Splněný sen - 1.Díl

22. prosince 2012 v 11:57 | Míša
"Jessie!?" vyvolala mě učetlka matematiky. Asi tušila, že nevnímám.
"Eeee... Ano?" probudila jsem se ze snů odehrávaných v mé hlavě.
"Jaký je výsledek?" zeptala se a ukázala na tabuly na nevyřešitelný příklad.
"No.. Já nevím." vykoktala jsem ze sebe s pocitem ztrapnění.
"Zase nedáváš pozor?!" kroutila hlavou a celá třída na mě zírala, jak kdybych spadla z Marsu.
Pokračovala ve vyvolávání ostatních a já se jen nemohla dočkat, až zkončí takhle poslední hodina.
"Pssst!" zasyčel na mě někdo ze zadu a já se otočila.
"Co to vyvádíš?! Aspoň se soustřeď nebo z tý matiky za chvíli propadneš. Už takhle tě nemá ráda a ty každou hodinu nevnímáš." napomenula mě moje kamarádka Gina. Měla pravdu, jenže já matematiku tak nenávidím.
"Crrrrrrrrrrrrrrrrr!" zazvonilo a všichni vyběhly ze třídy. Já si ještě uklízela sešity a Gina na mě čekala.
"Jessie? Můžeš sem na chvíli přijít?" zavolala mě učitelka. Když jsem k ní přišla, dívala se do svého sešitu, kde zapisuje všechny známky a prstem ukázala na mé jméno. Docela jsem se zhrozila, protože ty mé známky byly vážně na propadnutí.
"Budu muset napsat rodičům. Neučíš se, nesnažíš se a nedáváš pozor. S takovou do dalšího ročníku nepočítej." řekla a natáhla ruku, abych jí podala žákovský průkaz.
"Já ti to říkala." kývla na mě Gina po cestě domů.
"Já vím. Budu se snažit to doma ukázat, co nejvíc nenápadně. Doufám, že mi nezatrhnou kapesný." dořekla jsem a ucítila jsem vybraci v mé kapse. Přišla mi SMS od rodičů.
"Příjdeme pozdě večer, jdeme se známýma na večeři. Něco si udělej nebo si objednej pizzu..." četla jsem nahlas.
"No vidíš." mrkla na mě Gina. "Já už jdu, tak se měj." zahla ke svému domu.
"Jojo, ahoj." mávla jsem na ni a pokračovala ve své cestě.
Od školy to nemáme daleko a v podstatě ani od sebe moc ne, takže se dá v pohodě chodit pěšky. S Ginou jsme se seznámily v prvním ročníku na střední škole. Vlastně ani nikoho jiného nemám. Pro všechny jsem prostě jiná, stejně jako Gina.

Došla jsem domů, odhodila klíče na stůl, položila tašku a zapla notebook. Miluju, když jsem sama doma. Zapla jsem si nahlas rádio a sledovala novinky na Twitteru a Facebooku.
"Hey girl I'm waiting on ya, I'm waiting on ya..." ozvalo se z rádia. Já neváhala, pustila ho na plné pecky a začala tancovat po pokoji.
" Yeeeeeaaaah! We'll be doing what we do! Just pretending that we're cool..." zpívala jsem si hlasitě a byla ve svém živlu. Directionerka jsem už asi rok a půl, ale ještě jsem neměla nikdy to štěstí je vidět na živo. I přes to, že bydlím kousek od Londýna, kde bývá spoustu jejich vystoupení a koncertů.
Gina One Direction moc nemusí. Nebo spíš je vlastně nijak neřeší. Mezi její hudební oblíbence patří Ed Sheeran. Toho zase neřeším já.
"...and live while we're young!" skončila písnička a já vyčerpaná padla na postel.
Když jsem uslyšela, že mi někdo napsal na Facebooku, rychle jsem vstala a přiběhla k notebooku. Byla to Gina. Prvně jsem se lekla, protože naše chatovací okýnko bylo zaplněno spoustou vykřičníků, ale když jsem sjela dolů, uviděla jsem, že nemám čeho bát.

Druhý den mě vzbudila otřesná melodie mého budíku na mobilu. Rychle jsem ji vypla a začala se sápat z postele. Když jsem přišla do kuchyně, tak tam nebyla ani mamka, která by mi připravuje snídani a ani taťka, který sedí u stolu a čte si noviny. Lekla jsem se, že zaspali a vešla do jejich ložnice.
"Mamí! Vstávej, zaspali jste!" šťouchala jsem do mamky, která se skoro ani nehla a spala dál. O tátovi ani nemluvím.
Rychle jsem vytočila Ginino číslo, jestli už se chystá, že příjdu možná o něco později.
"Ahoj Gino, tak jak jsi na tom?" zeptala jsem se jí.
"Coo? Cože? Kolik je hodin?" řekla rozespalým hlasem.
"Já nevím, asi něco kolem sedmé." odhadla jsem.
"Co blázníš, jdi spát. Vždyť jsou prázdniny." řekla naštvaně a tipla mi to. Já v tu chvíli úplně stuhla. Jak jsem mohla zapomenout? Ty dny, na který jsem se tolik těšila a já na to zapomenu. Rychle jsem si ještě vlezla do vyhřáté postele a šla spát.
Probudila jsem se něco okolo desáté hodiny a šla se do kuchyně nasnídat.
"Dobré ráno." přivítala mě mamka, která dělala smažená vajíčka.
"Posaď se zlato." řekl táta, když si všiml, že pořád stojím.
"Jak si se vyspala?" zeptal se mě.
"Docela fajn." odpověděla jsem a nechtěla jsem nic říkat okolo ranního omylu, protože jak znám moje rodiče, tak by si ze mě dělali srandu.
"Chtěla jsem se vás na něco zeptat." vzhluboka jsem se nadechla a doufala, že mi to dovolí, protože by mě Gina asi jinak nenáviděla. "Gina koupila pro mě a ji lístky na koncert Eda Sheerana. Mohla bych s ní jít? Je to už zítra." podívala jsem se na ně psýma očima.
Táta jen koukl na mamku a ta kývla. Celá natěšená jsem to šla zavolat Gině.
"Nemůžu se dočkat!" jásala Gina přes telefon.
"Já taky ne, i když jeho hudbu skoro neznám. Vlastně vůbec."
"To nevadí, užijeme si to i tak." řekla mile Gina.

Když jsme se rozloučili, šla jsem se oblíct do něčeho normálního a rozhodla jsem se, že se půjdu projít do kavárny. Sice nemám ráda kávu, ale miluju horkou čokoládu. Oblékla jsem si kabát, zavolala na rodiče, že do oběda příjdu a šla. Cestu do kavárny mám blízko, ale ta, která je blízko nemám moc ráda. Miluju Starbucks, i když je dost předražená, ale občas si ji dopřeju. Aby jsem se po cestě nenudila, dala jsem si do uší sluchátka a zapla One Direction. Šla jsem do rytmu s hlavou svěšenou dolů, pobrukovala si text písničky a koukala, jak moje boty dělají stopy ve sněhu. Skoro na konci cesty jsem začala přemýšlet o té lahodné čokoládě a že ji budu mít už za chviličku, jen co obejdu poslední roh. Když jsem se už k němu blížila, konečně jsem dala hlavu na horu, ale sotva, co jsem to udělala, do někoho jsem silně vrazila, až jsme oba spadly na zem. Dost mě bolel zadek z pádu a trošku hlava, ale to jen v tom okamžiku, jak jsme se srazily.
Když jsem zvedla hlava, měla jsem trošku rozmazaný pohled, jen jsem viděla nějaké kluka sedět ve sněhu a dívá se na vylitý kelímek s kávou vedle něho.
"Ou. Promiň, nechtěla jsem." omluvila jsem se a začala si třít oči. Když už jsem normálně zaostřila uviděla jsem natáhlou ruku ke mě, tak jsem se jí chytla a on mi pomohl vstát.
"No to snad ne!" zařvala jsem, když jsem uviděla tvář kluka.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Luci Luci | 22. prosince 2012 v 12:07 | Reagovat

Goooooooooooooood !!!! next ! :D

2 Peťulka :P Peťulka :P | 22. prosince 2012 v 12:16 | Reagovat

Skvělýý ! Už chci další díl ! :D:P:)

3 Nat Nat | 22. prosince 2012 v 15:41 | Reagovat

Wow .. skvělý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama