Nejlepší kamarádi - 7.díl

26. září 2012 v 16:40 | Míša
"Jo Alex, proč mu prostě neřekneš, že chceš být s Niallem?" zeptal se provokativně Zayn.
"Nic takového nechci a ty to víš. Proč to děláš?!" byla jsem bezmocná.
"To je jedno Alex, jdu domů." řekl Harry.
"Počkej. Není to tak, jak si myslíš!" zakřičela jsem na Harryho, když odcházel.
"Vidíš? Přesně to, jsem ti taky říkal a nevěřila si mi." řekl Zayn a provokativně se usmál.

Věděla jsem, že jsem udělala u Zayna chybu a chtěla bych se mu vážně moc omluvit, ale teď na to nebyl vhodný čas. Jen jsem tak tam bezmocně stála, koukala jak Harry odchází a Zayn se na mě díval, jak kdyby říkal 'dopadla jsi tak, jako já', ale jeho výraz měl pravdu. Sice to vypadalo, že chodí s nějakou holkou a on mě pořád přesvědoval, že ne a já mu nevěřila. A teď jsem na jeho místě já. Nalívali se mi slzy do očí, protože se mi všechno hroutilo. Zayna jsem zklamala a můj kluk zklamal mě.
"Notáák. Přece tady nebudeš brečet." provokoval dál Zayn.
"Nech ji být, copak si neviděl, co se stalo?" zastal se mě Liam.
"Viděl. Jen chci, aby si uvědomila, že jsem se měl stejně, jak se má teď ona." řekl Zayn, mrkl na mě, otočil se a šel pryč taky. Když Louis uviděl, že odchází přidal se k němu. Už jsem myslela, že mě tu nechají samotnou, ale Niall a Liam tam se mnou pořád byli.
"A já myslela, že tenhle den bude senzační." řekla jsem smutně.
"Vždyť byl." přesvědčoval mě Niall. "Až na ten konec no." doplnil.
"Nepůjdeme už taky?" zeptala jsem se. Kluci kývli a šli jsme. Asi v polovině cesty někdo zavolal Liamovi. Liam do telefonu mluvil děsně příjemným hlasem, jak kdyby mluvil s nějakou holkou. Když zkončil hovor, s Niallem jsme se na něj podívali, aby řekl kdo to byl nebo co se děje.
"Já se od vás budu muset odpojit. Volala mi Danielle. Nevadí vám to?" zeptal se a podíval se na Nialla. Ten až po chvíli kývl, že ne.
Když jsme došli do hotelu, Niall se se mnou zastavil před mým pokojem.
"Tak já už půjdu." oznámila jsem a chtěla otevřít dveře.
"Počkej." zastavil mě. "Jen jsem ti chtěl říct, že mě mrzí to, co se dnes stalo. Vážně jsem nechtěl, aby to mezi vámi dopadlo takhle. A chci se ti ještě moc omluvit, že jsem se ti snažil dát pusu, ještě k tomu, když si chodila s Harrym. Vážně promiň, jen jsem prostě... nemohl odolat." řekl a podíval se do mých očí. Na mě bylo jen, abych tohle rychle ukončila. Sice se krásně omluvil, ale nechtěla jsem, aby bylo 'to ticho'.
"V pohodě. Děkuju ti za dnešek." řekla jsem, jenže Niall tam pořád stál. Nevěděla jsem, co mám udělat pro to, aby odešel a zároveň, aby to nebylo trapné. Rychle jsem ho objala, rozloučila jsem se a šla domů. Danny seděl na posteli a díval se na televizi.
"Kam jsi zmizel? Ani jsem si nevšimla, že jste s Perrie odešly." vzpomněla jsem si.
"Nevím proč, ale jak začala tak vaše hádka, Perrie chtěla jít pryč." vymluvil se.
"Aha."
"Už je to dobrý?" zeptal se starostlivě a ukázal, abych si vedle něj sedla.
"Hm.." nevěděla jsem, co říct. Šla jsem pomalu k němu, posadila jsem se na kraj a položila mu hlavu na rameno.
"Jdi spát. Třeba do zítřka se Harrymu rozsvítí a zjistí, že jsi nic neprovedla." podporoval mě Danny. Usmála jsem se, dala mu pusu na tvář na dobrou noc a šla se osprchovat a po té lehnout. Po chvíli, co se Danny šel po mě osprchovat jsem usla.

Ráno mě probudila úžasná vůně palačinek a kakaa. Otevřela jsem oči a Danny mi pod nosem držel tác se snídaní.
"Podívej se, co jsem nám obědnal." podal mi tác a šel si na stůl pro svůj.
"Děkuju moc, Danny." byla jsem překvapená.
"Nemáš za co. Dobrou chuť." usmál se na mě a zakousl se do palačinky.
Po snídani jsem se šla obléct.
"Co dnes podnikáš? Něco s Perrie?" zeptala jsem se a oblékala si tričko.
"No právě nevím. Už včera byla nějaká divná. Ani mi neodepisuje na zprávy." řekl a hodil mi ryfle.
"A nechceš dnes něco podniknout?" zeptala jsem se a pokračovala v oblékání.
"Co kdyby jsme zašly do toho klubu, ve kterém jsme byly hned první den, co jsme dojely?" navrhl. Ani jsem se nějak nerozmýšlela a souhlasila jsem, protože bych stejně neměla, co na práci.
Sice jsme šly do klubu, ale já neměla náladu na žádné šaty a podpadky. Chtěla jsem být prostě v pohodlí. Měla jsem ryfle, ke kterým jsem si vzala růžové tričko a k tomu jsem si nazula mé nejpohodlnější boty. Růžovošedobílé vysoké Nike botasky.



Když Danny zamykal naše dveře od pokoje, podívala jsem se na vedlejší dveře, kde bydleli kluci. Vzpomněla jsem si na včerejšek.
"Tak si s sebou někoho vem." mrkl a mě Danny.
"Cože?" nechápala jsem.
"Vidím, jak koukáš na jejich pokoj. Vem si klidně někoho s sebou, mě to nevadí, klidně napíšu Perrie, ať tam taky dojde." usmál se. Byla jsem nadšená, že je tak hodný. Šla jsem před jejich dveře a rozhodla jsem se, že vezmu Harryho. Chci si to s ním vyříkat a nechci, aby to mezi námi skončilo.
"Ahoj." pozdravil mě Liam.
"Čau. Mohl by za mnou přijít můj miláček?" snažila jsem se být co nejmilejší, abych na Harryho zapůsobila. Za Liamovými zády jsem uviděla, že Harry jde k nám. Zdřejmě mě uslyšel. Asi v polovině cesty se zastavil.
"Nialle! Shání se po tobě Alex!" zavolal a šel si sednou k televizi. Tohle mě vážně naštvalo.
"Harry, ty víš, že jsem sháněla tebe, tak toho nech. Já s Niallem nic nemám! Proč bych ti lhala?!" vběhla jsem do jejich pokoje.
"Protože ho třeba miluješ?" řekl ironicky Harry. Nevěděla jsem, co dělat, aby mi uvěřil. Spadl na mě takový ten pocit, kdy jsem namohla mluvit, jinak bych se rozbrečela. Harry uviděl, že neodpovídám.
"Říkám to." pokrčil rameny. Tahle krátká věta to dorazila. Slzy se mi nahrnuly do očí a začaly mi stékat po tváři. Když do pokoje vešel Niall, lekl se.
"Co se stalo?" zeptal se a uviděl, jak se na mě Harry dívá.
"Harry, co si jí zase provedl?!" stál za ním Louis.
"Já jí nic neprovedl. Jen chci, aby mi řekla pravdu." vymlouval se.
"Tak ji už přestaň dusit! Ty nevidíš, že tě má ráda?!" zastal se mě Niall, protože on věděl pravdu.
"Ne Nialle, ona má ráda tebe." řekl Harry.
"Myslíš, že by měla ráda mě a odmítla by pusu?" vyhrkl ze sebe Niall a pak se zaseknul. Zdřejmě nechtěl, aby se to dostalo ven.
"Cože?" podíval se na mě Harry. Já jen vzpříma civěla na Nialla. Byla jsem jak socha.
"Ty si jí dál pusu?" zeptal se znovu Harry a Niall jen opatrně přikývl. Harry vstal, vzal si mikinu a šel pryč.


Po té co odešel, bylo hrobové ticho. Chvíli na to, někdo zaklepal na dveře.
"Alex?" vykoukl Danny.
"Jo už jdu." řekla jsem potichu. Pomalu jsem mávla na kluky na rozloučenou a ještě jednou se podívala na Nialla. Sám nevěřil tomu, že to řekl. Když už jsem skoro zavírala dveře, rozmyslela jsem se. Znovu jsem vtrhla do jejich pokoje.
"Nialle?" oslovila jsem ho a on za mnou pomalu šel. "Necheš jít se mnou a Dannym do klubu?" zeptala jsem se potichu.
"Dobře." souhlasil. Niall nám zavolal taxíka a ten nás dovezl až před klub.
Chvíli jsme si povídali v klubu i s Dannym, dokud nepřišla Perrie. Potom jsme šli s Niallem k baru. Asi půl hoďky jsme popíjely a potom se mi začalo chtít na záchod. Když jsem mu řekla, že si odskočím, v polovině cesty jsem narazila na ty dveře. Dveře,u kterých jsem se poprvé potkala se Zaynem. Možná, kdybych do nich tenkrát nevešla, tak by jsem se s nimi vůbec nebavila.
Nedalo mi to a musela jsem tam vejít. Porozhlídla jsem se a nikdo nikde. Chybělo mi to, co se stalo. Přišla jsem ke zdi, sesunula se na zem, přesně jako před pár dny a podívala se na to místo, kde seděl Zayn. Jen tentokrát tam nebyl. Netuším proč, i přes to všechno, jak se potom na mě choval, je mi po něm smutno.
Seděla jsem tam, koukala do blba a přemýšlela nad Zaynem, když někdo otevřel dveře. Zase to byl Zayn. Přesně tak, jako před pár dny. Ani si mě nevšiml a sedl si na druhou stranu, přesně na to místo, jak předtím. Jen jsem ho pozorovala.
Vytáhl si cigaretu a zapálil si. Nemohla jsem tomu uvěřit. Je to možný, že se stalo úplně to stejné? Nakonec jsem se rozhodla, že budu pokračovat, tak jak minule.
"Ahoj." pozdravila jsem ho. Asi se mírně lekl, protože sebou trošku cukl.
"Čau. Zase?" začal se smát.
"Říkám to. Máš špatné svědomí." zaculila jsem se.
"Aha. Ani se tě ptát nebudu jestli nechceš." řekl a schoval si cigarety do kapsy.
"Trošku mi to něco připomnělo, nemyslíš?" vstala jsem a sedla si vedle něj.
"Že by minulý týden?" řekl ironicky a zasmál se.
"Hm.." usmála jsem se na něj a podívala jsem se mu do očí.
"Teď by jsi měla udělat ještě tu scénku, jak jsi zjistila kdo jsem a nechtěla si se se mnou bavit." rozesmál se.
"Jsem Alex." snažila jsem se to nahrát a podala mu ruku.
"Já Zayn." pokračoval.
"No jasně." odfrkla jsem stejně, jak minule. Oba nás to rozesmálo.
"Děje se něco?" zeptal se a pokračoval ve hraní.
"Ani né, jen tě tak trochu nemám ráda. Teda spíš tu vaši kapelu." řekla jsem a falešně jsem se na něj usmála. Ale sotva, co jsem to stihla, padl na na nás výbuch smíchu.
"Panebože, vidíš, jak si na mě byla zlá?!" smál se Zayn.
"To je jedno. Raději už půjdu, určitě tě ti tvý slavní kamarádi někde hledají a já nemám chuť je zrovna potkat všechny." vstala jsem a pokračovala dál v napodobování.
"Ale já takovej nejsem!" vstal a šel ke mě. Krásně se na mě usmíval.
"Já vím." odpověděla jsem a políbila ho. I přes to, že se minule nic takového nestalo...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 *Dí *Dí | Web | 26. září 2012 v 16:59 | Reagovat

Máš krásný blog .. :) Supr článek

2 Luci Luci | Web | 26. září 2012 v 20:43 | Reagovat

Umřu! :DDD Míšo! :D zase tak napínavý ! :D Dokonalý! :))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama