Splněný sen - 4.Díl

28. prosince 2012 v 22:19 | Míša
"Doufám, že si jim nenadávala." bála jsem se
"Možná trochu." odpověděla s klidem.
"Děláš si srandu? Co když si nás najdou?!" zhrozila jsem se a klekla si znovu před dveře toho pokoje a strčila pod dveře ruku. Teda spíše jenom prsty, protože tam byla malá škvíra. Když už jsem lísteček nahmatávala a snažila si ho přitáhnout, ucítila jsem jí si ho někdo vzal. Nehorázně jsem se lekla a rychle vstala.

"Bože! Gino!" vyjekla jsem.
"Co se děje?"
"Někdo je ve vnitř." řekla jsem a uslyšely jsme za dveřmi nějaké hlasy.
"Oni si to čtou! Pojď rychle, ať nás nevidí." chytla jsem Ginu za ruku a táhla jí ke schodišti. Sebíhala jsem schody, co nejrychleji to šlo a táhla jsem Ginu za sebou.
Když jsme vyběhly před hotel, Gina se na mě podívala a čekala, co řeknu.
"Ne, vážně ještě nemám vymyšlený, kam půjdeme." řekla jsem a ona se naštvaně podívala.
"A to si jako lehneme někam na ulici nebo co?"
"Já vážně nevím, ale asi za třištvrtě hodiny tam máme být." řekla jsem a dívala se na hodiny.
"Tak pomalu půjdeme, třeba po cestě najdeme nějaký volný hotel, což silně pochybuju. Navíc tady poblíž jsem našla jenom tenhle ještě za rozumnou cenu." povzdychla Gina a šla směrem ke koncertní aréně.
"Hej! Vy! Počkejte!" volal někdo ze zadu. S Ginou jsme se otočily a stál tam nějaký kluk s dopisem v ruce. Na dálku blbě vidím, takže jsem nemohla rozpoznat jak v obličeji vypadal.
S Ginou jsme se na sebe podívaly a došlo nám, že to je ten z pokoje 213 a v ruce drží dopis od nás. Nebo spíše od Giny.
Gina mě silně chytla za ruku a táhla na druhou stranu od kluka. Když jsme přešly asi tři ulice od hotelu, zahly jsme za roh do slepé uličky kde bylo šero a nikdo tam nebyl.
"Uf, už nemůžu." sotva jsem dýchala.
"Hlavně aby nás nenašly." starala se Gina.
"Jak by nás tady mohly najít? Vždyť ten kluk sotva viděl, kam jsme zahly." odpověděla jsem opřená o zeď a myslela jsem, že každou chvíli skolabuji. Bylo mi zle, bolela mě hlava a špatně se mi dýchalo.
"Jsi v pořádku? Jsi celá bledá." ptala se mě.
"Jo jsem v pohodě." lhala jsem.
"Vidíš? Tohle všechno podnikám jenom kvůli tobě. Měla bys mi poděkovat." začala jsem se smát. Gina se usmála a z celého srdce mě objala.
"Hej!" zeřval někdo těsně vedle nás. Obě dvě jsme se děsně lekly až jsme sebou cukly a já až spadla na zem.
"Bože!" zařvala jsem a chytla se za hlavu.
"Jste normální?" zařvala na dva kluky Gina. Já sem jen seděla na zemi a vzpamatovávala se z děsného vystrašení. Gina mě pomohla vstát a když jsem chtěla něco těm dvěma říct, zarazila jsem se.
"Málem..." stála jsem zkameněle stát a zírala jsem na Harryho a Liama.
"Ty?!" vyjekla jsem naštvaně při pohledu na Harryho.
"Ty?" zaskočil se i on. Docela mě potěšilo, že si mě pamatuje.
"Vy se znáte?" zeptala se Gina a Liam ve stejnou chvíli. Oba dva se potom na sebe zaculili a čekali na naši odpověď.
"Hm.." odpověděla jsem, i přes to, jak jsem Harryho nesmírně milovala, ale po tom, co se naposledy stalo, jsem byla naštvaná.
"Jo, známe." odpověděl Harry a mrkl na mě. Já to jenom ignorovala. Chci aby věděl, že jsem na něho naštvaná, ale přes ty jeho krásný pohledy to bylo těžký.
"Počkej, ty mě znáš? Myslela jsem, že jsem jenom nějaká bláznivá fanynka." citovala jsem jeho poslední slova při našem posledním setkání. Harry trochu povzdychl. "Ale to bylo před novinářema."
Já jsem se to ale snažila ignorovat a šla za Liamem.
"O můj bože! Konečně tě vidím na živo. Zbožňuju tě." řekla jsem šťastně a on nastavil náruč.
"Děkuju." řekl a dlouze mě objal.
"Co tady vůbec děláte?" zeptal se Harry.
"Co je ti po tom?!" odsekla Gina a čekala až přestanu obdivovat Liama.
"No ták. Neplakej." lekl se Liam.
"Já se omlouvám. Jen..." snažila jsem doříct větu i přes pláč. ".. jsem hrozně šťastná." objala jsem Liama znovu.
"Mohla bych si s tebou udělat fotku?" utírala jsem si slzy a udělala psí oči na Liama.
"Ehm, ehm. Čas." připomenula mi Gina.
"Samozdřejmě." usmál se Liam do foťáku.
"Děkuju moc. Jsi skvělej." rozplývala jsem se. Liam se jen usmál a Harry vedle něho uraženě stál. Když zjistil, že už chceme jít, zastavil mě.
"A já nic?" podíval se na mě.
"Co s tebou?" nechápala jsem.
"Tak s Liamem sis udělala fotku, obajal ho, vyznala si mu svoje city a mě nic? Nechceš třeba fotku?" usmál se na mě.
"Ne, díky." řekla jsem, otočila se a vydala se s Ginou směrem k aréně. Vím, že toho budu litovat, že jsem si neudělala fotku i s Harrym, ale myslela jsem si, že je prostě jinej, než se všude o něm píše.
"Lístky.." řekl pán co kontroloval, kdo jde dovnitř a kdo ne. Natáhl ruku a já mu pomalu ty lístky podala.
"Můžete jít." odpověděl a my s Ginou vešly do obrovské haly.
"Páni!" rozhlížela jsem s kolem. Gina ani nemluvila. Byla v takovém šoku, že uvidí Eda, že jsem jí musela dotáhnout až na naše místa.
Koncert jsme si užívaly do té doby, než Ed neměl pauzu a v době pauzy byli pozváni na pódium nějacé hosté.
"A přivítejte One Direction!" zařval Ed do mikrofonu a odcházel. Za to přicházelo těch pět kluků mých snů. Já měla jen slzy v očích a poslouchala každé slovo, co řeknou. Měli odpovídat na otázky z Twitteru, které se jim zobrazovaly vždy za jejich zádami.
"Jaký jste měli dneska den?" četl Zayn otázku.
"No byl klidný do té doby, než nám pod dveře nepřišel nějaký lísteček s výhružkou a sprostými slovy, že jsme nějakým fanynkám sebraly pokoj..." říkal Harry a já se na Ginu vražedně poodívala. Ta se jen zakřenila, jakože za nic nemůže a poslouchaly jsme dál."... teda snad to byly fanynky." doplnil Harry.
"Bylo to šílené." řekl Liam a vtipně se zašklebil.
Četli a odpovídali asi ještě na dalších deset otázek a pak pustili na pódium Eda, který zazpíval několik písniček, které jsem neznala a když řekl, že už bude zpívat poslední, poznala jsem ji. Byla pomalá, klidná a když začal zpívat slova, začala jsem pištět, co to šlo, až se na mě Gina dívala, jestli jsem normální.
"Bože, to je Little things." zařvala jsem na Ginu a začala jsem zpívat s Edem. Když už došlo k poslednímu refrénu, přišli na pódium kluci a začali zpívat s ním. Byla jsem tak šťastná, že je vidím.


Po koncertě jsme chvíli stály opodál haly a rozdýchávaly jsme to, co jsme právě viděly.
"Můj bože." vydala jsem ze sebe.
"Já vím." nadšeně odpověděla Gina.
"A co teď?" prohodila jsem rukama a čekala, co navrhne. Gina jen pokrčila rameny a zaostřila do dálky. Podívala jsem se, kam se dívá, ale nic jsem neviděla. Samozdřejmě, když jsem slepá jak patrona.
"Co tam vidíš?" vyzvídala jsem.
"One Direction?" řekla a až potom jí došlo, že tam vlastně nevidím.
"Bože, fakt?!" začala jsem jásat a běžela tam.
"Bude tu i Ed?" doběhla mě Gina.
"ÁÁÁÁÁÁÁ!" pištěla jsem a snažila se jednoho znich odchytnout a proprosit o fotku, ale bylo tam až moc fanynek.
"Zayne! Nialle! Louisi!" volala jsem na ně, ale ani jeden se neotočili. Zdřejmě neslyšely přes ty křičící fanynky.
"To je zbytečný." řekla jsem zklesle a viděla je jen, jak nastupují do auta.
"Nepůjdem?" navrhla jsem.
"A co když příjde Ed!" byla natěšená.
"Gin, nechci ti kazit iluzy, ale stejně bys ho nijak nezachytila. On je jeden na hromadu fanynek. Jich bylo pět a taky se mi to nepodařilo." řekla jsem a Gina se naštvaně podívala.
"Tak jdem no." odsekla. Ona se vždy těžko vypořádává s pravdou.
Vůbec jsme nevěděly kam máme jít, tak jsme se prostě vydaly nějakým směrem. Když jsem šla k silnici, uviděla jsem jak se podél ní táhne dlouhá řada fanynek běžícíh proti nám. Rozběhla jsem se přes silnic, aby nás ta kupa fanynek 'nesmetla', ale když jsem na ni vběhla, uslyšela jsem Ginu volat.
"Jess, počkej!" zařvala a já se jen otočila i když jsem to vůbec nechápala. Potom jsem uslyšela jenom zvuky brzd a silně svítící světla, která se řítila na mě.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama