harryho pohled spadl na mě...


Splněný sen - 5.Díl

1. ledna 2013 v 20:26 | Míša
Rozběhla jsem se přes silnic, aby nás ta kupa fanynek 'nesmetla', ale když jsem na ni vběhla, uslyšela jsem Ginu volat.
"Jess, počkej!" zařvala a já se jen otočila i když jsem to vůbec nechápala. Potom jsem uslyšela jenom zvuky brzd a silně svítící světla, která se řítila na mě.

"Haló! Jessie, vstávej!" volal někdo. Cítila jsem jak mě plácá po tvářích. Ležela jsem na zemi a bolela mě hlava a pravá noha. Co se vůbec stalo?
"Dýchá?" zeptal se ustrašeně druhý hlas. Já se snažila otevřít pomalu oči.
"Ano. Jess? Slyšíš mě? Ona otevírá oči!" zařvala Gina.
"Uff!" řekl Harry, který stál nademnou.
"Jessie!!" řekla zoufale Gina a dlouze mě obejmula. "Proboha, jsi v pořádku?" zeptala se mě v sevření.
"Sanitka by měla za chvíli přijet." oznámil Liam a strčil si mobil do kapsy.
Gina mi pomohla pomalu si sednout a já se rozhlédla kolem sebe. Vedle mě seděla Gina, která se sotva držela a na druhé straně Harry. Opodál stálo auto a zybtek z One Direction. Když jsem se podívala ale na chodník, stálo tam hromadu fanynek, které byly ticho. Neřvaly, nepištěly. Jen mě pozorovaly. Bylo mi to až nepříjemné. Samozdřejmě stály za zábradlím.
"Je v pořádku?" doběhl nějaký chlap ve vestě s nápisem Security. Kluci pokrčily rameny a Liam mu řekl o sanitce. Vždy jsem chtěla být trochu středem pozornosti, ale ne takhle.
"Co tě bolí?" klekl si pře de mě ochrankář.
"Noha." odpověděla jsem. Byla jsem v šoku a sotva jsem věděla, co se stalo. Když chtěl něco říct, přerušilo ho hlasité houkání sanitky. Vyběhlo pár pánů ve svítivých vestách a položili mě na vozík, po kterým mě vezli do sanitky.
"Můžu jet s ní?" zeptal se jich Harry.
"Jste její rodinný příslušník?"
"To sice ne, ale.." snažil se jen nějak přemluvit, ale do řeči mu skočila Gina.
"Já bych s ní měla jet. Jsem tu s ní. Nikoho jiného tu nemá." vecpala se a podívala se na Harryho provokatyvním výrazem. Saniťáci z toho byli zmatení.
"Ať je se mnou Gina, prosím." poprosila jsem je a usmála se na Harryho, kterého to evidentně naštvalo. Taky že mělo.
Oni jen kývli a Gina nastoupila se mnou do sanitky.
Po vyšetření jsem šla o berlých po chodbě za Ginou. Hned jak mě spatřila běžela za mnou. Měla slzy v očích.
"Oh, Jessie." dlouze mě objala.
"Jsem v pořádku." usmála jsem se.
"Nejsi v pořádku, podívej se." řekla. Mě to teda trošku zaskočilo a podívala jsem se na ni se zvyhlým obočím.
"Promiň, tak jsem to nemyslela. Jen mám o tebe velký strach." řekla a vzala mi papíry od doktorky z ruky.
"Naražená noha, otřes mozku.." četla.
"Já že mám otřes mozku? A to si všechno pamatuju." jen jsem se pousmála.
"Vážně? Tak, co se ti stalo?" zkoušela mě.
"Srazilo mě auto." dělala jsem frajerku, že to vím, ale kdyby mi to neřekli, tak si to vůbec nepamatuji.
"Jo, ale to ti všechno vykecali. Tak, kdo ho řídil?" zeptala se mě na otázku, na kterou jsem neznala odpověď. Dělala jsem, že přemýšlím, když v tom mě chytla za rameno zezadu sestřička.
"Jmenujete se Jessie?" zeptala se mě a já jen přikývla.
"Volal jsem prý váš kamarád. Harry. Chce se vám moc omluvit za všechno a prý vám zarezervoval na pár dní pokoj v hotelu pro vás i vaši kamarádku." řekla a podala mi lísteček s adresou. Já na ni jen civěla s otevřenou pusou. My budeme mít kde spát!
"Odpouštím mu." vydala jsem ze sebe a dala si lístek k hrudi.
"Tak ty se necháš srazit od něj autem a potom tě uplatí nějakým pobytem v hotelu? Tsss." nechápala Gina.
"Cože?" nechápala jsem já.
"Co Cože? Já si myslím, že tohle by se jen tak odpouštět nemělo." mrkla, vzala mi tašku a vydala se směrem ke dveřím.
"Takže to on mě srazil?" konečně mi to došlo.
"Ha! Takže jsem tě dostala!" řekla nadšeně.
"Promiň." omluvila se, když uviděla, jaký mám výraz. Jenže ten výraz nebyl kvůli ní.
"V pohodě." nahodila jsem úsměv a vydaly jsme se k hotelu.
Když jsme došli do našeho pokoje v hotelu, odložila jsem si věci, šla se osprchovat a spát.

Ráno jsem se probudila dřív než Gina, protože mě strašně bolela noha.
Vstala jsem a šla si vyčistit zuby, opláchnout obličej a převlíct. Ginu jsem nechala spát a šla si lehnout vedle ní s knížkou, že si něco přečtu, ale hned jak jsem si sedla, někdo zaťukal. Lekla jsem se, že to vzbudí Ginu, tak jsem se snažila co nejrychleji dojít ke dveřím.
"Zdravím, můžu dál?" mávl rukou Harry.
"Noo, Ahoj. Co tu děláš?" vykoktala jsem ze sebe.
"Donesl jsem ti něco na uzdravení..." vytáhl dárkový koš, který měl schovaný za zády. Všimla jsem si, že drží něco i v té druhé ruce, ale pořád se nějak neměl k tomu mi to ukázat.
"Děkuju moc." vzala jsem si ho a položila na poličkou vedle mě. "A co máš v druhé ruce?" vyzvídala jsem.
"No o tom jsem chtěl s tebou mluvit." vzhluboka se nadechl a vytáhl asi troje noviny. Podal mi jedny do ruky a ukázal na titulní stránku.
"Harry Styles srazil mladou dívku. Vezmou mu řidičský průkaz?" četla jsem obří nápis. Harry na to nic neřekl a podal mi druhé noviny, kde nalistoval stránku a ukázal na další nápis.
"Mladý zpěvák z One Direction, Harry Styles, srazil dívku. Spekuluje se o tom, že byl opilý." četla jsem sklesle a Harry mi podal třetí noviny, kde zase začal listovat.
"To stačí." vrazila jsem mu je zpátky.
"Jen prostě chci, aby si jim řekla pravdu." vydal ze sebe.
"Jako komu?"
"Těm novinářům."
"Jsou to novináři. Ať jim řeknu cokoliv, stejně si to vezmou po svým a napíšou zase nějakou kravinu." protestovala jsem.
"Ale já nechci aby se tohle o mě psalo." byl zoufalý.
"Tomu stejně nezabráníš." mrkla jsem na něj a chtěla mu zavřít před nosem.
"Prosím." zastavil mě a chytl mě za ruku. Jemu se nedá odolat.
"Tak fajn." řekla jsem a on mě pustil. Je jasný, že ví, že ho miluji a ví, že když na mě zkusí ten jeho pohled, tak já podlehnu, ale nejvíc mě štve, že pro něj jsem jenom fanynka. Nebo teď fanynka, která nedává pozor, když jde přes silnic.
"Tak pojď." usmál se a začal mě tahat na chodbu.
"Kam?" nechápala jsem.
"Za novinářema?" řekl, jak kdybych byla blbá.
"A kde jsou?"
"Všude, kam se hnu." začal se smát.
"Počkej." otočila jsem se a napsala na lísteček Gině vzkaz, že za chvíli příjdu, kdyby se náhodou probudila.
"Můžeme jít." vzala jsem si berle a šli jsme.
Když jsme vyšli před hotel, nemohla jsem tomu uvěřit. Stálo tam hromadu fanynek, které začaly pištět, když uviděly Harryho a hromada novinářů, kteří začali klást otázky, sotva nás viděli. Blesky z foťáků mě oslňovaly a já ucítila, že Harry mě mírně postrčil do zad, jako náznak, abych začala mluvit, jenže já nevěděla, co říct.
"Harry, jaký máte s tou dívkou vztah?"
"Máte ještě řidičský průkaz?"
"Byl jste za jízdy opilý?"
"Není to ta dívka, která na té zastávce volala vaše jméno?" ptali se. Byla to otázka za otázkou, některým jsem ani nerozumněla, ale jen tu poslední jsem měla pořád v hlavě. I oni se mě pamatují?
Když jsem se rozhodla, že něco řeknu, hromady křičícíh fanynek mě překřikovalo a já nebyla vůbec slyšet. Harry to spozoroval, pomohl mě z pár schodů, které vedly z hotelu a šly jsme směrem k novinářům.
Ucítila jsem, jak mě Harry zase mírně šťouchl, abych mluvila.
"Dobrý den, já jsem Jessie. Jen jsem vám chtěla říct, že Harry tu autonehodu nezpůsobil. Vpodstaně jsem mu vběhla do cesty." snažila jsem se být milá a Harry byl rád, že konečně vyšla pravda na jevo.

Když jsme si to s novinářemi vyříkali a Harry byl spokojený, zašli jsme zase do hotelu, kde mě doprovodil k pokoji.
"Zeptal bych se tě, jestli nechceš někam zajít, ale jak jsem slyšel, prý máš s tou nohou odpočívat." staral se Harry.
Bylo mi jasné, že jeho plán je promyšlený. On ani čas nemá a nabídl se, abych si myslela, jak je hodný, ale přes to věděl, že odmítnu. Chtěla jsem ho napálit, tak i přes všechny rady od doktorů jsem řekla ano.
"Ty chceš někam jít?" divil se Harry. Dostala jsem ho do pasti.
"Vadí ti to snad?" smála jsem se mu v duchu.
"Vůbec ne." řekl a mě to zarazilo. "A co kdybych nám donesl kafe, aby jsi nemusela nikam chodit?"
"Dobře." kývla jsem a zároveň byla šťastná, že to není tak, jak jsem si myslela.
Harry na mě mávl, že se hned vratí a já šla zpátky do pokoje.
"Kde seš?" zeptala se Gina s kartáčkem v puse.
"Promiň, stavil se tu Harry víš."
"Aháááá." řekla provokativně.
"Přestaň Gino." napomenula jsem ji.
"No co je? Ještě řekni, že by jsi to tak nechtěla." mrkla na mě a zašla do koupelny.
"To neříkám, jen prostě... on je Harry Styles. On je celebrita. To by nikdy nefungovalo. To by vlastně ani nešlo." přemýšlela jsem nad tím.
"A to jako proč?" vykoukla z koupelny nechápavě.
"Protože to tak prostě je. K tomu není důvod. On by s holkou jako já nikdy nechodil."
"To si jenom myslíš. Sama jsi řekla, že důvod neexistuje, tím pádem je nějaká možnost, že s ním něco budeš mít." řekla a já se pousmála, protože to znělo tak jednoduše. "No přiznej." mrkla na mě.
Já na to nic neřekla a jen nad tím přemýšlela. Takže je tam fakt nejaká šance? V břichu jsem zase měla plno motýlků.
"Jess, jdu se osprchovat jo?!" zavolala z koupelny Gina.
"Jojo!" odpověděla jsem a uslyšela jsem ťukání. Tentokrát bylo sehrané do nějaké melodie a osoba za dveřmi vyťukávala nějakou písičku. Strašně mě to rozesmálo.
"Tak se nesměj a otevři." zavolal Harry a šlo na jeho hlasu poznat, že má úsměv na tváři také.
S vělkým úsměvem na tváři jsem pomalu otevřela a Harry mi podal kelímek s kávou, na kterým bylo napsané 'Pro nejkrásnější holku na světě'. Já se nad tím je pousmála.
"Doufám, že ti bude chutnat." řekl a usrkl si ze svého kelímku, který měl nápis jen 'Harry'.
"Proč jsou na tom ty nápisy?" nechápala jsem.
"Protože jsem to tak chtěl." začal se smát.
"Tak jasně. Ty všechno co chceš, dostaneš ne?" zeptala jsem se drze.
"Tak to není." protestoval.
"Nepovídej. Nedokážeš si ani představit konverzaci s holkou, která by o tebe neměla zájem."
"O mě má zájem káždá." pousmál se hrdě Harry.
"To je přesně ono. Ty jsi prostě namyšlený." řekla jsem mu čistou pravdu.
"To teda ne!"
"Přiznej si to, Harry." usmála jsem se, ale ho to ničilo.
"Nech toho! Nejsem namyšlený!" rozčiloval se.
"Ano Harry jseš! Sláva ti stoupla do hlavy." naklonila jsem se k němu.
"Podle čeho to jako soudíš?" nahodil frajerský výraz.
"Podle tvých posledních slov, NA-MYŠ-LEN-ČE!" hláskovala jsem mu to do obličeje.
"To byla poslední kapka!" zařval Harry přes celý pokoj.