Září 2012

Nejlepší kamarádi - 7.díl

26. září 2012 v 16:40 | Míša
"Jo Alex, proč mu prostě neřekneš, že chceš být s Niallem?" zeptal se provokativně Zayn.
"Nic takového nechci a ty to víš. Proč to děláš?!" byla jsem bezmocná.
"To je jedno Alex, jdu domů." řekl Harry.
"Počkej. Není to tak, jak si myslíš!" zakřičela jsem na Harryho, když odcházel.
"Vidíš? Přesně to, jsem ti taky říkal a nevěřila si mi." řekl Zayn a provokativně se usmál.

Věděla jsem, že jsem udělala u Zayna chybu a chtěla bych se mu vážně moc omluvit, ale teď na to nebyl vhodný čas. Jen jsem tak tam bezmocně stála, koukala jak Harry odchází a Zayn se na mě díval, jak kdyby říkal 'dopadla jsi tak, jako já', ale jeho výraz měl pravdu. Sice to vypadalo, že chodí s nějakou holkou a on mě pořád přesvědoval, že ne a já mu nevěřila. A teď jsem na jeho místě já. Nalívali se mi slzy do očí, protože se mi všechno hroutilo. Zayna jsem zklamala a můj kluk zklamal mě.
"Notáák. Přece tady nebudeš brečet." provokoval dál Zayn.
"Nech ji být, copak si neviděl, co se stalo?" zastal se mě Liam.
"Viděl. Jen chci, aby si uvědomila, že jsem se měl stejně, jak se má teď ona." řekl Zayn, mrkl na mě, otočil se a šel pryč taky. Když Louis uviděl, že odchází přidal se k němu. Už jsem myslela, že mě tu nechají samotnou, ale Niall a Liam tam se mnou pořád byli.
"A já myslela, že tenhle den bude senzační." řekla jsem smutně.
"Vždyť byl." přesvědčoval mě Niall. "Až na ten konec no." doplnil.
"Nepůjdeme už taky?" zeptala jsem se. Kluci kývli a šli jsme. Asi v polovině cesty někdo zavolal Liamovi. Liam do telefonu mluvil děsně příjemným hlasem, jak kdyby mluvil s nějakou holkou. Když zkončil hovor, s Niallem jsme se na něj podívali, aby řekl kdo to byl nebo co se děje.
"Já se od vás budu muset odpojit. Volala mi Danielle. Nevadí vám to?" zeptal se a podíval se na Nialla. Ten až po chvíli kývl, že ne.
Když jsme došli do hotelu, Niall se se mnou zastavil před mým pokojem.
"Tak já už půjdu." oznámila jsem a chtěla otevřít dveře.
"Počkej." zastavil mě. "Jen jsem ti chtěl říct, že mě mrzí to, co se dnes stalo. Vážně jsem nechtěl, aby to mezi vámi dopadlo takhle. A chci se ti ještě moc omluvit, že jsem se ti snažil dát pusu, ještě k tomu, když si chodila s Harrym. Vážně promiň, jen jsem prostě... nemohl odolat." řekl a podíval se do mých očí. Na mě bylo jen, abych tohle rychle ukončila. Sice se krásně omluvil, ale nechtěla jsem, aby bylo 'to ticho'.
"V pohodě. Děkuju ti za dnešek." řekla jsem, jenže Niall tam pořád stál. Nevěděla jsem, co mám udělat pro to, aby odešel a zároveň, aby to nebylo trapné. Rychle jsem ho objala, rozloučila jsem se a šla domů. Danny seděl na posteli a díval se na televizi.
"Kam jsi zmizel? Ani jsem si nevšimla, že jste s Perrie odešly." vzpomněla jsem si.
"Nevím proč, ale jak začala tak vaše hádka, Perrie chtěla jít pryč." vymluvil se.
"Aha."
"Už je to dobrý?" zeptal se starostlivě a ukázal, abych si vedle něj sedla.
"Hm.." nevěděla jsem, co říct. Šla jsem pomalu k němu, posadila jsem se na kraj a položila mu hlavu na rameno.
"Jdi spát. Třeba do zítřka se Harrymu rozsvítí a zjistí, že jsi nic neprovedla." podporoval mě Danny. Usmála jsem se, dala mu pusu na tvář na dobrou noc a šla se osprchovat a po té lehnout. Po chvíli, co se Danny šel po mě osprchovat jsem usla.

Ráno mě probudila úžasná vůně palačinek a kakaa. Otevřela jsem oči a Danny mi pod nosem držel tác se snídaní.
"Podívej se, co jsem nám obědnal." podal mi tác a šel si na stůl pro svůj.
"Děkuju moc, Danny." byla jsem překvapená.
"Nemáš za co. Dobrou chuť." usmál se na mě a zakousl se do palačinky.
Po snídani jsem se šla obléct.
"Co dnes podnikáš? Něco s Perrie?" zeptala jsem se a oblékala si tričko.
"No právě nevím. Už včera byla nějaká divná. Ani mi neodepisuje na zprávy." řekl a hodil mi ryfle.
"A nechceš dnes něco podniknout?" zeptala jsem se a pokračovala v oblékání.
"Co kdyby jsme zašly do toho klubu, ve kterém jsme byly hned první den, co jsme dojely?" navrhl. Ani jsem se nějak nerozmýšlela a souhlasila jsem, protože bych stejně neměla, co na práci.
Sice jsme šly do klubu, ale já neměla náladu na žádné šaty a podpadky. Chtěla jsem být prostě v pohodlí. Měla jsem ryfle, ke kterým jsem si vzala růžové tričko a k tomu jsem si nazula mé nejpohodlnější boty. Růžovošedobílé vysoké Nike botasky.



Když Danny zamykal naše dveře od pokoje, podívala jsem se na vedlejší dveře, kde bydleli kluci. Vzpomněla jsem si na včerejšek.
"Tak si s sebou někoho vem." mrkl a mě Danny.
"Cože?" nechápala jsem.
"Vidím, jak koukáš na jejich pokoj. Vem si klidně někoho s sebou, mě to nevadí, klidně napíšu Perrie, ať tam taky dojde." usmál se. Byla jsem nadšená, že je tak hodný. Šla jsem před jejich dveře a rozhodla jsem se, že vezmu Harryho. Chci si to s ním vyříkat a nechci, aby to mezi námi skončilo.
"Ahoj." pozdravil mě Liam.
"Čau. Mohl by za mnou přijít můj miláček?" snažila jsem se být co nejmilejší, abych na Harryho zapůsobila. Za Liamovými zády jsem uviděla, že Harry jde k nám. Zdřejmě mě uslyšel. Asi v polovině cesty se zastavil.
"Nialle! Shání se po tobě Alex!" zavolal a šel si sednou k televizi. Tohle mě vážně naštvalo.
"Harry, ty víš, že jsem sháněla tebe, tak toho nech. Já s Niallem nic nemám! Proč bych ti lhala?!" vběhla jsem do jejich pokoje.
"Protože ho třeba miluješ?" řekl ironicky Harry. Nevěděla jsem, co dělat, aby mi uvěřil. Spadl na mě takový ten pocit, kdy jsem namohla mluvit, jinak bych se rozbrečela. Harry uviděl, že neodpovídám.
"Říkám to." pokrčil rameny. Tahle krátká věta to dorazila. Slzy se mi nahrnuly do očí a začaly mi stékat po tváři. Když do pokoje vešel Niall, lekl se.
"Co se stalo?" zeptal se a uviděl, jak se na mě Harry dívá.
"Harry, co si jí zase provedl?!" stál za ním Louis.
"Já jí nic neprovedl. Jen chci, aby mi řekla pravdu." vymlouval se.
"Tak ji už přestaň dusit! Ty nevidíš, že tě má ráda?!" zastal se mě Niall, protože on věděl pravdu.
"Ne Nialle, ona má ráda tebe." řekl Harry.
"Myslíš, že by měla ráda mě a odmítla by pusu?" vyhrkl ze sebe Niall a pak se zaseknul. Zdřejmě nechtěl, aby se to dostalo ven.
"Cože?" podíval se na mě Harry. Já jen vzpříma civěla na Nialla. Byla jsem jak socha.
"Ty si jí dál pusu?" zeptal se znovu Harry a Niall jen opatrně přikývl. Harry vstal, vzal si mikinu a šel pryč.


Po té co odešel, bylo hrobové ticho. Chvíli na to, někdo zaklepal na dveře.
"Alex?" vykoukl Danny.
"Jo už jdu." řekla jsem potichu. Pomalu jsem mávla na kluky na rozloučenou a ještě jednou se podívala na Nialla. Sám nevěřil tomu, že to řekl. Když už jsem skoro zavírala dveře, rozmyslela jsem se. Znovu jsem vtrhla do jejich pokoje.
"Nialle?" oslovila jsem ho a on za mnou pomalu šel. "Necheš jít se mnou a Dannym do klubu?" zeptala jsem se potichu.
"Dobře." souhlasil. Niall nám zavolal taxíka a ten nás dovezl až před klub.
Chvíli jsme si povídali v klubu i s Dannym, dokud nepřišla Perrie. Potom jsme šli s Niallem k baru. Asi půl hoďky jsme popíjely a potom se mi začalo chtít na záchod. Když jsem mu řekla, že si odskočím, v polovině cesty jsem narazila na ty dveře. Dveře,u kterých jsem se poprvé potkala se Zaynem. Možná, kdybych do nich tenkrát nevešla, tak by jsem se s nimi vůbec nebavila.
Nedalo mi to a musela jsem tam vejít. Porozhlídla jsem se a nikdo nikde. Chybělo mi to, co se stalo. Přišla jsem ke zdi, sesunula se na zem, přesně jako před pár dny a podívala se na to místo, kde seděl Zayn. Jen tentokrát tam nebyl. Netuším proč, i přes to všechno, jak se potom na mě choval, je mi po něm smutno.
Seděla jsem tam, koukala do blba a přemýšlela nad Zaynem, když někdo otevřel dveře. Zase to byl Zayn. Přesně tak, jako před pár dny. Ani si mě nevšiml a sedl si na druhou stranu, přesně na to místo, jak předtím. Jen jsem ho pozorovala.
Vytáhl si cigaretu a zapálil si. Nemohla jsem tomu uvěřit. Je to možný, že se stalo úplně to stejné? Nakonec jsem se rozhodla, že budu pokračovat, tak jak minule.
"Ahoj." pozdravila jsem ho. Asi se mírně lekl, protože sebou trošku cukl.
"Čau. Zase?" začal se smát.
"Říkám to. Máš špatné svědomí." zaculila jsem se.
"Aha. Ani se tě ptát nebudu jestli nechceš." řekl a schoval si cigarety do kapsy.
"Trošku mi to něco připomnělo, nemyslíš?" vstala jsem a sedla si vedle něj.
"Že by minulý týden?" řekl ironicky a zasmál se.
"Hm.." usmála jsem se na něj a podívala jsem se mu do očí.
"Teď by jsi měla udělat ještě tu scénku, jak jsi zjistila kdo jsem a nechtěla si se se mnou bavit." rozesmál se.
"Jsem Alex." snažila jsem se to nahrát a podala mu ruku.
"Já Zayn." pokračoval.
"No jasně." odfrkla jsem stejně, jak minule. Oba nás to rozesmálo.
"Děje se něco?" zeptal se a pokračoval ve hraní.
"Ani né, jen tě tak trochu nemám ráda. Teda spíš tu vaši kapelu." řekla jsem a falešně jsem se na něj usmála. Ale sotva, co jsem to stihla, padl na na nás výbuch smíchu.
"Panebože, vidíš, jak si na mě byla zlá?!" smál se Zayn.
"To je jedno. Raději už půjdu, určitě tě ti tvý slavní kamarádi někde hledají a já nemám chuť je zrovna potkat všechny." vstala jsem a pokračovala dál v napodobování.
"Ale já takovej nejsem!" vstal a šel ke mě. Krásně se na mě usmíval.
"Já vím." odpověděla jsem a políbila ho. I přes to, že se minule nic takového nestalo...

Nejlepší kamarádi - 6.díl

21. září 2012 v 21:22 | Míša
Podívala jsem se na něj. Pohladil mě po tváři, i když jsem tam už žádnou slzu neměla. Pomalu se ke mě začal naklánět. Sice ten večer byl úžasný a mám ho vážně ráda, ale nic víc k němu asi necítím. A navíc, co Harry. Sice to bylo jen jednou, ale mám ho pořád moc ráda a navíc leží jen kousek od nás. To nemůžu. Jeho modré oči se ke mě víc a víc přibližovaly a já měla jen pár sekund na rozmyšlenou. Mám nebo nemám?

Jeho rty se už skoro dotýkaly mých a já v poslední chvíli se rozmyslela.
"Nialle, já nemůžu." odtáhla jsem ho rukou. Niall jen sklopil hlavu.
"Bylo mi to jasné. Promiň, asi ve mě vidíš jen kamaráda a to teď už asi taky ne, co?" řekl smutně Niall.
"Ale tak to není. Jsi můj kamarád a budeš." řekla jsem a Nialla to i tak evidentě moc nepotěšilo. "Ale prostě, chodím s Harrym."
"Dobře, rozumím." řekl a dělal, jakoby se nic nedělo. Dokonce i nahodil úsměv, i když šlo poznat jak je falešný. Cítila jsem, jak je zklamaný, ale já za to vážně nemůžu.
"Dobrou." lehl si a otočil se zády ke mě.
"Dobrou." řekla jsem nazpět. Vážně 'super'. Mám o problém navíc.

Ráno jsem se probudila brzo, protože jsem nebyla ve své posteli. Prostě to tak mám. Niall vedle mě ještě spal. Podívala jsem se na postel, kde spal Harry a Louis. Po chvíli prohlížení po pokoji jsem z koupelny uslyšela kroky. Rychle jsem si lehla a dělala, že spím. Mírně jsem otevřela oči a viděla procházet Liama jen v trenkách. Asi přišel ze sprchy, ale to tělo! Musela jsem se na něj pořád dívat. Když se Liam oblékl, někdo otevřel pomalu dveře.
"Čau." pozdravil ho šeptem Liam.
"Ahoj." řekl Zayn
"Jak ses měl?" šel k němu Liam.
"Hm.. fajn." pošeptal Zayn a prošel kolem mě. Přišlo mu divný, proč Niall leži na zemi, protože ho viděl jen periferním viděním, tak se otočil.
"Co ta tady dělá?!" řekl docela nahlas Zayn.
"Ticho!" okřikl ho Liam. "Já sám nevím. Zdřejmě si ji dovedl Niall. I když podle posledních informací jsem slyšel, že Niall viděl Alex s Harrym, jak se líbají." řekl Liam. Zayn nic neříkal a šel do pokoje. Liam šel pomalu za ním. Od tam už nešlo slyšet, co si povídají, tak jsem otevřela oči a sedla si. Vzala jsem si oblečení a šla se do koupelny oblíct. Když jsem se vrátila. Všichni pořád spali a Zayn a Liam byli ve vedlejším pokoji. Rozhodla jsem, že ustelu. Složila jsem peřinu a deku a dala je s polštářem na sedačku. Vůbec jsem netušila kolik je hodin, ale nebavilo mě tu čekat. Klidně bych šla za Liamem si popovídat, jenže je tam Zayn. Podívala jsem se na Nialla, který spal hned vedle mě. Byl roztomilý. Vstala jsem a šla k Harrymu. Louis vedle něho chrápal, přišlo mi to docela vtipné. Nahla jsem se k Harrymu a rozhodla se, že ho probudím. Snad bude překvapený. Dala jsem mu pusu. Harry cosi zamumlal a otočil se na druhý bok. Prostě nezájem. Tak jsem šla na zpět k Niallovi. Probudila bych ho, ale nevěděla jsem jak. Stála jsem nad Niallem asi dvě minuty a přemýšlela, co mu provedu. Přece jenom je to můj kamarád. Nakonec jsem se rozhodla, že ho polechtám. Dala jsem ruce na jeho pás a začala ho šimrat. Moc to nezabíralo, tak jsem ho lechtala výš a výš směrem k pažím. Začal se pomalu vrtět a já pokračovala. Když už jsem byla nejvýš, kde ho to evidentně lechtalo nejvíc, začal se vrtět a smát se.
"Nech toho!" smál se Niall a snažil mi oddělat ruce.
"Dobré ráno." přestala jsem.
"Dobrý." řekl Niall a zakryl si hlavu peřinou.
"Ale noták." snažila jsem se ho odkrýt.
"Mám hlad." odkryl se a usmál se na mě.
"Teď? Vždyť je brzo ráno." divila jsem se.
"Tak proč mě budíš?!" začal se smát.
V tom do pokoje vešel Zayn. Díval se na mě a na Nialla, jak se na sebe culíme, ale hned jak jsem ho spatřila, tak mi sešel úsměv z tváře. Odvrátila jsem pohled a věnovala se dál Niallovi.
"Protože se nudím." odpověděla jsem po delší době a snažila se zasmát, ale moc to nešlo.
"Alex.." oslovil mě Zayn, ale já do něj nechtěla nic slyšet.
"Nech mě být." řekla jsem docela naštvaně.
"Chci ti to vysvětlit." šel směrem ke mě.
"Říkám ti, nech mě." odsekla jsem mu zase.
"Alex chápej, je to jen kamarádka." vysvětloval Zayn.
"Nelži mi." podívala jsem se mu do očí. Neodpověděl.
"Proč jsi mi to udělal?" stoupla jsem si a podívala se na Nialla, který jen mezi náma ležel a pozoroval, jak se hádáme.
"Já ti nic neudělal, je to jen kamarádka." zvýšil tón Zayn. Probudilo to i Louise, který se začal protahovat a netušil o co jde.
"Kamarádi na sebe volají 'lásko'?" zeptala jsem se ho ironicky.
"Hm.." nevěděl, co má říct.
"Aspoň mi nelži Zayne!" zvedla jsem hlas. Uviděla jsem, jak Louis nenápadně šťouchá do Harryho, aby se probudil. To mi vážně scházelo.
"Teď mi řekni popravdě, měl si s ní něco?" zeptala jsem se naštvaně a podívala se na Zayna. Díval se do země a nic neříkal. Nevěděla, jsem co mám dělat. Podívala jsem se na Nialla, který se mi díval vzpříma do očí, jakoby říkal 'to bude dobrý'. Když jsem se podívala na Louise, ten něco šeptal Harrymu, který byl rozespalý, ale už sledoval naši hádku. Nakonec jsem se obrátila na Zayna a čekala na jeho odpověď.
"Ano, ale..." řekl nakonec Zayn a ani se mi nedokázal podívat do očí.
"Aha, kamarádka.." řekla jsem potichu, otočila se, šla na chodbu a práskla s dveřmi. Opřela jsem se vedle dvěří ke zdi a sesunula se na zem. Cítila jsem, jak se mi oči zaplňují slzama. Pořád jsem nechápala, proč to udělal. Po chvíli na chodbu vyběhl Niall s Harrym.
"Ale já jsem její kamarád." řekl Niall.
"A já jsem její kluk." řekl Harry a strčil do Nialla, aby šel pryč. Niall se jen tak nedal a snažil se přes Harryho procpat ke mě.
Oba dva si klekli přede mě a čekali až ze sebe něco vyklopím, jenže já vůbec nevěděla, co jim mám říct. Neměla jsem k tomu slov.
"Kluci, já teď potřebuji být chvíli sama." řekla jsem ubrečeně. Oba dva si pomalu stoupli a šli pryč, jak kdybych jim nějak ublížila. Seděla jsem tam asi půl hodiny, poté se otevřely dveře od našeho pokoje a vyšla Perrie. Mávla na Dannyho a šla. Sledovala jsem ji a ona to zdřejmě ucítila a podívala se na mě. Když mě tam uviděla ubrečenou, rychle za mnou přiběhla.
"Já vím, že se moc neznáme, ale jestly by jsi chtěla nějak pomoct, klidně se na mě obrať. Jestly chceš můžeme si promluvit." řekla mile Perrie. Musela jsem se ještě párkrát nadechnout, abych to jméno vůbec dokázala vyslovit.
"Zayn." znovu jsem se rozbrečela. Perrie zdřejmě věděla, co je už Zayn zač a asi tušila, co mi udělal, tak mě jen objala.
"No ták." utěšovala mě Perrie.
"A co se stalo mezi tebou a Zaynem?" zeptalajsem se s těží.
"No.. Oba dva jsme měli těžké období a moc jsme si nerozumněli a já mu dala pauzu. Sama víš, co znamená, když holká dá klukovi pauzu."
"Rozchod." řekla jsem potichu.
"Už jsem prostě k němu nic necítila. A navíc mě pořád štvala jeho bejvalka. Pořád za ním dolézala a chovala se k němu, jak kdyby spolu chodili. Pořád mi opakoval, že je to jenom jeho kamarádka, ale občas jsem si připadala, jak kdybych byla ta kamarádka já." svěřovala se mi Perrie a mě to všechno začalo už docházet. Ta holka, která volala na Zayna 'lásko' byla jeho ex. Asi...


Poděkovala jsem Perrie, že mě podržela a rozloučila jsem se s ní. Rozhodla jsem se jít za Dannym. Když jsem otevřela dveře, seděl u počítače.
"Ahoj." pozdravila jsem ho. Uviděl, že jsem brečela a lekl se.
"Čau, stalo se něco?" staral se.
"Ne, v pohodě, před chvílí jsem si povídala s Perrie." usmála jsem se. "Je v pohodě."
"Jo, to je." usmál se Danny "A kde jsi byla přes noc. Bál jsem se."
"Spala jsem u kluků." řekla jsem potichu.
"Ty se s nima přátelíš?" divil se.
"Dá se to tak říct." odpověděla jsem. Uviděl, že jsem na ně změnila názor a bylo mu jasné, že kdyby do nich začal narážet, byla bych naštvaná.
"Nezajdeme dnes někam?" navrhl. "Třeba my a Perrie."
Váhala jsem. Nechtěla jsem se celý odpoledne dívat na to, jak jsou spolu šťastní a já bych tam byla sama.
Danny poznal nad čím přemýšlím a tak navrhl další věc, která mě ještě více překvapila.
"A co kdyby jsme vzaly kluky?" zeptal se mě a já na něho vykulila oči.
"Nic neříkej, ty jsi je nenáviděla." setřel mě, ale měl pravdu. Souhlasila jsem.
Po obědě jsme se oblékly a šly jsme zaklepat na kluky. Otevřel nám Zayn. Jeho tmavé oči se dívali přímo na mě. Danny čekal, až promluvím a pozvu je. Jen tak jsem tam stála, mlčela a dívala se na Zayna, tak se Danny rozhodl začít.
"Ahoj." pozdravil.
"Nazdar." odsekl Zayn.
"Hm.. jo.. nechtěli.." nestihla jsem dořáct větu a přišel Harry.
"Ahoj Alex" pozdravil mě a dal mi pusu na tvář. Usmála jsem se a pokračovala dál.
"Nechtěli by jste dnes zajít s nama někam? Třeba do Lunaparku?" navrhla jsem. Z Harryho výrazu šlo vyčíst, že je nadšený a že souhlasí.
"Hned to řeknu klukům. Největší radost bude mít Niall. Kolotoče miluje." řekl rozzářeně Harry a šel za klukama. Zayn se jen otočil za Harrym. Stála jsem tam s Dannym a čekala, než kluci příjdou s odpovědí.
Po chvíli přiběhl Harry s Louisem, že souhlasí, tak se šli obléct a vyrazili jsme. Danny a Perrie šli spolu první, já šla s Harrym a za náma šli kluci, kteří byli spíše do čtveřice. Když jsme došli, byli jsme nadšení, protože Lunapark byl velký.
"Wow." "Páni." "Týjo." rozplývali se kluci.
"Tak kam půjdeme první?" zeptala se Perrie.
"Co třeba na tamten řetízkáč." navrhla jsem a ukázala na kolotoč, který stoupal až vysoko nahoru a u toho se pořád točil.
"Fajn. Je to po dvou." řekl Harry.
"Tam já nejdu. Výšek se bojím." couval Zayn. Nakonec jsme se dohodly, že Zayn s Liamem počkají dole, protože Liam kolotoče taky nějak extra nemusí. Šla jsem do dvojice s Harrym, samozdřejmě, že Danny s Perrie a na Nialla zbyl Louis.
Všichni jsme se skvěle bavili a byly tam i atrakce, na které šly i Zayn a Liam. Každý si o moc užívall i když pohled Zayna na mě a Harryho nebyl nějak pěkný, ale ignorovala jsem to. Nechtěla jsem si zkazit den.



Prošly jsme asi 3 druhy horských dráh, strašidelný dům, různé vystřelovací sedačky, lodičky a spoustu dalších atrakcí. Už jsme byli docela vyřízení, ale zbývala nám poslední atrakce, která mě děsně lákala. Největší horská dráha ze všech z Lunaparku. Nebyla taková, na jakých jsme byli předtím. Takhle byla vážně velká a rychlá, až mi naháněla strach, ale já tam prostě chtěla jít.
"Kdo tam se mnou půjde?" řekla jsem vyzívavě a ukázala na horskou dráhu.
"Promiň lásko, ale tohle fakt nedám." řekl Harry.
"Zapomeň." řekl se smíchem Danny.
"Nikdy." řekla ustrašeně Perrie. Podívala jsem se na Louise a Liama.
"Ne!" řekli oba dva zároveň.
"Na to by šel jen blázen." narážel na mě Zayn a podíval se na mě otráveně.
"Já jdu s tebou." řekl statečně Niall a přišel ke mě. Všichni jsme se na něj podívali, jestli si nedělá legraci, ale myslel to vážně.
Kluci a Perrie nás šly doprovodit k dráze a já se začínala víc a víc bát. Harry se nabídl, že nám to zaplatí, tak jsme souhlasily. Posadily jsme se do jednoho vagůnku, které bylo po dvou, jak ty ostatní. Nějaký muž, který se tam staral o bezpečnost nám šel zapnout 'pásy'. Kluci a Perrie na nás jen mávaly a já se ustrašeně podívala na Nialla.
"Já se bojím. nevím jestly to byl dobrý nápad."
"Neboj, jsem tu s tebou. Bude to skvělý." utěšoval mě a chytl mě za ruku. Nepouštěla jsem se, i přes to, že to všichni viděli, protože u Nialla jsem se cítila víc v bezpečí.
Když se to rozjelo, dívala jsem se jen na Harryho a on mi poslal vzdušný polibek. Rozjížděli jsme se výš a váš a já se čím dál víc bála a víc víc jsem Niallovi drtila ruku. On nic neříkal, protože sám se zdřejmě bál. Když jsme vyjely úplně nahoru, Niall mi pevně stiskl ruku a sjelo se dolů. Bylo to vážně rychlé, že jsem skoro nevěděla kde jsem. Když to skončilo, neměla jsem slov. Jízda byla neuvěřitelná a i Niallovi se asi líbila, podle jeho výrazu. Měl roztomile rozcuchané vlasy. Vystoupili jsme z vagónku a já mu upravila vlasy tak, jak je měl předtím.
"Zvládli jsme to." zajásal Niall a objal mě.
"Jo bylo to super." potvrdila jsem to. Niall naznačil, aby jsme šli k čekajícím klukům a Perrie.
"Tak jaké to bylo?" zeptal se Louis.
"Úžasné!" odpověděli jsme zároveň.
"Tak půjdeme?" zeptala jsem se Harryho, který stál vedle, jak kdyby byl uražený.
"Hm.." odpověděl.
"Děje se něco?"
"Přede mnou nic zakrývat nemusíš Alex, já nejsem hloupý. Viděl jsem to vaše osahávání na dráze s Niallem, nebo jak mu upravuješ vlasy a nebo to dlouhé obejmutí. Pokud s ním chceš být, tak s ním buď, ale nedělej ze mě blbce." vychrlil na mě Harry a chtěl jít pryč.
"Cože?!" nemohla jsem uvěřit tomu, co řekl. "To není pravda, Harry. Jsme jen kamarádi. Na dráze jsem se bála, tak mě Niall chytl za ruku, abych se uklidnila a když jsme z ní vystoupili, tak měl rozcuchané vlasy, tak jsem mu je jen trochu učesala a to obejmutí bylo jen z kamarádství, protože jsme byli oba rádi, že jsme tu dráhu zmákli." vysvětlovala jsem.
"Ty lži si říkej někomu jinýmu." odpověděl Harry.
"Aha, takže ty mi nevěříš?"
Náš rozhovor uslyšel Zayn a přišel za námi.
"Jo Alex, proč mu prostě neřekneš, že chceš být s Niallem?" zeptal se provokativně Zayn.
"Nic takového nechci a ty to víš. Proč to děláš?!" byla jsem bezmocná.
"To je jedno Alex, jdu domů." řekl Harry.
"Počkej. Není to tak, jak si myslíš!" zakřičela jsem an Harryho, když odcházel.
"Vidíš? Přesně to, jsem ti taky říkal a nevěřila si mi." řekl Zayn a provokativně se usmál.

Nejlepší kamarádi - 5.Díl

18. září 2012 v 17:25 | Míša
Pomalu jsme si sedli a začali se znovu líbat. Když jsme uslyšeli nějaké kroky, tak jsme přestali a dívali se na Nialla, jak přechází směrem do jiného pokoje. "Promiňte, jen procházím." řekl Niall, když uviděl, že ho pozorujeme. Dívala jsem se do jeho modrých očí a on se na mě jen usmál. Né úsměvem ve stylu 'přeji ti to', tenhle úsměv říkal spíš 'co už'. Byl to stejný úsměv, který udělal, když jsem zvala Zayna na rande...

Když Niall vešel do vedlejšího pokoje, Harry se rozhodl pokračovat, jenže já pořád myslela, nad tím výrazem Nialla. Proč to udělal?
"Co se děje?" řekl Harry, když zjistil, že 'nespolupracuji'.
"Už jsem unavená, asi půjdu." řekla jsem, dala Harrymu pusu na tvář a šla.
Když, jsem přišla na pokoj, Danny tam nebyl, tak jsem si lehla na postel a pustila televizi. Po chvíli jsem usla.
Netuším za jak dlouho, ale probudila mě rána do dvěří. Jak kdyby do nich někdo narazil. Vyskočila jsem z postele a někdo otevřel dveře. Stál tam rozcuchaný Danny s rozepnutou košilí a vedle něj Perrie s trochu vyhrnutým tričkem a drželi se za ruce. Hned mi bylo jasné, co chtějí dělat.
"Co tu děláš?!" zeptal se mě vystrašeně Danny. "Myslel jsem, že jsi se Zaynem."
"Hm.." řekla jsem smutně. "To je jedno, klidně tu buďte, já jdu pryč." řekla jsem, vzala si mikinu a šla. Danny mě už nestihl zastavit. Stoupla jsme si na chodbu a přemýšlela, kam na noc půjdu. Danny by mi měl být vděčný. Vzdala jsem se na noc pokoje a vůbec netuším, kde budu spát. Ke klukům jít nemůžu. Na Zayna vážně náladu nemám. Rozhodla jsem se, že si projdu noční město, tak jsem seběhla před hotel. Rozhlídla jsem se, protože to tu moc neznám a rozodla se jít na pravo. Procházela jsem si různé uličky a noční obchůdky. Vešla jsem do jednoho butiku, kde měli nádherné černé tenisky s květinkama. Dokonce mi i byly, tak jsem se rozhodla, že si je vezmu.

Když jsem měla nakoupeno, vyšla jsem z butiku a porozhlídla se. Po levé straně od obchodu byla nějaká temná ulička, kde nesvítilo ani světlo. Působila tak nebezpečně, ale mě děsně lákalo tam jít. Sice jsem měla strach, ale co by se mi asi mohlo stát. Vzhluboka jsem se nadechla a šla směrem do uličky. Procházela jsem pomalým krokem. Byly slyšet jen moje kroky a moje dýchání. Když jsem byla asi v půlce, uslyšela jsem nějaké zašustění. Lekla jsem se, ale hned jsem na to zapomněla, protože jsem myslela, že se mi to jenom zdálo. Pokračovala jsem pomalu dál. Zničehož nic jsem uslyšela zezadu kroky, jak jdou ke mě. Bylo to tak rychlé, že jsem se nestihla ani otočit. Někdo mě chytl a zakryl pusu, abych nemohla řvát. Snažila jsem se mu vyvlíknout, ale nešlo to. Myslela jsem, že je to můj konec. Snažila jsem řvát a pištět, jenže v té uličce nikdo nechodil a ani se jí nikdo nepřibližoval. Osoba mě táhla směrem do kouta. Mrskala jsem s sebou ze strany na stranu ale začal mě svazovat. Když mi svázal ruce za záda a nohy k sobě, pořád jsem mu neviděla do obličeje. Měla jsem zavázanou pusu, takže jsem nemohla volat o pomoc. Měla jsem strašný strach a začaly mi téct slzy. Muž si klekl přede mě, vytáhl nůž a přejížděl mi s ním po rukách. Snažil se, aby mě neřízl, ale já se strašně bála. Nemohla jsem se bránit. Muž najednou uslyšel nějaké zvuky. Stoupl si a šel se podívat. Ze zadní kapsy u kalhot jsem si vytáhla mobil a pozpaměti se snažila někomu dovolat. Slyšela jsem, jak někoho prozváním a zvedl to mužský hlas. Mohl to být kdokoliv, ale mě to bylo jedno, šlo mi o život, začala jsem řvát přes šátek, který jsem měla na puse, aby mě slyšel. Když se muž vracel, rychle jsem mobil zamkla aby nesvítil.
"Co tu chceš, holčičko?" zeptal se mě úchylně muž, který stál přede mnou. Nemohla jsem mu ani odpovědět, nevím co čekal. Chvíli mi tam mluvil jakési nechuťárny. Snažila jsem se ho nevnímat a v duchu doufala, že sem někdo zabloudí a pomůže mi.
"A kolik ti je let? Tipuju tak .. ááá" muž nestihl doříct větu a někdo ho svalil na bok. Ve tmě jsem toho moc neviděla. Jen dvě osoby jak se spolu perou. Byla jsem tak šťastná a doufala, že ta osoba, co muže napadle je hodná a nění to další úchylák.
Po chvíli to zkončilo. Vůbec jsem netušila kdo vyhrál, jen jsem tiše doufala. Nemohla jsem se ani hnout a čekala kdo za mnou příjde, protože jsem slyšela kroky, které jdou ke mě. Klekl si přede mně a sundal mi z úst šátek. I když jsem teď mohla mluvit, byla jsem zticha, protože jsem neměla slov. Koukala jsem mu do tváře, ale byla tma, že snad nemohl vidět ani on mě. Rozvázal mi nohy a ruce.
"Děkuju." pošeptala jsem.
"Vždyť se úplně klepeš. Tady máš, obleč si ji." řekl a podal mi jeho mikinu. Když jsem si ji oblékla, chytl mě za ruku a vedl pryč z uličky. Těšila jsem se, jak bude můj 'zachránce života' vypadat. Už jsme se blížili ke světlu a já mu jen hleděla do tváře. Když jsme vyšli na světlo, tak jsem byla vyděšená.
"Zayne?!" zakřičela jsem vystrašeně.


"Co tu děláš?!" zaječela jsem.
"Pšššt." naznačoval mi ať tak neřvu. "Zachraňuji ti život ne?" řekl a roztomile se usmál. Nemohla jsem mu odolat. Pomalu jsem ho objala. U něj jsem se cítila v bezpečí.
Podívala jsem se Zaynovi do očí a pomalu jsem se k němu natahovala, když v tom nás někdo přerušil.
"Zayne, jdeš už?" zavolal na Zayna nějaký ženský hlas.
"Kdo to je?" zeptala jsem se.
"Nikdo." řekl rychle Zayn. Šlo na něm poznat, že je nervózní.
"Čekám tu věčnost, lásko!" zavolala zase na Zayna. Bylo mi jedno, kdo ta holka je, jen nechápu, jak mi to mohl udělat.
Nepopsatelně jsem byla naštvaná. Podívala jsem se na Zayna, který se na mě s nadějí díval. Měla jsem na něj takovou zlost. Odtáhla jsem se od něj, ale on mě chytl za ruku. Nesnesla jsem pohled na něj a bez váhání mu dala facku. V tu chvíli mi Zayn ruku pustil. Podívala jsem se na něj nenávistným pohledem.
"Alex, není to tak, jak to vypadá." řekl a držel se za tvář.
"Aha, jasně. Když jsme se potkali, tvrdil si mi, že nejsi jako ostatní celebrity. A napůl si měl pravdu, ty nejsi jako ostatní celebrity. Ty jsi ještě horší. Myslíš si, že když chodíš s více holkama najednou, tak jsi nějakej frajer?!" se slzama v očích jsem to na něj vychrlila. Otočila jsem se a šla pryč. Netušila jsem skoro kde jsem a vůbec jsem nepomyslela na to, že by se mi zase něco stalo, ale ho jsem už vidět nechtěla. Ještě chvíli na mě cosi volal. Když jsem se na něj otočila, uviděla jsem jak jde směrem k té holce, která očividně o ničem asi neví.
Rozhodla jsem se jít do hotelu, a tak jsem se po cestě ptala lidí na cestu, protože jsem byla totálně zmatená. Domů jít nemůžu, protože je tam Danny s Perrie. Jediná možnost jsou kluci. Možná by to bylo dobrý, protože Zayn zdřejmě přespí u jeho holky.
Vzhluboka jsem se nadechla a zaklepala pomalu a potichu na jejich dveře tak, abych všechny neprobudila. Otevřel mi rozcuchaný Niall. Když mě uviděl, hned si začal upravovat vlasy.
"Ahoj." pozdravila jsem ho.
"Ehm... Ahoj." řekl rozespalým hlasem.
"Omlouvám se, že tě budím, ale já nemám kde spát." podívala jsem se na něj psým pohledem. Rozesmálo ho to.
"A co..." snažil se mi něco říct a já mu skočila do řeči.
"Prosím tě, na nic se neptej." řekla jsem. Ukázal mi ať jdu dál. Když jsem vešla do vnitř, tak byla rozsvícená jen malá lampička u sedačky. Na posteli ležel Harry a Louis.
"Kde je Liam? Jo a je tady Zayn?!" zeptala jsem se ho.
"Pššt. Všichni spí. Sice Harryho asi jen tak nevzbudíš, ale Louis se docela budí." okřikl mě. Lehce jsem kývla a naznačila, aby mi odpověděl.
"Jo Liam spí ve vedlejším pokoji, který má i se Zaynem, jenže ten tu není. Šel někam s.. no.. s.. s kamarádkou." vykoktal se.
"Nialle, mě lhát nemusíš." podívala jse se na něj a on poznal, že už všechno vím. Viděl na mě, jak se trápím a zpříma se mi díval do očí, až mi to bylo nepříjemné.
"No nic, takže chceš tu teda přespat?" nabídl mi.
"Kdyby jsi byl tak hodný." usmála jsem se.
"Tady spím já..." ukázal na sedačku. Raději jsem se ani neptala proč. Třeba nevyzbily pokoje s více postelama.
"...ale pro dnešní noc tu budeš spát ty." pokračoval.
"Ne to je dobrý, já si klidně lehnu na zem." řekla jsem.
"Ne, já si lehnu na zem." řekl Niall.
"Ne, já." odsekla jsem.
"Ne já." začali jsme se hádat. Smáli jsme se u toho ale pořád jsme to samé opakovali.
"Tak si lehneme na zem oba a nebudeme se hádat." navrhla jsem. Souhlasil a natáhl po zemi deky. Nachystal polštáře a peřiny.
"Tam je koupelna, tak se jdi klidně umýt a..." zasekl se.
"Co je?" zeptala jsem se.
"Není to Zaynova mikina?" divil se.
"Hm.." vydala jsem ze sebe a rychle ji sundala.
"No a jestli chceš já ti klidně půjčim něco na spaní." dokončil větu a otevřel kufr. Po chvíli šmátrání v něm, vytáhl tričko s nápisem 'Go large' a šedé tepláky.
"Díky moc." řekla jsem a šla směrem do koupelny. Až jsem byla osprchovaná, natáhla jsem na sebe jeho tričko. Bylo mi volné, skoro jako krátká noční košile. Vyšla jsem bez tepláků z koupelny a Niall se díval do mobilu. Když uslyšel, že k němu jdu, otočil se.
"Páni, jaktože nemáš tepláky? Jsou ti moc veliký?" ptal se.
"Ne to ne. Spíš je mi teplo. Nevadí ti to?"
"No nevadí." usmál se Niall.
"Kolik je hodin" lehla jsem si.
"Za pět minut dvě hodiny." řekl a mobil schoval.
"Aha, a to nejsem ani moc unavená."
"Minule jsme si toho moc neřekli." řekl Niall a navázal téma. Povídaly jsme si celou hodinu a ani mi to nepřišlo. Poznávali jsme se a smáli se dokud nedošlo téma na Zayna. Uviděl jak mi začínají slzet oči.
"Promiň mi to. Já se tě teda ptát nebudu" omluvil se mi.
"V pohodě, jsem moc ráda, že si s někým můžu alespoň popovídat. V Londýně nikoho známého nemám a můj nejlepší kamarád je právě o pokoj vedle a tráví noc s jeho holkou." řekla jsem.
"Prostě..." vzhluboka jsem se nadechla. Podívala jsem se na Nialla a viděla jak mě poslouchá. Jak ho zajímá co řeknu. "... Zayn má jinou." vyhrkla jsem ze sebe a začala brečet. Bylo mi to trapné, ale nemohla jsem to v sobě udržet. Šlo na Niallovi poznat, jak je nervózní. Chtěla jsem ho obejmout, jenže on byl jak z kamene.
"Promiň, jsem hloupá. Já se ti tu svěřuji věcma, které tě vůbec nezajímají. Omlouvám se, nechám toho." řekla jsem a utřela si slzy.
"Ale ano, zajímají. Jsem moc rád, že se mi svěřuješ, jen prostě.. no.. prostě mě děsně znervózňuje, když holky brečí. Já se omlouvám." řekl a objal mě. Cítila jsem, jak mě hladí po zádech. Taky jsem moc ráda, že se mě svěřil s jeho tajemstvím, ale nic jsem raději neříkala.
"Já už asi půjdu spát." řekla jsem a podívala se směrem na zem.
"Už jsem taky unavený." utřel mi slzu z obličeje.
Podívala jsem se na něj. Pohladil mě po tváři, i když jsem tam už žádnou slzu neměla. Pomalu se ke mě začal naklánět. Sice ten večer byl úžasný a mám ho vážně ráda, ale nic víc k němu asi necítím. A navíc, co Harry. Sice to bylo jen jednou, ale mám ho pořád moc ráda a navíc leží jen kousek od nás. To nemůžu. Jeho modré oči se ke mě víc a víc přibližovaly a já měla jen pár sekund na rozmyšlenou. Mám nebo nemám?


Nejlepší kamarádi - 4.Díl

11. září 2012 v 18:57 | Míša
Otočil se a otevřel dveře. Když jsem je uviděla, tak jsem byla úplně zkamenělá. Zayn tam jen tak stál, koukal na ně a nemohl tomu asi uvěřit. Vážně 'super' načasování. Dívala jsem se pořád jen na Zayna a na jeho reakci, jenže on tam jen tak stál, jak kdyby byl bezmocný. Jen koukal, jak se tam Danny a Perrie líbají...

Asi po půl minutě to už nemohl vydržet. Čekala jsem, že vyběhne na Dannyho a začne se s ním prát, jenže on ne. Otočil se a šel směrem ke mě. Děsně jsem se bála. Vážně mě nenapadlo, že udělá tohle. Přišel ke mě, pohladil mě po tváři a dlouze mě políbil. Já tam pořád jen tak mlčky stála. Teď už jsem nevěděla vůbec, co mám říct. Vím, že je naštvaný na Perrie, ale nechci, aby se mnou byl jen kvůli tomu, aby žárlila.
"Ale Zayne.." nestihla jsem doříct větu a Zayn mi skočil do řeči.
"Zjistil jsem, že se mnou Perrie nadobro skončila a tohle jsem chtěl udělat už od první chvíle, co jsem tě spatřil."
Byla to tak krásná chvíle a děsně mě potěšilo to, co řekl, jenže to přerušil Danny.
"Co tu děláte?" stál mezi dveřma Danny. Zdřejmě ani netušil, že ho Zayn s Perrie viděl.
"Nic." vyhrkla jsem ze sebe.
"Tak já už půjdu." řekl a roztomile se na mě podíval. Po zavření dveří jsme hned navázali konverzaci.
"Tak co Perrie?" řekla jsem a dělala jsem, že o ničem nevím.
"Jó vcelku dobrý." řekl a já se na něj podívala výrazem, aby řekl pravdu.
"Nojo, je úžasná!" rozplýval se.
"Tak to je super, to ti přeji. Ale víš o tom, že za 4 dny odjíždíme?" řekla jsem, ale najeddnou jsem se zasekla. Vzpomněla jsem si na Zayna a že 4 dny odjíždíme.
"Já vím, ale já ji mám vážně rád a... Alex, posloucháš mě? Děje se něco?" zeptal se mě, kdyžsi všiml, že ho vůbec neposlouchám. Přemýšlela jsem jen nad Zaynem.
"Ehm.. jojo poslouchám." lhala jsem. Danny mi povídal dál o Perrie, jak je úžasná, ale já ho totálně nevnímala. Až teď jsem si uvědomila, že tenhle sen končí už za 4 dny. Za 4 dny se toho dá stihnout poustu a já tu stojím a poslouchám, jak se můj kamarád chlubí se svojí novou holkou. Vždyť na jeho místě bych mohla být klidně i já.
"Super Danny." dělala jsem zájem. "Já už budu muset jít, nevadí?"
"Nevadí, a můžu se zeptat jaké máš plány?"
"Zayn." odpověděla jsem jedním slovem. Dannyho to docela zarazilo.
"Ten nafoukanej kluk z One Direction?" narážel do něj.
"Hm." Ignorovala jsem to." Tak se měj, pá." řekla jsem a zabouchla za sebou dveře. Teď už jenom najít Zayna.
Šla jsem k vedlejšímu pokoji, kde bydlí kluci z One Direction. Třikrát za sebou jsem zaklepala. Otevřel modrooký blonďák.
"Ahoj." pozdravil mě.
"Čau, je tu Zayn?" zeptala jsem se nahlídla opatrně do jejich pokoje. Nějací dva hnědovlasí kluci sledovali televizi a Harry ležel na posteli se zavřenýma očima, ale Zayn nikde.
"Nó.." nestihl doříct větu a já mu skočila do řeči.
"On spí?" ukázala jsem na Harryho.
"Jo, on má takový zlozvyk. Často usíná." začal se smát.
"Jo a zpátky k tomu Zaynovi, on..." Blonďák zase nestihl domluvit a jeden z kluků, co sledoval televizi na něj zavolal.
"Nialle, pojď se dívat, teď bude dobrá scénka!"
"Jo hned příjdu!" Zavolal nazpět. "Jo a ten Zayn on.." zase mu někdo skočil do řeči. Tentokrát to byl doopravdy Zayn.
"Jsem zpátky!"
Blonďák, podle všeho se jménem Niall sklopil hlavu.
"Vzdávám to." řekl a já se začala smát.
Zayn přišel ke dveřím vedle Nialla a byl jen v trenkách. Měl úžasné tělo, nemohla jsem z něj spustit oči.
"Já se sprchoval." řekl Zayn.
"Přesně tak." potvrdil to Niall s výrazem, že už to má konečně za sebou. Přišel mi děsně vtipný.
"Já jsem Alex." představla jsem se a podala blonďákovi ruku.
"Já Niall." podal mi ji nazpět.
"Jo, jsem tu, protože.. no.. ehm.." nevěděla jsem, jak to říct.
"Proč?" zeptali se oba zaroveň.
"Zayne, nechceš někam zajít?" vyšlo ze mě nakonec. Podívala jsem se na Nialla, který se na mě jen usmál, otočil se a šel pryč.
"Jo tak dobře, jen se obleču, vyddržíš chvíli?" zeptal se mě.
"Samozdřejmě." mrkla jsem na něj. Když Niall uviděl, že tam čekám sama, přiběhl za mnou.
"Tak kam se chystáte? Teda jestly se můžu zeptat." usmál se.
"Nó, pořádně nevím. Asi na jídlo nebo má možná nějaký plán Zayn. Já to tu moc neznám." řekla jsem.
"No mohl bych tě provést, kdyby jsi chtěla. Jo vydrž tu minutku." řekl mi a já kývla. Za chvíli přišel s pár kartičkama v ruce a podal mi je.
"Jé, slevněnky do Nando's." řekla jsem nadšeně a začala se smát. Niall jen pokrčil rameny, jak kdyby říkal 'nemáš zač' a usmál se.
"Děkuji moc." řekla jsem a lehce jsem ho objala. Chvíli jsme si povídali a poznávali se. Řekl mi, že mu je také 18 a že je původem z Irska. To také vypovídá o jeho přízvuku. Když přišel Zayn, rouzloučila jsem se s Niallem a šli jsme.


"Tak máš nějaký plán? Nebó.." ukázala jsem mu slevněnky.
"Aha, Niall." začal se smát.
"Jak to víš?" zeptala jsem se.
"On a Nando's. Jeden z nejslavnějších párů na světě." začali jsme se smát.
"Tak co, kdyby jsme si vzali to jídlo s sebou a udělali si třeba piknik?" navrhl Zayn a já souhlasila. Nasedli jsme do auta a dojely k Nando's. Já mu dala slevněnky a on šel do fronty. Samozdřejmě, že kolem něho bylakupa fanynek. Docela mě to štvalo.
"Počkej na mě před obchodem!" zavolal přes ty fanynky Zayn. Já kývla a šla si sednou před fastfood na lavičku.
Po deseti munutách ještě nikde nebyl. Docela jsem to chápala. Vážně tam byla velká fronta. Seděla jsem na lavičce a nikdo nikde nebyl. Zavřela jsem oči a relaxovala. Asi po dalších 10 minutách jsem uslyšela kroky a jak si někdo sedl na lavičku. Vůně jídla z Nando's byla u mě.
"Zayne?" řekla jsem se zavřenýma očima.
"Cože?" nechápal kluk s chraplavým hlasem. Pomalu jsem otevřela oči.
"Harry?!" lekla jsem se. "Co tu děláš?"
"Zajel jsem jen pro jídlo klukům." řekl a zakousl se do hamburgeru.
"A ty jsi tu se Zaynem?" divil se.
"Ano, proč?"
"Já jen, že to tak moc nevypadá." řekl a ukázal směrem do Nando's. Pomalu jsem vstala a šla se tam podívat. Myslela jsem si, že si ze mě Harry dělá jen legraci. Otevřela jsem dveře a uviděla tam Zayna, jak sedí u stolu s jídlem s nějakýma fanynkama.
Rychle jsem vyběhla ven za Harrym.
"Aha, takže já tu čekám půl hodiny jen pro to, aby se tam mohl vykecávat s cizíma holkama." byla jsem naštvaná. Harry mi ukázal, ať is sednu vedle něj a nabídlmi plný tác jídla. Vybrala jsem si toust. Oba dva jsme tam jen tak mlčky seděli a dívali se na sebe, jak jíme. Já teda spíš pořád přemýšlela nad Zaynem, ale vážně netuším nad čím Harry.
"Nechceš jít k nám? Máme dnes s klukama volno, takže alespoň budeš mít o zábavu postáráno." řekl, když dojedl poslední sousto hamburgeru. Já souhlasila a šla se podívat ještě do dveří, jestli Zayn třeba už nejde, jenže on tam pořád s nima seděl a držel se s jednou holkou za ruku. Nemohla jsem se na to dívat, rychle jsem nastoupila k Harrymu do auta a jeli jsme do hotelu.
Když jsem otevřela dveře do jejich pokoje, tak jeden hnědovlasý kluk se pořád díval na televizi, na posteli byl tentokrát druhý hnědovlasý kluk a četl si knihu a Niall seděl na sedačce a koukal směrem na nás.
"Harry, kde seš tak dlouho! Mám hlad." stěžoval si Niall a Harry už vytahoval jídlo z tašky.
"Dívejte koho jsem potkal." řekl Harry a ukázal na mě. Usmála jsem se a zamávala na kluky.
"Využila si kartičky?" hned se mě zeptal Niall. Kývla jsem, že ne a podívala se směrem do země, protože jsem si hned vzpomněla na Zayna.
"Aha, nevadí, snad se ti budou hodit příště." řekl a zakousl se do hamburgeru.
"Buď tu jako doma." řekl mi Harry a šel směrem do koupelny. Sedla jsem si na gauč mezi Nialla a hnědovlasého kluka. Otočil se ke mě.
"Ahoj, já jsem Louis." představil se.
"A já Liam!" zakřičel kluk z postele.
"Já Alex." řekla jsem.
"Dej si." nabídl mi s plnou pusou Niall jídlo s Nando's. Přišlo mi to roztomilé.
"To je všechno pro tebe?" řekla jsem a začala se smát. Když se na mě podíval vážně, lekla jsem se, že je to pravda. Najednou se rozesmál. "Ne, je to pro mě, Liama a Harryho." řekl.
"Aha a co Louis?" zeptala jsem se.
"Ten jí zdravě." řekl Niall a podíval se na Louise. Vzal ze stolu mrkev a chutně se do ní zakousl.
Dobře jsem se s nima bavila. Úplně jsem zapomněla na to, že jsou slavní, ani se tak nechovali. Každý z nich byl v něčem divný a naopak každý z nich měl nějaké kouzlo. Třeba Liam, zarazilo mě, že má strach ze lžiček, ale zároveň se mi na něm líbí, jak je tichý a chytrý. Dál Louis, ta jeho zdravá strava zaplňovali snad jen mrkve, ale naopak se mi na něm líbil jeho smysl pro humor. Niall, jedlík, jedlík, jedlík a jedlík, ale fascinovali mě jeho modré oči a jeho smích. A Harry, od té doby, co šel do X factoru jsem ho vážně ráda neměla, jak už jsem psala, ale teď mi přišel vážně v pohodě, prostě starý Harry. Akorád teď přibyl jeho sexy chraplavý hlas, který ještě před X factorem neměl. Zdřejmě za to může puberta.
Když už byl večer, Zayn pořád nikde. Louis se šel vysprchovat a Niall a Liam šli do vedlejšího pokoje. Vedle mě zůstal jenom Harry.
"Dnešek byl vážně super." řekla jsem.
"Jsem rád, že jses bavila, pořád si o nás myslíš, jak jsme blbý a namyšlení?" řekl Harry s nadějí. Udělala jsem ze srandy váhavý obličej a potom se začala smát. Harryho to rozesmálo taky a začal mě lechtat.
"Přestááááň! Néééé!" řvala jsem přes celý pokoj a válela se na gauči smíchy. Harry byl těstě nade mnou. Když přestal sešel nám úsměv z tváře a já se zadívala do jeho očí. Položil mi ruku na pás, přitáhl se ke mě a políbil mě. Pomalu jsme si sedli a začali se znovu líbat. Když jsme uslyšeli nějaké kroky, tak jsme přestali a dívali se na Nialla, jak přechází směrem do jiného pokoje.
"Promiňte, jen procházím." řekl Niall, když uviděl, že ho pozorujeme. Dívala jsem se do jeho modrých očí a on se na mě jen usmál. Né úsměvem ve stylu 'přeji ti to', tenhle úsměv říkal spíš 'co už'. Byl to stejný úsměv, který udělal, když jsem zvala Zayna na rande...


Nejlepší kamarádi - 3.díl

8. září 2012 v 22:41 | Míša
"Víš, my jsme s Perrie chodili asi půl roku a asi před týdnem mi dala pauzu." řekl a já povzdychla. "Těžce nesu, když ji s někým vidím. Jen se bojím, že už prostě bude mezi ní a mnou nadobro konec." řekl smutně.
Objala jsem ho. Objetí bylo dlouhé a já moc nevnímala a užívala si ho, ale uslyšela jsem, že se otevřely dveře...

Danny na nás zíral, jak kdyby jsme se zbláznily.
"Jo aha, prý, že ho nenávidíš. Alespoň si mi nemusela lhát." řekl naštvaně a práskl s dveřmi. Rychle jsem vstala a vběhla do pokoje.
"Co vyvádíš, je to jen kamarád." řekla jsem.
"Tak kamarád jo?" řekl nesměle Zayn. Ze srandy jsem ho plácla do ramene.
"Danny, co vyvádíš? Vím, že jsi měl špatný den, tak si lehni a nedus lidi okolo tebe."
"Takže já dusím lidi?" zeptal se mě nahlas a já se podívala na Zayna. Vzal si mikinu a odešel. Stály jsme tam vedle sebe a já po chvíli si sedla na postel.
"To bude dobrý." řekl mi Zayn.
"Ne nebude. Nic nebude dobrý! Všechno se mi hroutí."
"Ale notak." utěšoval mě a pohladil po zádech. Podívala jsem se na něj. Do těch jeho krásných čokoládových očí. Nemohla jsem se od nich odtrhnout.
"Máš krásné oči." řekl mi Zayn.
"Děkuji, ty taky." pousmála jsem se. Bylo ticho a já přesně tohle nechtěla. Nechci být s nějakým namyšlencem známým po celým světe.
"No tak já si už půjdu lehnout." protrhla jsem náš oční kontakt.
"Jo tak fajn, měj se." řekl a dal mi pusu na tvář. Docela mě to zarazilo, ale co už.
Lehla jsem si na postel a přemýšlela o Dannym, kde asi tak je nebo kdy se vrátí. Za chvíli jsem usla.

Ráno mě probudilo klepání na dveře. Podívala jsem se kolem sebe a po Dannym ani stopa. Rozcuchaná a rozespalá jsem šla otevřít dveře.
"Zdravím!" řekla rozzářeně Harry.
Hned, co jsem ho uviděla, hned jsem zabouchla dveře.
"Otevři." zavolal na mě přes dveře.
"Chci spáááát." řekla jsem unaveně.
"Zvu tě na snídani." On mě zve na snídani?! Co s ním je?
"Há há há." řekla jsem ironicky.
"Já to myslím vážně, pojď."
Šla jsem otevřít dveře a on tam stál s keramickým prasátkem na peníze a zaštěrchal s ním.
"Vážně? Kasička?" začala jsem se smát.
"No co? I celebrita si musí někam šetřit." řekl a usmál se.
"Jo pozor! Pan celebrita." otočila jsem se a šla se oblíct. Nic mi na to neřekl a čekal tam. Vzala jsem si černé ryfle, tričko s Mickey Mousem a na to šedou 'huňatou' šálu.


"Tak pojď ty pane slavný." řekla jsem se smíchem a vzala ho za ruku. Chtěla jsem ho hned pustit, jenže on mě pevně stiskl. Zdřejmě jsem trochu zčervenala, ale šly jsme tak dál. Došly jsme do Nando's, kde měli ještě snídaňové menu. Harry mě řekl, ať si vyberu co chci. Potom jsme se přesunuly ke stolu, kde jsme si sedli na proti sobě. Hned začal mluvit, takže ticho nebylo, což bylo super. Děsně dobře se s ním povídalo a já si řekla, že vlastně není zase tak špatný. Po dnešním dopoledne jsem zjistila, že je to vlastně pořád ten starý Harry. Jasně, že se v něčem změnil, ale tak namyšlený zase tak není. Najednou jsem si vzpomněla na ten podraz, jak šel do X factoru a ani mi za ty dva roky nenapsal.
"Co se děje?" zeptal se mě Harry. Zdřejmě si všiml, jak mě sešel úsměv ze tváře.
"Ale nic, povídej dál." řekla jsem nenápadně a nahodila falešnej úsměv. Jenže Harry mě moc dobře zná na to, aby poznal, když lžu.
"Povídej ty. Co se stalo?" ptal se dál a chytl mě za ruce, které jsem měla položené na stole.
"Proč si mi ani nenapsal?" Vysypala jsem na něj rychle. Harry se na mě nechápavě podíval.
"Cože?"
"Pamatuješ snad na ten den, kdy jsi jel do X factoru? Od tý doby jsi ani nenapsal." řekla jsem smutně. Na Harrym šlo poznat, že už ví, o co jde, jen nevěděl, co má říct.
"No.. víš.." snažil se ze sebe něco dostat.
"Jo já vím, jsi celebrita. Slavní nemají čas na své nejblíšší co? Nebo promiň, teď už jsme vlastně jak cizí." vyvlíkla jsem ruce z jeho.
"Alex promiň mi to. Nevěděl jsem, že to hned připomeneš." řekl mi.
"No jasně, za všechno můžu já ne?"
"Tak jsem to nemyslel. Tak si nekažme odpoledne a přestaňme na to myslet." navrhl, jenže já nesouhlasila. Na to se jen tak zapomenout nedá.
"Nevadí, já už stejně půjdu." řekla jsem a Harry mě chytl za ruku a podíval se na mě psíma očima, abych zůstala. Jenže já už tu být nemůžu, pořád bych na to musela myslet.
"Promiň Harry, ale už vážně půjdu. Moc ti děkuju za snídani, měj se." řekla jsem a mávla mu na rozloučenou.
Když jsem došla domů, stál tam Danny s kytici růží a čokoládou.
"Já nemám narozeniny." řekla jsem překvapeně.
"Já vím. Chci se ti jen omluvit za to, jak jsem se choval, vážně je mi to moc líto." podal mi růže a čokoládu. Já si to vzala, položila na stůl a objala ho. Je hodný, že se tak mile omluvil.
"Odpuštěno." pošeptala jsem.
"No nic, tak já půjdu." řekl nenápadně Danny a snažil se co nejrychleji odejít.
"Počkej, počkej, počkej! Kampak?" zvědavě jsem se ho zeptala.
"No.. ehm.. Perrie." řekl stydlivě a usmál se. Na jednu stranu jsem mu to vážně přála ale na druhou stranu jsem se bála, co na to řekne Zayn až to zjistí.
Usmála jsem se na něj a rouzloučily jsme se. Odpoledne jsem strávila na pokoji u počítače. Psala jsem si s kamarádkama a kamarádama ze školy.
k večeru někdo zaklepal na dveře.
"Čau." pozdravil mě Zayn s miskou poprcornu v ruce.
"Ahoj." pozdravila jsem nazpět a ukázala ať jde dál.
"Vezmi si." natáhl ruku s miskou a sedl si na postel. Podala jsem mu ovladač, aby pustil TV. Už je prostě můj kamarád i když si pořád myslím, že je namyšlená celebrita.
"Jé. Hrají tam nějakou komedii, nechceš se dívat?" zeptal se mě Zayn a lehl si napostel.
"Fajn." Lehla jsem si vedle něj a jedly jsme u toho popcorn. Asi v polovině filmu tam byla nějaká romantická scénka. Bylo to docela trapné. Podívala jsem se na Zayna a on na mě. Hluboce se mi díval do očí.
"Jsi krásná." řekl potichu. Vůbec jsem nevěděla, co mám na to říct.
"Děkuju." řekla jsem a sklopila hlavu dolů. Romantická scéna zkončila a my se pustily zase do dívání. Hned jsem na to, co se stalo zapomněla.
Než film zkončil, usla jsem a ráno jsem se probudila zakrytá. Danny vedle mě zase neležel. Zdřejmě přespal u Perrie.
Nasnídala jsem se, osprchovala a oblíkla do spodního prádla. Šla jsem tak z koupelny se podívat na mobil, jestly mi Danny nenapsal nebo nevolal, ale nic. Když jsem se vracela, někdo vtrhl do pokoje.
"Ježiši Zayne, co tu děláš?!" Vyjela jsem na něj. Docela se lekl a rychle si dal ruku přes oči.
"Promiň, přišel jsem se tě na něco zeptat." sundal si ruku. Rychle jsem přes sebe dala deku.
"Tak se snad nauč klepat." byla jsem naštvaná.
"Promiň, ale potřebuji to vědět." odpověděl.
"O co jde?" zeptala jsem se, sundala ze sebe deku a šla se oblíct. Periferním viděním jsem zpozorovala, že se na mě Zayn dívá.
"No.. Nevíš kde je Perrie?"
"Ne." odpověděla jsem pohotově. Samozdřejmě, že jsem věděla kde je, ale nechci, aby byl zklamaný nebo aby zase neměl nějaký spor s Dannym.
"Já si s ní chci vyjasnit, jestly by to se mnou teda ještě zkusila nebo nadobro skončila. Chci aby si vybrala a né abych tu půl roku doufal, co z ní vypadne." řekl zoufale.
Dělala jsem jakoby nic a začala si česat vlasy.
"Tak já jí půjdu asi hledat." řekl Zayn.
"Ne! Buď tu ještě chvíli se mnou." řekla jsem rychle, abych ho zdržela.
"Fajn, ale už jen chvíli." sedl si na postel.
Dodělala jsem si culík a už jsem nevěděla, co udělat abych ho déle zdržela. protože jsem se bála, že ji potká někde s Dannym.
"Tak nic Alex, já už půjdu." vstal a vydal se směrem ke dveřím.
"Ne! Počkej!" zakřičela jsem na něj. Když se na mě nechápavě podíval, zčervenala jsem a začala se cítit trapně. Nevěděla jsem, co mám říct, abych ho zastavila. Otočil se a otevřel dveře. Když jsem je uviděla, tak jsem byla úplně zkamenělá. Zayn tam jen tak stál, koukal na ně a nemohl tomu asi uvěřit. Vážně 'super' načasování. Dívala jsem se pořád jen na Zayna a na jeho reakci, jenže on tam jen tak stál, jak kdyby byl bezmocný. Jen koukal, jak se tam Danny a Perrie líbají...


Nejlepší kamarádi - 2.Díl

2. září 2012 v 17:24 | Míša
..vešel nějaký kluk. Asi si mě ani nevšiml a šel na druhou stranu od mě. Viděla jsem ho přeci jenom zezadu a mírně z boku ale měl pěkné vlasy. Začal šmátrat v kapse a vytáhl si cigaretu, strčil si ji do pusy a zapálil. Udělal to stejné co já. Opřel se o zeď a sesunul na zem. Celou dobu jsem ho pozorovala. Přišel mi povědomí...

"Ahoj." pozdravila jsem ho. Asi se mírně lekl, protože sebou trošku cukl.
"Čáu, lekáš takhle lidi často?" zeptal se mě a začal se smát.
"Ani ne. Lekají se jen ti, co mají špatné svědomí." mrkla jsem na něj a odvrátila pohled. Snažila jsem se dělat nezájem i přes to, že se mi ten kluk líbil. Jen mi příjde, jak kdybych ho znala.
Nic na to neřekl. Samozdřejmě, že jsem to myslela ze srandy. Snad se ho to nijak nedotklo.
"Chceš taky?" zeptal se mě asi po minutě ticha a hodil mi cigaretu.
"Ne děkuji. Nenávidím kouření." odsekla jsem a hodila mu ji nazpět. Zatím zdřejmě působím, že o něj nemám zájem, ale je to pravý opak.
"Kuřák se špatným svědomím. Právě jsi potkala svoji noční můru, co?" řekl a já se začala smát.
"Jsem Alex." řekla jsem, vstala a sedla si vedle něho.
"Já Zayn." řekl nenápadně, ale mě to hned došlo. Harry, Louis, Liam, Niall a Zayn. Ti blbý zpěváci z One Direction.
"No jasně." odfrkla jsem.
"Děje se něco?" zeptal se mě.
"Ani né, jen tě tak trochu nemám ráda. Teda spíš tu vaši kapelu." řekla jsem a falešně jsem se na něj usmála.
"Cože? Proč?"
"To je jedno. Raději už půjdu, určitě tě ti tvý slavní kamarádi někde hledají a já nemám chuť je zrovna potkat všechny." řekla jsem a odcházela ke dveřím.
"Počkej! A co jsem ti udělal? Vždyť se ani neznáme." zavolal na mě.
"Né ty si mi neudělal nic, to Harry." řekla jsem potichu, ale asi mě slyšel. "Nic prostě jdu. Nemám chuť se přátelit s nějakým klukem, který se hrdě nazývá celebritou a kterýmu stoupla sláva do hlavy." otevřela jsem dveře a vešla zpátky do klubu.
"Ale já takovej nejsem!" uslyšela jsem, jak na mě ještě zavolal Zayn, ale já to ignorovala a šla najít Dannyho.
Prodírala jsem se davem tancujících lidí. Nikde nebyl, tak jsem se rozhodla jít k baru. Seděl tam s nějakou blondýnkou. Nechtěla jsem mu kazit vztah, tak jsem jen na něj mávla a ukázala, že jdu domů.
Šla jsem v klidu a užívala si čerstvý vzduch. Teda do té doby, než jsem ucítila kouř z cigarety a slyšela jsem jak někdo za mnou běží. Ani otáčet jsem se nemusela a už věděla o koho jde.
"Co chceš Zayne?!" Zeptala jsem se ho docela nahlas.
"Tebe." řekl a usmál se.
"Aha. Ty si myslíš, že když jsi celebrita, tak každá holka po tobě poletí, co? Že všechno, co budeš chtít dostaneš, že? Ale mýlíš se. Pro mě nejsi nic." otočila jsem se a šla pryč. Proč nemůže pochopit, že o něj nemám zájem? Vím, že ze začátku to bylo jinak, ale to jsem ještě nevěděla, kdo to je.
Došla jsem do hotelu, lehla si na postel a pomalu jsem usla. Za hodinu mě probudila hlasitá rána. Vyběhla jsem na chodbu a na zemi ležel Zayn úplně opilý. Snažila jsem se, aby vstal, ale moc to nešlo. Nakonec se mi ho podařilo dotáhnout k nám na pokoj na postel. Dala jsem mu vedle postele kýbl a na stůl připravila sklenici s vodou. Šla jsem si sednou na chodbu na schody. Asi 10 minut jsem tam jen tak seděla, vedle mě procházeli lidi a já jen přemýšlela. Jestly vážně nejsem na toho Zayna hnusná, ale nechápu, proč mám být na něj hodná, když ho nemám ráda. Koukala jsem do země a uviděla jsem jak vedle mě prochází 4 kluci.
"Ahoj Alex." pozdravil mě Harry.
"Nazdar."
"Nevíš kde je Zayn?" zeptal se mě.
Vstala jsem, chytla jsem ho za ruku a táhla ho ke mě do pokoje.
"Óóó, tak ty jdeš na to tak rychle jo?" řekl a začal se smát. Bylo to myšleno jako vtip. Pustila jsem mu ruku a se smíchem jsem do něj mírnej žduchla. Došla jsem s nim do pokoje a zabouchla dveře. Kluci čekali za nimi a něco si tam říkali.
"Já se jen ptal kde je Zayn, ale když to chceš takhle." řekl tiše Harry, aby ho neslyšeli kluci, přitiskl mě ke zdi a začal se ke mě naklánět. První co mě napadlo, jak ho od sebe dostat byla facka. Nechtěla jsem si ho ještě víc znepřátelit, ale nemá se na mě lepit. Byla docela hlasitá a Zayna probudila.
"Co se děje? Kde to jsem?" sedl si pomalu Zayn a rozhlížel se po pokoji. Já stála u zdi jak socha a Harry se držel za tvář. Když nás uviděl hned se ptal co se stalo.
"Ale níc." řekl rychle Harry a pustil si tvář.
"Byl jsi opilý a zdřejmě si spadl na chodbě, tak jsem tě dotáhla na postel, aby se ti tam ještě něco nestalo." řekla jsem a viděla periferním viděním, že se na mě Harry dívá.
"Je mi zle." řekl Zayn a chytl se za hlavu.
"Tady máš vodu." podala jsem mu ji. "A myslím, že už by jsi měl jít do své postele. Harry tě doprovodí." řekla jsem a podívala se s úsměvem na Harryho. Ten ani nepromluvil, pomohl Zaynovi a šli pryč. Když se zabouchly dveře, uslyšela jsem, jak si kluci povídají a po té nějaký křik. Vyběhla jsem před dveře, stáli tam kluci a Danny s tou jeho blondýnkou z klubu. Harry a Niall drželi Zayna za ruce a Danny stál naproti jeho. Jen ta blondýna je nesměle pozorovala.
"Nech ji být!" zakřičel Zayn na Dannyho.
"Proč jako? Co mi uděláš?!"
"Říkám ti pusť ji!" zařval zase Zayn a Danny blondýnce ještě víc stiskl ruku. Zayna to zdřejmě pořádně vytočilo a vyvlíkl se od Harryho a Nialla. Napřáhl se a dal Dannymu pěstí. Nemohla jsem se na to dívat. Kluci Zayna zase chytli a já běžela za Dannym.
"Panebože Danny, jsi v pořádku?" pohladila jsem ho po zádech a podívala se zprudka Zaynovi do očí. Jak kdybych ho chtěla zabít, což bylo mé první přání v tu chvíli.
"Už máš jednu, tak proč mi přebíráš moji?" řekl mu Zayn.
"To je jen moje kamarádka a navíc Ty s Perrie nechodíš." řekl potichu Danny.
"A na to si přišel jak?! Raději se starej o sebe a drž se dál od ní nebo příště dostaneš ještě víc." Vyhrožoval mu Zayn. Perrie se rozbrečela a běžela někam pryč. Kluci odvedli pomalu Zayna a na chodbě jsme zbyli jen já a Danny. Pomohla jsem mu vstát, ale vyvlíkl se mě. Byl dost naštvaný, tak jsem ho raději nechala být.
Lehla jsem si vedle něj na postel a podívala jsem se na něj. Díval se do stropu a kdo ví nad čím přemýšlel.
"Jak je to s Perrie?" zeptala jsem se opatrně.
"Teď už nevím." odsekl mi.
"Chtěl jsi být s ní jen kamarád nebo něco víc?"
"Můžeš mě nechat na pokoji?!" zakřičel na mě.
"Stačilo to říct v klidu snad. Já myslela, že bdue lepší, když si s někým promluvíš." řekla jsem a vstala z postele.
"Nestarej se pořád do mě, je to můj život!" zařval.
"Vím, že máš zlost, ale nechápu proč si ji vylíváš zrovna na mě." řekla jsem a cítila, že se mi chce brečet. Rychle jsem otevřela dveře a šla na chodbu. S dveřma jsem práskla a rozbrečela se. V tomhle hotelu toho jde asi hodně slyšet protože sotva, co jsem si sedla na zem hned někdo otevřel dveře z vedlejšího pokoje. Samozdřejmě, že tam jsou kluci z One Direction. Vyšel Zayn a hned jak mě uviděl, tak za mnou běžel.
"Jen jsem ti chtěl poděkovat, že ses o mě tak postarala, když jsem byl... ehm.. no.. když mi bylo špatně."
"Vím, že si byl opilý, táhlo to z tebe." řekla jsem.
"Aha. No i tak děkuju. A vím, že mě asi nemáš moc v lásce..." řekla Zayn a ušklíbl se. "..ale nechceš si promluvit?" zeptal se mě. Je hodný, že i přes to všechno se se mnou baví. I když pořád jsem naštvaná na něj za to, jak praštil Dannyho.
Seděli jsme se Zaynem před mým pokojem a já mu vykládala o hádce s Dannym. Utěšoval mě a říkal, že ho ten vztek za chvíli přejde. Potom došlo na téma o Perrie. Asi mu to nebylo dvakrát příjemný, ale já chtěla všechno vědět.
"Víš, my jsme s Perrie chodily asi půl roku a asi před týdnem mi dala pauzu." řekl a já povzdychla. "Těžce nesu, když ji s někým vidím. Jen se bojím, že už prostě bude mezi ní a mnou nadobro konec." řekl smutně.
Objala jsem ho. Objetí bylo dlouhé a já moc nevnímala a užívala si ho, ale uslyšela jsem, že se otevřely dveře...