Splněný sen - 3.Díl

26. prosince 2012 v 16:44 | Míša

"Není to naše zastávka? Nemáme vystupovat?" zeptala jsem se, když jsem uslyšela název ulice.
"Jo. Rychle, jdeme." vzpamatovala se Gina. Rychle jsem si vzala svoje věci a vystoupila z autobusu, ale těsně za mnou se dveře zavřeli. Rychle jsem se otočila a uviděla jsem nešťastnou Ginu, odjíždějící v autobusu, jak kliká na zelené tlačítko, pro otevření dvěří, ale nepomohlo to. Autobus jel dál.


Rozhodla jsem se, že počkám na zastávce, že Ginu třeba napadne dojít. Čekala jsem deset minut a už jsem začínala být znuděná. Nemohla jsem jít Gině naproti, protože jsem nevěděla, kam autobus vůbec jel.
Rozhodla jsem se jí zavolat. Vytáhla jsem si mobil, vytočila Ginino číslo a mírně přešlapovala na místě. Jenže mi to nebrala. Při pohledu do země a na moje boty jsem uviděla pár záblesků, jak kdyby někdo někoho fotil. Podívala jsem se před sebe a tam šel Harry s Liamem a kolem nich bylo spoustu novinářů. Uhla jsem na stranu, aby do mě nějaký novinář nenarazil.
"Ahoj Harry!" zamávala jsem na něj. Harry se zastavil, asi mě poznal. Několik novinářů stojícíh kolem Harryho a Liama se na mě nechápavě podívali a já se jen usmívalana Harryho.
"Harry, kdo je ta mladá slečna?" zeptal se jeden z novinářů a už začal nával otázek. To jsem asi dělat neměla.
"Je mezi vámi nějaký vztah?"
"Vy spolu chodíte?"
"Odkuď ji znáte?"
"Harry, odpovězte prosím." řvalo na něj několik novinářů, já se jen provinile dívala.
"Já ji neznám. Nikdy jsem ji neviděl. Asi je to nějaká bláznivá fanynka." odpověděl a pokračoval dál v cestě.
Tyhle tři věty mě hodně ranily. On si mě fakt nepamatuje? Bylo mi do breku, ale vzhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit, protože mi volala Gina.
"Ahoj. Kde jsi?" zeptala se mě.
"Jsem na té zastávce, kde jsem vystoupila."
"Super, za chvíli jsem u tebe. Pá." řekla Gina. Já si schovala mobil a jen koukala do země a přemýšlela nad Harrym.


Říkala jsem si pořád dokola, že nebudu brečet, ale při pomyšlení na to, co se právě stalo to nešlo udržet.
"Jess! Máme spoždění!" volala na mě z dálky Gina a běžela za mnou.
"Nojo." řekla jsem zklesle.
"Děje se něco? To stihnem, neboj." snažila se mě uklidnit.
"Ne, všechno v pohodě." usmála jsem se a snažila se na něj zapoměnout.
Vydaly jsme se na cestu k našemu hotelu, kde si necháme věci a já po cestě navázala téma, aby mi něco pověděla o Edovi Sheeranovi, když už jdeme na jeho koncert. Gina mi celou cestu povídala o něm, jeho písničkách, videích a všem možným.
"Prosím pokoj 208 na jméno Gina Morisová." řekla Gina u recepce.
"Promiňtě, ale žádnou rezervaci na tohle jméno tu nemáme." odpověděla paní, která projížděla v počítači jména.
"Určitě jsi to zarezervovala?" zeptala jsem se jí ustrašeně.
"Ano. Jsem si tím fakt jistá." odpověděla Gina.
"Nemůžete se podívat ještě jednou prosím?" zeptala jsem se paní a ta ihned začala znovu projíždět rezervace.
"Je mi líto, ale žádné takové jméno tu nevidím." odpověděla a začala se věnovat lidem ve frontě, kteří stáli za námi.
"Počkejte! A máte nějaké volné pokoje?" zastavila jí Gina.
"Máme poslední nezarezervovaný. Je třípokojový, takže asi pro 6 osob." odpověděla a znovu se začala věnovat ostatním lidem. S Ginou jsme se posunuly na bok, aby jsme nezavazely a já se na Ginu podívala s výrazem, co uděláme.
"Kolik máš u sebe peněz?" zeptala se mě.
"Cože?"
"Kolik máš u sebe peněz?!" zopakovala hlasitěji.
"Já slyšela, ale ty ho chceš zaplatit?!"
"Nic jiného nám nezbývá." povzdychla Gina.
"Víš vůbec jak to bude drahý? Už ten pokoj pro dvě osoby byl děsně drahý, natož pro 6." rozčilovala jsem se.
"Tak chceš spát na ulici nebo co? Musíme se složit. A moc času už nám nezbývá, za hodinu tam máme být." mrkla na mě Gina, i přes to, že z toho taky moc šťastná nebyla a začala si vytahovat peněženku.
"Paní, můžu se zeptat na tu cenu toho pokoje pro 6 prosím?" přišla Gina k recepci a paní jí podala jen lísteček. Když se Gina na něj podívala, vykulila oči a otočila se k paní.
"Tak hele.." začala řvát a já k ní rychle přiběhla a dala jí ruku přes pusu.
"Omlouvám se. Ona jen chtěla poděkovat, za ten lístek." usmála jsem se a táhla Ginu pryč.
"Co to vyvádíš?! Chceš aby jsme na tý ulici vážně spaly? Ona za ty ceny nemůže, vždyť ten hotel má pět hvězdiček." vyjela jsem na ni a Gina stichla. Stála tam mlčky a koukala na mě.
"Tak mi dej ty peníze." řekla jsem a Gina mi je vrazila s naštvaným výrazem do ruky. Přidala jsem k nim nějaké moje a šla k recepci.
"Promiňte, že znovu otravuji, ale prosily by jsme ten nerezervovaný pokoj pro šest osob." snažila jsem se být milá, i přes to, jak mě štvalo, že utratíme skoro všechny naše úspory našetřený na tento 'výlet'.
"Já sem vám znovu omlouvám, ale pokoj už není volný." odpověděla a já se na ni podívala jestli si nedělá legraci.
"Vždyť jsme tu byly asi před pěti minutami a to jste říkala něco jiného." naštvala jsem se.
"Pokoj už si zabralo pár teenagerů. Je mi líto." odpověděla s úsměvem, když to Gina uslyšela, přišla za paní.
"A jaké číslo má ten pokoj?" zeptala se naštvaně.
"213, proč?"
"Jen tak." usmála se a vydala se rychlým krokem k výtahu.
"Gino! Tam nemůžeš jít!" zakřičela jsem na ni.
"A proč ne? Teď kvůli nim budeme bydlet na ulici." řekla a zmáčkla tlačítko na přivolání výtahu.
"Ale oni za to nemůžou." zastávala jsem se jich, i když jsem nevěděla, kdo vůbec jsou zač.
"Ale my to fakt potřebujeme." řekla Gina a nastoupila do výtahu. Já nic na to neřekla, protože měla pravdu a nastoupila jsem za ní.
Ve výtahu jsme jen tak mlčky stály a koukaly na zvyšující se číslo určující patra. Ale Gina spíš přemýšlela, co jim řekne. Hned jak se dveře od výtahu otevřely, Gina vylítla ven a šla hledat pokoj.
"209, 210, 211, 212 .." počátala si Gina pokoje, vedle kterých šla.
"Á! 213!" zastavila se před osudovým pokojem. Vzhluboka se nadechla a zaklepala na pokoj.
Obě jsme se zatajeným dechem čekaly, kdo otevře, ale nikdo pořád neotevíral. Když Gina zaklepala už po třetí a nic, sundala si tašku a začala se v ní prohrabovat.
"Co to děláš?" zeptala jsem se jí. Ona neodpověděla a vytáhla si z tašky barevný blok s různými obrázky. Lehce jsem se uchechtla, protože mi to k Gině přišlo děsně vtipné. Ona taková sebevědomá holka, co působí jako drsňačka má deníček. Gina spozorovala můj zadržovaný smích a probodávala mě pohledem.
"Nojo." řekla jem a přestala se smát. Gina si otevřela deník a začala do něho něco psát, když jsem se nahla, abych viděla, co píše, zakryla to rukou. Po chvíli měla popsanou asi půlku stránky a vytrhla list, na který psala. Deník si schovala a popsaný list složila do malého, ale tenkého čtverečku. Klekla si před dveře pokoje 213 a zasunula pod nimi do vnitř lísteček.
"Co tam bylo napsaný?" zajímala jsem se.
"To je jedno."
"Prosím, řekni mi to. Doufám, že si jim nenadávala." bála jsem se.
"Možná trochu." odpověděla s klidem.
"Děláš si srandu? Co když si nás najdou?!" zhrozila jsem se a klekla si znovu před dveře toho pokoje a strčila pod dveře ruku. Teda spíše jenom prsty, protože tam byla malá škvíra. Když už jsem lísteček nahmatávala a snažila si ho přitáhnout, ucítila jsem jí si ho někdo vzal. Nehorázně jsem se lekla a rychle vstala.
"Bože! Gino!" vyjekla jsem.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama