Říjen 2012

Nejlepší kamarádi - 10.Díl

20. října 2012 v 22:17 | Míša
Asi po 10 minutách jsem měla skoro dojezeno a chybělo mi dopít jen pití, ale když jsem se snažila vstát, někdo mi zakryl oči.
"Haha, Danny." bylo mi to hned jasný, jenže nikdo neodpovídal.
"V pohodě?" zeptala jsem se ho, když mi pořád držel ruce na očích. Už mi to přišlo divné, a tak jsem je sundala sama a otočila se.
"No to snad ne!" zaječela jsem.
Zírala jsem na něj s růží a nějakou krabičkou v ruce a přenádherně sladce se usmíval. Já si jen zakryla pusu rukou a šla ho rychle obejmout.

"Ó můj bože! Co tu děláš?" nepuštěla jsem ho. Sám byl překvapený, že mám takovou radost.
"Jsem tu na návštěvě u Harryho. On tu přeci bydlí." řekl a mě to hned docvaklo. Jak jsem mohl na to zapomenout.
"To je pro tebe od Zayna. Prý by se ti chtěl omluvit, že se líbal s Perrie, ale prý mu řekla, že tys políbila Harryho." snažil se říct Niall, co nejrychleji, než by to zapomněl a podal mi růži.
V ruce držel už jen krabičku a já čekala, že je od Harryho.
"A ta krabička je.." pokračoval, ale já mu skočila do řeči.
"Od Harryho?" nemohla jsem se dočkat, až se podívám, co v ní je. Ale moje odpověď Nialla nějak zarazila.
"To není od něho? On mi nic neposílá?" zeptala jsem se zklamaně. Niall poznal, že jsem z toho smutná a podal mi ji.
"Jo je od Harryho." řekl a podíval se do země. Šlo na něm poznat, že si vymýšlí.
"Nialle? Neumíš lhát." usmála jsem se falešně a podala mu ji zpátky.
"Né nech si ji." dal ruce za záda.
"Tak od koho je?"
"Ode mě." podíval se mi do očí. Usmála jsem se na něj, protože jsem nemohla uvěřit, že mi něco koupil. Pomalu jsem otevřela krabičku. Byly tam stříbrné náušnice se stříbrným řetízkem a přívěskem ve tvaru srdce.
"Páni!" nevěřila jsem tomu. "To si nemusel." nemohla jsem z toho spustit oči.
"Jseš úžasnej! Díky moc." pořádně jsem ho objala.
"Teď už se nebudeme asi moc vídat, tak chci, aby jsi na mě měla alespoň nějakou vzpomínku." usmál se. Já mu podala řetízek a odrhnula jsem si vlasy. Niall mi ho nasadil a prohlídl si mě.
"Sekne ti to." začal se smát.
"A Zayn, Liam a Louis tu jsou taky?" zeptala jsem se ho.
"Liam a Louis jeli ke svým rodinám..." vzhluboka se nedechl." "... já to bohužel tak blízko nemám." usmál se, ale šlo na něm poznat, že se mu stýská. Bylo mi ho líto.
"Já už se budu muset vrátit za klukama, tak se někdy stav. Budeme tu ještě pár dní." mávl na mě na rozloučenou a šel pryč.
Napsala jsem Dannymu SMS, jestli nechce někam zajít a co právě dělá, jenže mi neodpovídal. Když jsem se mu rozhodla zavolat, měl vypnutý telefon. Došla jsem domů se obléct do něčeho normálního a rozhodla se, že se k němu stavím. Když jsem zahýbala za roh v jedné uličce, do někoho jsem omylem vrazila.
"Promiňte, omlouvám se." spustila jsem hned, aniž bych věděla, kdo to je.
"V pohodě." řekla osoba a podívala se na mě.
"Zayne?!" vyhrkla jsem.
"Alex, musím ti všechno říct." chytl mě za ruku.
"Nesahej na mě." vyvlíkla jsem se mu.
"Popravdě se na mě nemáš za co zlobit, začala jsi to ty." mrkl na mě.
"Já?! Myslíš, že za to můžu já?!"
"A kdo se asi cicmal na chodbě s Harrym?" provokoval mě.
"Je pravda, že jsem ho políbila, ale.." nestihla jsem doříct větu a Zayn mi skočil do řeči.
"Vidíš."
"...ale ne moji vinou. To Harry políbil mě. Já bych ti to nikdy neudělala." podívala jsem se mu do očí.
"Mimochodem děkuji za růži." usmála jsem se.
"Hmm.." odbyl mě.
"Ty s Perrie chodíš?" zeptala jsem se ho.
"Já ani nevím. Ona za mnou prostě přišla, vyvalila na mě to s tebou a s Harrym a už to začalo." řekl a mě to najednou docvaklo. Vždyť Danny chodí s Perrie. Chudák, asi to ještě neví.
"Víš, já už budu muset jít. Původně jsem šla za Dannym, protože mi nezvedá telefon, tak chci zjistit, co se děje." řekla jsem.
"Tak se měj a ať vám to s Perrie klape." mrkla jsem na něj i přes to, jak mě to bolelo, protože kvůli ní se trápí i Danny i já.
"Počkej, ale já s Perrie nechci chodit." zastavil mě. Já se na něj jen usmála a šla za Dannym.
"Crrrrrrrrrrrr!" šel ze zvonku otravný zvuk, který se už opakoval po třetí, protože nikdo neotevíral.
"Danny! Otevři! Tady Alex!" volala jsem do dvěří.
Chvíli na to mi došla zpráva od Dannyho. "Přijď do pizzerie na rohu. Danny" Tak jsem se vydala na cestu.
Byla jsem zvědavá, co se děje, tak jsem šla rychlým krokem, abych tam byla co nejdříve.
Když jsem otevřela dveře do pizzerie, nikdo nikde nebyl. Vešla jsem dál a najednou všichni vyskočily ze spod stolů a pultů.
"PŘEKVAPENÍ!!" zavolali všichni na ráz. Já jen koukala s otevřenou pusou.
"Všechno nejlepší Alex!" šel ke mě Danny.
"Děkuju moc, ale vždyť mám narozeniny až za 3 dny." divila jsem se.
"Co by to bylo za překvapení, kdyby jsme to udělaly na tvoje narozeniny." řekl Niall a šel za mnou mě obejmout.
"Děkuju kluci, to je od vás dvou?"
"Převážně, ale každý se zapojil." usmál se Niall.
"Tak pojď se bavit." vzal mě za ruku Danny a táhl mě mezi kamarády. Po chvíli začala hrát hudba a všichni začali tancovat.
Já si sedla ke stolu a nemohla jsem věřit vlastním očím. Byla jsem šťastná.
"Můžu si přisednout?" zeptal se mě Harry a ukázal na židly vedle mě.
"Klidně." kývla jsem.
"Tak co? Líbí se ti to?" zeptal se mě.
"Myslíš to překvapení? Moc!" usmála jsem se podívala jsem se, kam směřuje Harryho ruka. Vytahoval cosi z kapsy u bundy.
"To je pro tebe." podal mi krabičku.
"Děkuji, nemusel si nic kupovat." řekla jsem a pomalu jsem ji otevírala.
Leželi v ní dva stříbrné náramky s vyrytým nápisem "Best Friends".
"Óóó. Vážně moc děkuji." poděkovala jsem znovu.
"Chci být s tebou alespoň dobrý kamarád." usmál se a já mu nasadila na ruku jeden z nárámků.
"Jsou úžasné." dívala jsem se na třpytící náramek na své ruce.
Jenže náš rozhovor přerušil Zayn. "Nechceš si jít zatancovat?"
Já jsem jen vstala a šla se Zaynem tancovat mezi lidi, když zrovna začal hrát ploužák.
Zayn mi položil ruce kolem pasu a začal se houpat ze strany na stranu.
"Tak co Perrie?" navázala jsem nevhodný a trochu provokativný téma.
"Shodli jsme se s Dannym, že holku, které se nedá věřit nechceme." usmál se na mě.
"Aha."
"Něco pro tebe mám." řekl a já už čekala jakou krabičku vytáhne.
"Né, to si nemusel." řekla jsem předběžně.
"Ale musel." řekl potichu Zayn a dlouze mě políbil.
"Všechno nejlepší." objal mě.
"Děkuju, je to nejhezčí dárek, co jsem dostala." položila jsem mu hlavu na rameno.
Byl to úžasný den, jen tam chybělo pár lidí, jako Louis nebo Liam, ale s nimi se určitě brzo uvidím a Perrie už nechci nikdy vidět. S Niallem, Harrym a Dannym jsme nejlepší kamarádi a mám toho nejúžasnějšího kluka na světě.



Konec povídky "Nejlepší kamarádi".

Nejlepší kamarádi - 9.Díl

5. října 2012 v 22:45 | Míša
Po mé větě jsme uslyšely ženský kašel. Byl jen kousek od nás. Když jsme se na něj obrátily, stála tam Perrie. Dívala se na nás, jak kdyby jsme spadly z Marsu. Docela mě to děsilo.
"Ahoj." pozdravila jsem ji, jenže ona se jen otočila a šla zaklepat ke klukům do pokoje. Otevřel jí Zayn a ona šla za ním. Celou dobu než odešla se na nás vzpříma dívala. Já jen and tím přemýšlela proč a za chvíli mi to docvaklo.
Ona viděla, jak mě Harry políbil...

"Harry, už půjdu. Myslím, že nás viděla." řekla jsem.
"Počkej. Pokud to tak je, teď tam jít nemůžu." chytl mě za ruku. Podívala jsem se na něj a on měl strach v očích. Měl pravdu, na jeho místě, bych tam taky nechtěla jít, ale k sobě ho vážně zvát nechci.
"Není tam náhodou ještě Niall? Tak jdi za ním ne?" snažila jsem se najít řešení.
"Asi je, ale stejně tam bude Zayn a Perrie se ho zastane, kdyby jsme se hádali. Nechci být na to sám." zesmutněl.
"Třeba nás ani neviděla." snažila jsem se ho uklidnit, i přes to, že jsem věděla, že to není pravda.
"Alex, je mi to líto." sklopil hlavu dolů. "Nevěděl jsem, že s ním chodíš."
"Hmm.. už to tak asi nebude." uvědomila jsem si to a bylo mi do breku.
"Já tě mám vážně rád, jen jsem se neudržel. Už ti věřím." řekl.
"Trošku pozdě." natekli mi slzy do očí.
"Tak pojď se mnou k nám a uvidíme jestli nás viděla. Kdyby se nic nedělo, řekneš, že jsi šla za Zaynem." navrhl.
"Fajn." utřela jsem si stíkající slzu a dělala, že se nic neděje.



Harry otevřel a já stála těsně za ním. Najednou se zasekl a koukal vzpříma do předu. Rychle jsem se podívala na co zírá. Bylo to, jako by mi někdo bodl nůž do srdce. Do očí mi natekla další várka slz a já se jen otočila a utíkala pryč. Přes slzy jsem skoro neviděla, ale bylo mi to jedno.
"Alex počkej!" zavolal na mě z dálky Zayn, ale já se nezastavovala. Bežela jsem před hotel a ještě o uličku dál, i když jsem to tam vůbec neznala. Sedla jsem si ke zdi, opřela se a chytl mě zcháhvat breku. Bylo to jako noční můra.
Po chvíli mě našel Harry.
"Alex, jsi v pořádku?" staral se.
"Vypadám na to?!" zařvala jsem na něj. Měla jsem děsný vstek.
"Zayn je blbec..." řekl Harry.
"Jak mi to mohli udělat?! Zayn a Perrie..." sotva jsem to dořekla, vyhrkly mi do očí další slzy. Harry si sedl vedle mě a chytl má za pas.
"Nechápu ho. Já bych ti to třeba nikdy neudělal." usmál se na mě. Usmála jsem se na něj taky.
I přes to, že jsem vypadala příšerně a ubrečeně, Harrymu jsem připadala krásná a to se mi něm líbilo.
Zadívala jsem se do jeho nádherných očí a měla děsnou chtíč mu dát pusu, ale nechci být, jak Zayn.
Opřela jsem si hlavu Harrymu o rameno.
"Proč mi to udělal?" zeptala jsem se Harryho potichu.
"Já vážně nevím. Neměl sebemenší důvod." odpověděl a rukou mě hladil po zádech.
Seděli jsme tam tak asi 15 minut a Harry mě utěšoval. Potom už mi byla zima, tak mě doprovodil domů. Byla jsem vyčerpaná, tak jsem lehla a hned usla.

Ráno mě probudil Danny.
"Vstáváme! Balíme! Vyrážíme!" řval přes celý pokoj.
"Cože? Co?" byla jsem úplně mimo.
"Je tu poslední den, Alex." řekl. Docela mě to zarazilo, protože jsem to nijak nepočítala.
"Néé." zakryla jsem si hlavu polštářem a snažila se znovu usnout.
"No tak vstávej lenochu." odkryl mi peřinu.
"Jseš děsnej!" začala jsem se smát.
"Taky tě mám rád." usmál se a šel balit věci. Po chvíli jsem se dokázala 'vyhrabat' z postele a šla se obléct. Po té jsem pomohla Dannymu s balením.
"Danny? Vydržíš tu chvíli? Chci se rozloučit s klukama." zeptala jsem se.
"Jo v pohodě jdi." mávl na mě.
Šla jsem ke dvěřím od jejich pokoje a pomalu jsem nechtěla ani veřit, že tu třeba takhle stojím naposled. Zaklepala jsem a čekala, kdo otevře. Sama pro sebe jsem si typovala, že otevře buď Niall nebo Zayn, ale po minutě furt nic. Když už jsem zaklepala po 3, tak jsem se rozhodla otevřít dveře.
Když jsem otevřela, vše bylo úplně jinak. V pokoji nikdo nebyl, postele byly úhledně zastlané a nebyly tam nikde žádné věci a to znamenalo jen jedno. Kluci už odjeli.
Nejhorší na tom bylo, že se se mnou ani nerozloučili. Bylo mi z toho na nic. Přiběhla jsem za Dannym, který už byl hotový se vším a vydali jsme se na cestu. Celou cestu jsem přemýšlela, že třeba to, co se stalo mezi mnou a Harrym je už konec nebo třeba se už nikdy neuvidím se Zaynem a nikdy mi nevysvětlí, co se stalo mezi ním a Perrie. Už se nikdy neuvidím s Liamem, Louisem a s neuchechtanějším a nejvtipnějším člověkem na světě. Ano s Niallem. Bylo mi to všechno, tak líto. Děsně jsem se těšila domů.
Asi v polovině cesty se Danny rozhodl pustit rádio. Hrály tam super písničky dokud jsme neuslyšely jednu.
"You're insecure, don't know what for..." začalo hrát. Podívali jsme se s Dannym na sebe a Danny už natahoval ruku k tlačítku k přepnutí.
"Ne Danny. Nech to jet." zastavila jsem ho tichým hlasem. Docela se divil ale raději nic neříkal. Vlastně jsme skoro celou cestu spolu nekomunikovali. On se soustředil na řízení a já neměla chuť s nikým mluvit.
Vysadil mě před barákem. Rychle jsem se s ním rozloučila, poděkovala za krásný týden a šla domů.
Vybalila jsem si věci a rozhodla se najíst, jenže jsem doma neměla nic, tak jsem si řekla, že se půjdu najíst do nějakého fastfoodu. Vzala jsem si na sebe jen černé tepláky a neonové růžové tílko a vydala se.
V obchodě jsem si dala hamburger s Coca-colou a šla si sednou před fastfood na čerstvý vzduch.
Asi po 10 minutách jsem měla skoro dojezeno a chybělo mi dopít jen pití, ale když jsem se snažila vstát, někdo mi zakryl oči.
"Haha, Danny." bylo mi to hned jasný, jenže nikdo neodpovídal.
"V pohodě?" zeptala jsem se ho, když mi pořád držel ruce na očích. Už mi to přišlo divné, a tak jsem je sundala sama a otočila se.
"No to snad ne!" zaječela jsem.
Zírala jsem na něj s růží a nějakou krabičkou v ruce a přenádherně sladce se usmíval. Já si jen zakryla pusu rukou a šla ho rychle obejmout.

Nejlepší kamarádi - 8.Díl

3. října 2012 v 21:29 | Míša
"Panebože, vidíš, jak si na mě byla zlá?!" smál se Zayn.
"To je jedno. Raději už půjdu, určitě tě ti tvý slavní kamarádi někde hledají a já nemám chuť je zrovna potkat všechny." vstala jsem a pokračovala dál v napodobování.
"Ale já takovej nejsem!" vstal a šel ke mě. Krásně se na mě usmíval.
"Já vím." odpověděla jsem a políbila ho. I přes to, že se minule nic takového nestalo...

"Už budu muset jít." řekl jsem. "Čeká na mě kamarád." dokončila jsem potichu, odvrátila pohled a doufala, že se na nic nezeptá, jenže Zayn to postřehl.
"Máš tu Harryho, co?" řekl zklamaně.
"Zbláznil ses? Ten mě nenávidí." odpověděla jsem.
"Niall?" zeptal se.
"Hm... Zayne, ty víš, že mezi Niallem a mnou nic není, že?"
"Já ti věřím..." usmál se. "..jenže ty mě ne." sklopil hlavu.
"Omlouvám se ti, že jsem ti nevěřila. Byla to chyba, jen jsem si ji uvědomila až moc pozdě. Teď už ti věřím." objala jsem ho.
"Tak běž, Niall na tebe čeká." pustil mě.
"Ahoj." poslala jsem mu vzdušnou pusu a zavřela za sebou dveře. Rychle jsem si skočila ještě na záchod a šla najít Nialla. Přiběhla jsem k baru, ale neseděl tam. Místo toho tam seděl Danny a Perrie.
"Ahoj, neviděli jste Nialla?" zeptala jsem se jich.
"Jo, vzkazuje ti, že musel jít pryč a že ho nemáš hledat. Byl nervózní a smutný, když nám to říkal." informoval mě Danny.
Kývla jsem na něj, že rozumím a mávla, že jdu pryč. Vím, že mi vzkazoval, že ho nemám hledat, ale já chci. Něco se děje a on mi to nechce říct.
Čekala jsem, že budu pátrát po celým Londýně, kde je, ale bylo mi to jedno.
Dost mě překvapilo, že když jsem vyběhla před klub seděl o podál Niall. Přiběhla jsem za ním.
"Skvělá schovka." řekla jsem ironicky a začala se smát. Jenže on ne. On nic neřekl. On, který se směje snad všemu. Seděl tam a měl sklopenou hlavu dolů a ani se na mě nepodíval.
"Haló, mluvím s tebou. Děje se něco?" sedla jsem si vedle něj.
"Alex, jdi prosím domů. Nech mě být." Vydal ze sebe hodně divným hlasem.
"Ale Nialle.."
"Alex prosím!" skočil mi do řeči a zvedl na mě hlas. Naštvalo mě, že když už jsme ti kamarádi, tak se ani nechce svěřovat.
"Fajn." zvedla jsem se naštvaně a šla pryč. Po chvíli jsem se naposledy na něj otočila, ale tentokrát neměl sklopenou hlavu dolů. Tentokrát se na mě díval. Díval se na mě zrudlíma očima a mokrou tváří od slz.
Hned bych šla za ním, ale žádal mě, abych šla pryč. Sice to bylo těžký, ale otočila jsem se a šla domů.


Ještě než jsem vešla do pokoje, napadlo mě, abych pomohla Niallovi jinak. Třeba se nechce svěřit mě, ale možná svýmu nejbližšímu. Zaklepala jsem na vedlejší dveře a otevřel Harry.
"Harry vím, že se se mnou nebavíš a nenávidíš mě, ale musím ti něco říct." snažila jsem se říct, co nejrychleji, než by mi zavřel dveře před nosem.
"Hmm?" vydal ze sebe Harry.
"Niall potřebuje pomoct. Potkala jsem ho úplně na dně, jenže mě nechce ani vidět, třeba bys mu mohl pomoct ty." řekla jsem.
"Myslím, že ne." odbyl mě Harry a snažil se zavřít, jenže jsem strčila nohu mezi dveře a stěnu.
"Počkej!" zastavila jsem ho. "Proč ne?"
"Harry, Niall se mnou nic neměl, už to pochop. Alespoň jemu bys mohl věřit. Sice se mi snažil dát pusu, ale nic se nestalo, protože jsem chodila s tebou." podívala jsem se na něj, ale Harry neodpovídal.
"Tak co? Půjdeš za ním?" pobídla jsem ho.
"Alex, on se tak trápí kvůli mě.." řekl Harry a šel si sednou na sedačku.
"Cože?! Proč?!" vyjela jsem na něj a potom mi to došlo.
"Tys mu to vytkl, že?"
"Ano, ale ty si ani nedokážeš představit, jak mi na tobě záleží, nechtěl jsem o tebe přijít." prohrábl si vlasy.
"Měl by ses mu jít omluvit." chytla jsem ho za ruku a táhla ke dvěřím.
"Ještě aby mi odpustil..." tvářil se smutně. ".. že jsem mu řekl, že už nejsme kamarádi a že podrazáky v kapele nechceme." otočil se a snažil se odejít.
"To že si mu řekl?! Dělej, jdi!" táhla jsem ho pryč z pokoje. Na chodbě jsme se rozloučili a Harry šel.
Rozhodla jsem se, že si skočím ještě pro horkou čokoládu do kávarány Starbucks opodál.
Když jsem se vracela a šla po schodech nahoru, někdo do mě vrazil zezadu, až mi vapadlo z ruky horká čokoláda.
"Čau Alex!" pozdravil mě Harry s Niallem.
"Nazdar." řekla jsem naštvaně a vzala prázdný kelímek z podlahy.
"Jéj, promiň, nechtěl jsem." omlouval se Harry.
"Mmm.. V pohodě. Tak co? Už jste zase kamarádi?" zeptala jsem se a doufala v odpověď 'ano'.
"Jo už je to v pohodě." řekl Niall a usmál se na mě. Harry se snažil Niallovi nenápadně něco pošeptat do ucha. Niall na to jen kývl, rozloučil se a šel do pokoje. Já se na Harryho jen usmála s výrazem o co jde.
"Ještě jednou se ti omlouvám za tu vylitou čokoládu. Nechceš, abych ti koupil novou?" nabídl se.
"Fajn, stejně nemám co na práci." souhlasila jsem.
Harry mi koupil novou čokoládu a šly jsme zpět do hotelu. Celou cestu jsme prokecaly, ale skončilo to u našeho pokoje.
Stála jsem těsně u dvěří od našeho pokoje a Harry stál naproti mě. Mírně se pousmál a podíval se mi vzpříma do očí.
"Jsi krásná." řekl potichu.
"Ale Harry..." snažila jsem se mu něco říct.
"Pššt." skočil mi do řeči. "Nic neříkej."
Pomalu se ke mě nahnul a dlouhým polibkem mě přitiskl ke dveřím.
"Jsi sladší než ta čokoláda." uchechtl se Harry.
"Harry, co to děláš?! Tohle nemůžu!" rozčilovala jsem se.
"Proč ne? Niall by žárlil?" zase s tím začal. Probodávala jsem ho pohledem.
"Nojo, promiň. Proč ne?" zeptal se znovu.
"Protože já chodím se Zaynem." odpověděla jsem a utřela si pusu rukou.
"Pořád?!
"Jak pořád? No vlastně..." nevěděla jsem, jak mu to říct. "...dnes se stalo něco mimořádného." pousmála jsem se, když jsem si na to vzpomněla.
"Aha.." řekl zklamaně Harry.
"Je mi to líto. Stejně bych nechodila s někým, kdo mi nevěří." mrkla jsem na něj.
Po mé větě jsme uslyšely ženský kašel. Byl jen kousek od nás. Když jsme se na něj obrátily, stála tam Perrie. Dívala se na nás, jak kdyby jsme spadly z Marsu. Docela mě to děsilo.
"Ahoj." pozdravila jsem ji, jenže ona se jen otočila a šla zaklepat ke klukům do pokoje. Otevřel jí Zayn a ona šla za ním. Celou dobu než odešla se na nás vzpříma dívala. Já jen and tím přemýšlela proč a za chvíli mi to docvaklo.
Ona viděla, jak mě Harry políbil...