Nejlepší kamarádi - 3.díl

8. září 2012 v 22:41 | Míša
"Víš, my jsme s Perrie chodili asi půl roku a asi před týdnem mi dala pauzu." řekl a já povzdychla. "Těžce nesu, když ji s někým vidím. Jen se bojím, že už prostě bude mezi ní a mnou nadobro konec." řekl smutně.
Objala jsem ho. Objetí bylo dlouhé a já moc nevnímala a užívala si ho, ale uslyšela jsem, že se otevřely dveře...

Danny na nás zíral, jak kdyby jsme se zbláznily.
"Jo aha, prý, že ho nenávidíš. Alespoň si mi nemusela lhát." řekl naštvaně a práskl s dveřmi. Rychle jsem vstala a vběhla do pokoje.
"Co vyvádíš, je to jen kamarád." řekla jsem.
"Tak kamarád jo?" řekl nesměle Zayn. Ze srandy jsem ho plácla do ramene.
"Danny, co vyvádíš? Vím, že jsi měl špatný den, tak si lehni a nedus lidi okolo tebe."
"Takže já dusím lidi?" zeptal se mě nahlas a já se podívala na Zayna. Vzal si mikinu a odešel. Stály jsme tam vedle sebe a já po chvíli si sedla na postel.
"To bude dobrý." řekl mi Zayn.
"Ne nebude. Nic nebude dobrý! Všechno se mi hroutí."
"Ale notak." utěšoval mě a pohladil po zádech. Podívala jsem se na něj. Do těch jeho krásných čokoládových očí. Nemohla jsem se od nich odtrhnout.
"Máš krásné oči." řekl mi Zayn.
"Děkuji, ty taky." pousmála jsem se. Bylo ticho a já přesně tohle nechtěla. Nechci být s nějakým namyšlencem známým po celým světe.
"No tak já si už půjdu lehnout." protrhla jsem náš oční kontakt.
"Jo tak fajn, měj se." řekl a dal mi pusu na tvář. Docela mě to zarazilo, ale co už.
Lehla jsem si na postel a přemýšlela o Dannym, kde asi tak je nebo kdy se vrátí. Za chvíli jsem usla.

Ráno mě probudilo klepání na dveře. Podívala jsem se kolem sebe a po Dannym ani stopa. Rozcuchaná a rozespalá jsem šla otevřít dveře.
"Zdravím!" řekla rozzářeně Harry.
Hned, co jsem ho uviděla, hned jsem zabouchla dveře.
"Otevři." zavolal na mě přes dveře.
"Chci spáááát." řekla jsem unaveně.
"Zvu tě na snídani." On mě zve na snídani?! Co s ním je?
"Há há há." řekla jsem ironicky.
"Já to myslím vážně, pojď."
Šla jsem otevřít dveře a on tam stál s keramickým prasátkem na peníze a zaštěrchal s ním.
"Vážně? Kasička?" začala jsem se smát.
"No co? I celebrita si musí někam šetřit." řekl a usmál se.
"Jo pozor! Pan celebrita." otočila jsem se a šla se oblíct. Nic mi na to neřekl a čekal tam. Vzala jsem si černé ryfle, tričko s Mickey Mousem a na to šedou 'huňatou' šálu.


"Tak pojď ty pane slavný." řekla jsem se smíchem a vzala ho za ruku. Chtěla jsem ho hned pustit, jenže on mě pevně stiskl. Zdřejmě jsem trochu zčervenala, ale šly jsme tak dál. Došly jsme do Nando's, kde měli ještě snídaňové menu. Harry mě řekl, ať si vyberu co chci. Potom jsme se přesunuly ke stolu, kde jsme si sedli na proti sobě. Hned začal mluvit, takže ticho nebylo, což bylo super. Děsně dobře se s ním povídalo a já si řekla, že vlastně není zase tak špatný. Po dnešním dopoledne jsem zjistila, že je to vlastně pořád ten starý Harry. Jasně, že se v něčem změnil, ale tak namyšlený zase tak není. Najednou jsem si vzpomněla na ten podraz, jak šel do X factoru a ani mi za ty dva roky nenapsal.
"Co se děje?" zeptal se mě Harry. Zdřejmě si všiml, jak mě sešel úsměv ze tváře.
"Ale nic, povídej dál." řekla jsem nenápadně a nahodila falešnej úsměv. Jenže Harry mě moc dobře zná na to, aby poznal, když lžu.
"Povídej ty. Co se stalo?" ptal se dál a chytl mě za ruce, které jsem měla položené na stole.
"Proč si mi ani nenapsal?" Vysypala jsem na něj rychle. Harry se na mě nechápavě podíval.
"Cože?"
"Pamatuješ snad na ten den, kdy jsi jel do X factoru? Od tý doby jsi ani nenapsal." řekla jsem smutně. Na Harrym šlo poznat, že už ví, o co jde, jen nevěděl, co má říct.
"No.. víš.." snažil se ze sebe něco dostat.
"Jo já vím, jsi celebrita. Slavní nemají čas na své nejblíšší co? Nebo promiň, teď už jsme vlastně jak cizí." vyvlíkla jsem ruce z jeho.
"Alex promiň mi to. Nevěděl jsem, že to hned připomeneš." řekl mi.
"No jasně, za všechno můžu já ne?"
"Tak jsem to nemyslel. Tak si nekažme odpoledne a přestaňme na to myslet." navrhl, jenže já nesouhlasila. Na to se jen tak zapomenout nedá.
"Nevadí, já už stejně půjdu." řekla jsem a Harry mě chytl za ruku a podíval se na mě psíma očima, abych zůstala. Jenže já už tu být nemůžu, pořád bych na to musela myslet.
"Promiň Harry, ale už vážně půjdu. Moc ti děkuju za snídani, měj se." řekla jsem a mávla mu na rozloučenou.
Když jsem došla domů, stál tam Danny s kytici růží a čokoládou.
"Já nemám narozeniny." řekla jsem překvapeně.
"Já vím. Chci se ti jen omluvit za to, jak jsem se choval, vážně je mi to moc líto." podal mi růže a čokoládu. Já si to vzala, položila na stůl a objala ho. Je hodný, že se tak mile omluvil.
"Odpuštěno." pošeptala jsem.
"No nic, tak já půjdu." řekl nenápadně Danny a snažil se co nejrychleji odejít.
"Počkej, počkej, počkej! Kampak?" zvědavě jsem se ho zeptala.
"No.. ehm.. Perrie." řekl stydlivě a usmál se. Na jednu stranu jsem mu to vážně přála ale na druhou stranu jsem se bála, co na to řekne Zayn až to zjistí.
Usmála jsem se na něj a rouzloučily jsme se. Odpoledne jsem strávila na pokoji u počítače. Psala jsem si s kamarádkama a kamarádama ze školy.
k večeru někdo zaklepal na dveře.
"Čau." pozdravil mě Zayn s miskou poprcornu v ruce.
"Ahoj." pozdravila jsem nazpět a ukázala ať jde dál.
"Vezmi si." natáhl ruku s miskou a sedl si na postel. Podala jsem mu ovladač, aby pustil TV. Už je prostě můj kamarád i když si pořád myslím, že je namyšlená celebrita.
"Jé. Hrají tam nějakou komedii, nechceš se dívat?" zeptal se mě Zayn a lehl si napostel.
"Fajn." Lehla jsem si vedle něj a jedly jsme u toho popcorn. Asi v polovině filmu tam byla nějaká romantická scénka. Bylo to docela trapné. Podívala jsem se na Zayna a on na mě. Hluboce se mi díval do očí.
"Jsi krásná." řekl potichu. Vůbec jsem nevěděla, co mám na to říct.
"Děkuju." řekla jsem a sklopila hlavu dolů. Romantická scéna zkončila a my se pustily zase do dívání. Hned jsem na to, co se stalo zapomněla.
Než film zkončil, usla jsem a ráno jsem se probudila zakrytá. Danny vedle mě zase neležel. Zdřejmě přespal u Perrie.
Nasnídala jsem se, osprchovala a oblíkla do spodního prádla. Šla jsem tak z koupelny se podívat na mobil, jestly mi Danny nenapsal nebo nevolal, ale nic. Když jsem se vracela, někdo vtrhl do pokoje.
"Ježiši Zayne, co tu děláš?!" Vyjela jsem na něj. Docela se lekl a rychle si dal ruku přes oči.
"Promiň, přišel jsem se tě na něco zeptat." sundal si ruku. Rychle jsem přes sebe dala deku.
"Tak se snad nauč klepat." byla jsem naštvaná.
"Promiň, ale potřebuji to vědět." odpověděl.
"O co jde?" zeptala jsem se, sundala ze sebe deku a šla se oblíct. Periferním viděním jsem zpozorovala, že se na mě Zayn dívá.
"No.. Nevíš kde je Perrie?"
"Ne." odpověděla jsem pohotově. Samozdřejmě, že jsem věděla kde je, ale nechci, aby byl zklamaný nebo aby zase neměl nějaký spor s Dannym.
"Já si s ní chci vyjasnit, jestly by to se mnou teda ještě zkusila nebo nadobro skončila. Chci aby si vybrala a né abych tu půl roku doufal, co z ní vypadne." řekl zoufale.
Dělala jsem jakoby nic a začala si česat vlasy.
"Tak já jí půjdu asi hledat." řekl Zayn.
"Ne! Buď tu ještě chvíli se mnou." řekla jsem rychle, abych ho zdržela.
"Fajn, ale už jen chvíli." sedl si na postel.
Dodělala jsem si culík a už jsem nevěděla, co udělat abych ho déle zdržela. protože jsem se bála, že ji potká někde s Dannym.
"Tak nic Alex, já už půjdu." vstal a vydal se směrem ke dveřím.
"Ne! Počkej!" zakřičela jsem na něj. Když se na mě nechápavě podíval, zčervenala jsem a začala se cítit trapně. Nevěděla jsem, co mám říct, abych ho zastavila. Otočil se a otevřel dveře. Když jsem je uviděla, tak jsem byla úplně zkamenělá. Zayn tam jen tak stál, koukal na ně a nemohl tomu asi uvěřit. Vážně 'super' načasování. Dívala jsem se pořád jen na Zayna a na jeho reakci, jenže on tam jen tak stál, jak kdyby byl bezmocný. Jen koukal, jak se tam Danny a Perrie líbají...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama