Splněný sen - 2.Díl

23. prosince 2012 v 14:26 | Míša
Když jsem zvedla hlavu, měla jsem trošku rozmazaný pohled, jen jsem viděla nějaké kluka sedět ve sněhu a dívá se na vylitý kelímek s kávou vedle něho.
"Ou. Promiň, nechtěla jsem." omluvila jsem se a začala si třít oči. Když už jsem normálně zaostřila uviděla jsem natáhlou ruku ke mě, tak jsem se jí chytla a on mi pomohl vstát.
"No to snad ne!" zařvala jsem když jsem uviděla tvář kluka.

"Pšššt!" zasyčel na mě, ale já se nedokázala ovládnout.
"Ty jsi.. ty jsi.." byla jsem, jak němá.
"Ty jsi Harry Styles!" vydala jsem ze sebe s otevřenými ústy.
"Pšššt, prosím." bál se, aby ho někdo nepoznal.
"Co ty.. co ty tady.." koktala jsem ze sebe. Harry mě jen chytl za ruku a táhl mě do uličky, kde nikdo nebyl.
"Prosím, neříkej nikomu, že si mě tady viděla." řekl a chtěl jít pryč. Tohle byla moje jediná šance a já si ji nechám jen tak ujít?
"A za co?" řekla jsem drze a dala si ruce v pas. Musela jsem zaujmout, tak jsem se snažila k němu chovat normálně, i když v mém břichu bylo přemotýlkováno.
"Za co?" zopakoval.
"No? Proč bych to jako nemohla říct? Ty mě tady srazíš na ulici a ani se neomluvíš a já bych pro tebe měla něco dělat?" snažila jsem se hrát dál nezájem.
"Myslel jsem, že jsi fanynka." řekl a podíval se na mě těma svýma psýma očima.
"No to sice jsem.." vydala jsem ze sebe.
"No vidíš. Udělej to prosím pro mě." mrkl na mě a šel pryč. Když se, ale otáčel, z kapsy mu vypadly klíče. Zvedla jsem je, ale neměla jsem sílu mu je jít vrátit, protože jsem věděla, že by mě znovu odbyl, jako pře chvílí. Sedla jsem si ke zdi a po tváři mi začaly stékat slzy. Bylo mi to tak líto. Sice jsem byla nehorázně šťastná, že se mi podařilo ho potkat, ale nevěděla jsem, že zrovna bude takový. Asi má moc práce.
"Ty tu ještě jsi?" řekl Harry, který se vrátil zdřejmě pro své klíče. Rychle jsem si utřela slzy a natáhla mu ruku s klíčema. Harry si je opatrně vzal a neustále se na mě díval, dokud nezahl za roh a na mě přišla další várka breku.
"Proč brečíš?" vykoukl znovu z rohu Harry a já si opět rychle utřela slzy, i když už to asi nemělo cenu.
"To je jedno. Určitě někam spícháš." řekla jsem nachraptělým hlasem.
"To sice jo..." řekl a já mu skočila do řeči, jako on předtím mě.
"No vidíš, tak se nemusíš zdržovat nad nějakou fanynkou." řekla jsem a snažila se nahodit úsměv, jenže to moc nešlo.
"No ták." usmál se na mě a pomohl mě vstát.
"Šla jsi do kavárny?" zeptal se mě.
"Hm.."
"A co chceš koupit?" nabídl se.
"Cože? Ty mě zveš?" byla jsem zase ve svém živlu a na to, co se stalo před chvílí jsem hned zapomněla.
"Překvapilo tě to?" zeptal se mě a to mě překvapilo ještě víc.
"Děláš si legraci? Harry Styles mě zve do kavárny. Tebe obdivuju už přes rok a moje největší přání bylo tě potkat."
"No tak se ti to splnilo." usmál se, chytl mě za ruku a vedl mě do Starbucks.
V mé hlavě se odehrávalo tisíce myšlenek. Harry Styles mě drží za ruku! Až to zjistí Gina!


"A ty tu žiješ už od mala?" zeptal se mě Harry v kavárně
"Jo." odpověděla jsem krátce.
"Tak to tu musíš mít dost kamarádů, ne?" Usmál se a uviděla jsem, že si sahá do kapsy.
"Ani ne." řekla jsem tiše, ale asi mě slyšel. Nic na to neřekl. Stoupl si a šel si to vyřídit opodál. Když přišel, omluvil se, že už musí jít, protože má nějakou práci. Obejmul mě na rozloučenou a já se vydala domů. Celá šťastná jsem po cestě na zpět volala Gině, ale ta to nezvedala.
"Ahoj, přišla jsi právě včas. Už bude oběd." přivítala mě máma s vařečkou v ruce.
Sedla jsem si ke stolu a dojedla do poslední kapky výborný guláš. Na chvíli jsem si šla lehnout na postel a přemýšlela jsem nad Harrym. Byla jsem do něj zamilovaná ještě víc, než kdy jindy.
Po odpoledním šlofíku jsem zavolala Gině.
"Kdy mám k tobě přijít?" zjišťovala jsem informace ohledně zítřku.
"Zkus to, co nejdříve. Nejpozději v 10 musíme vyjíždět." odpověděla.
"Co? Tak brzo?!" vyhrkla jsem ze sebe bez jakého koliv přemýšlení a cítila jsem, jak mě Gina přes telefon probodává pohledem.
"Nojo, budu tam." řekla jsem rychle.
Rozloučili jsme se a já si šla nachystat věci. S Ginou v Londýně přespíme jednu noc, protože koncert bude končit pozdě.
Vzala jsem si tašku a naskládala si do ní věci na druhý den, protože pojedu už v tom, v čem budu i na koncertě.
Když jsem měla dobaleno a nachystáno, sedla jsem si k notebooku a strávila tam celé odpoledne.
Večer jsem si dala jen lehkou večeři a šla brzo spát, abych nebyla ráno unavená.

Ráno jsem se probudila sama od sebe něco po půl deváté a to jsem měla budík natažený na devátou. Protáhal jsem se a vylezla s postele. Rodiče pořád spali, tak na mě nezbývalo nic jiného, než abych si snídani přichystala sama.
Vzala jsem si z ledničky jahodový jogurt a sedla si ke stolu. U toho jsem přemýšlela nad dneškem. Pořádně si to s Ginou užijeme!
"Ahoj zlato." přišla do kuchyně rozespale máma. Pozdravila jsem ji na zpět, vyhodila jsem kelímek od jogurtu a šla se pomalu obléct. Měla jsem náskok. Pořádně jsem si na dnešním vzhledu dala záležet.



Když jsem přijela k Gině, uviděla jsem, jak běží ke mě s batohem a otevřenou náručí.
"Už dnes." měla v očích slzy.
"Nojó, taky už se těším." dlouze jsem ji objala. "Kolik máme času?" zeptala jsem se a Gina se podívala na mobil.
"Týjo, máme náskok." usmála se a vydaly jsme se na cestu k autobusu.
Celou cestu jsem poslouchala, jak se Gina nemůže dočkat. Chápu jí, ale už mi to začínalo lézt na nervy. Když v tu chvíli mě něco napadlo.
"Gino?!" skočila jsem jí do řeči.
"Co je?" lekla se
"Nebudeš mi věřit. Potkala jsem Harryho Stylese!!!" ječela jsem přes celou autobusovou zastávku.
"Vážně? To je ten z One Direction?" raději se zeptala, protože je skoro nezná.
"Jo! Ten kudrnatej!! A byla jsem s ním v kavárně!" byla jsem štěstí bez sebe, když jsem si na to znovu vzpomněla.
"Jsi si jistá, že to byl on?" snažila se mě provokovat Gina.
"Jo!" začala jsem se smát a mírně jsme do ní drcla.
Po té přijel autobus a my si v něm zabraly první dvě místa.
Cesta nebyla zase tak moc dlouhá, takže se to Ginino vyprávění dalo vydržet. Občas jsem jí skočila do řeči já a prohodila něco s One Direction i když jsem věděla, že ji to moc nezajímá.
"Není to naše zastávka? Nemáme vystupovat?" zeptala jsem se, když jsem uslyšela název ulice.
"Jo. Rychle, jdeme." vzpamatovala se Gina. Rychle jsem si vzala svoje věci a vystoupila z autobusu, ale těsně za mnou se dveře zavřeli. Rychle jsem se otočila a uviděla jsem nešťastnou Ginu, odjíždějící v autobusu, jak kliká na zelené tlačítko, pro otevření dvěří, ale nepomohlo to. Autobus jel dál.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama