Nejlepší kamarádi - 1.díl

30. srpna 2012 v 22:00 | Míša
"You're insecure, don't know what for..." začala hrát písnička One Direction v rádiu.
"Ó můj bože, Danny vypni ten děs!" zavolala jsem na mého nejlepšího kamaráda, který poslouchal rádio.
"Jdu na to! Nedá se to poslouchat." Zavolal nazpět.
Mimochodem já jsem Alexandra. Je mi 18 let a bydlím v Anglii společně s mým nejlepší kamarádem Dannym, kterému je taky 18. Známe se teprve asi 2 roky, ale tolik si rozumíme. Máme rádi společná jídla, oba rádi sportujeme a oba nenávidíme skupinu One Direction. Jenže já mám k tomu alespoň důvod, to Danny mě jen podporuje.
Po dnu stráveným s Dannym jsem ho šla večer doprovodit do poloviny cesty. Nikdy by mě nenapadlo, že by mohl být něco víc než kamarád. Nic k němu kromě kamarádství ani necítím, jenže mě štvou ty lidi, co mají blbé připomínky ve smyslu, že určitě spolu chodíme, že se to snažíme jen zakrýt. Nechápu, proč nevěří na kamarádství mezi holkou a klukem.
"Tak se zase někdy domluvíme. Zavolám ti nebo napíšu, dobře?" nabídnul mi Danny.
"Platí, měj se. Pá." Objala jsem ho a on kývl nazpět.
Přišla jsem domů a hned si zapla zase rádio. Naštěstí už tam One Direction nehrály. Nemám je ráda, protože se mi stal od nich takový podraz. Teda lépe řečeno od Harryho. Když nám bylo 14 seznámily jsme se různě přes kamarády a taky pro to, že vystupoval se svou bývalou skupinou 'White eskimo' a já se občas chodívala dívat. Nikdy jsem se nějak moc nekamarádila s holkama, prostě jsem měla raději za kamarády kluky a on byl děsně hodný a milý a byla s ním sranda. Prostě jsem si ho oblíbila a on asi i mě. Byli jsme nerozlučná dvojka jako asi já a Danny teď. Podporovala jsem ho při každém jeho vystoupení a on mě zase, když jsem to měla doma těžké. To je zase jiné vyprávění. Bylo to tak super do našich 16 let, kdy jel do X factoru na casting. Od té doby jsem ho viděla asi 3, když přijel navštívit rodinu a to jsme se ještě jen pozdravily, protože se na mě úplně vykašlal. Prostě podraz. On byl ten, komu jsem všechno říkala a byla sním neustále, jenže když odjel a ani se neozval, tak jsem neměla nikoho. Samozdřejmě, že jsem si našla nové přátelé, ale nebyl to on. Ani po těch 2 letech si na mě nevzpomněl a nezavolal a ani nenapsal.
Při poslocuhání písniček jsem si lehla na postel a pomalu usnula.
Ráno jsem se probudila okolo deváté hodiny a šla si dát cereálie. Došla mi od Dannyho SMS, že máme sraz za chvíli v parku. Prý má pro mě nějaké překvapení. Docela se těším, ale zároveň bojím. Nikdy totiž nevím, co zrovna jeho napadne. Rychle jsem to snědla a běžela se oblíct. Hodila jsem to na sebe ryflové kraťase bílé krajkované vasilo a šla do parku.


Danny už tam byl a koukal s úsměvem na mě, jak přicházím.
"Jedem do Londýna!" vyhrkl na mě s nadšením.
"Jó fajn a kdy?" řekla jsem úplně normálně. Nepřišlo mě to nijak zázračné. Už párkrát jsem tam byla. Příjde mi to jako úplně normální město, ale pro něj udělám cokoliv.
"Nevadí, že už zítra? uděláme si týdenní výlet alá Danny a Alex v Londýně!" zářil nadšením.
"Nevadí, už se těším, ale raději si už půjdu balit. Však víš, jak mi to vždy dlouho trvá." Mrkla jsem na něho. Rozloučili jsme se a já šla domů.
Doma jsem z podpostele vytáhla velký kufr a módní šílenství začalo. Vůbec jsem nevěděla, co si má nabalit a co si mám nechat doma. Asi po hodině bylo všechno hotovo. A já si s klidnem šla na obědvat. Po obědě jsem na chvíli zašla na Twitter a všimla jsem si, že mě kdosi nový followl. Harry Styles. Asi miliony holek by daly neví co pro to, aby je Harry followl a já si toho vůbec nevážím, protože ho nemám ráda.
Ignorovala jsem to a šla se na obědvat. Po obědě jsem se rozhodla, že zajdu do mé oblíbené kavárny nedaleko mého domu, do Starbucks. Koupila jsem si cappuccino a šla si sednout ven na lavičku. Při popíjení kávy jsem si prostě jen zavřela oči a dýchala čerstvý vzduch. Byla to pro mě děsně uklidňující.
Najednou jsem uslyšela, jak kdyby si někdo přisedl.
"Ahoj." uslyšela jsem, jak na mě promluvil chraplavý hlas. Byl to Harry.
"Čau." odbyla jsem ho.
"Jak se máš? Dlouho jsme se neviděli." řekl s úsměvem.
"Hmm. Fajn." odsekla jsem, vstala a chtěla jít domů, jenže mě Harry chytl za ruku.
"Děje se něco?" Zeptal se mě.
"Myslíš to vážně?!" Podívala jsem se na něj výrazem, jestly je normální. Obrátila jsem se a šla rychlým krokem domů. Tentokrát se mě ale nepokusil ani zastavit, což se mi docela ulevilo, tak jsem zpomalila tempo.
Doma jsem si pustila film, při kterém jsem usnula.
Ráno jsem vstala úplně čilá a natěšená. Rychle jsem se oblíkla, ani jsem nesnídala a šla čekat na Dannyho před domem.
Když Danny přijel, hodila jsem kufr do auta a nasedla. Celou cestu jsme si povídali a smáli se. S ním je pořád o něčem řeč.
Čekala jsem, že budeme bydlet v nějaké ubytovně nebo v nějakém nanejvíš dvouhvězdičkovém hotelu, ale on zastavil snad před nejluxusnějším hotelem v Londýně.
"Tak tady je náš týdenní domov." řekla Danny a sám tomu pomalu nemohl uvěřit.
"Děláš si legraci?!" Vypískla jsem nadšením a objala jsem ho.
Když jsme vynesly kufry do našeho hotelového pokoje, šly jsme si vybalit. Měli jsme společný pokoj a byla tam manželská postel. Samozdřejmě, že nám to nevadilo, jsme přeci nejlepší přátelé.
"Co kdyby jsme zašli do jednoho klubu tady opodál?" navrhy Danny. Souhlasila jsem a šla si dát černobílé šaty s vyšším pasem. Danny byl hned hotový. Hodil na sebe jen nějakou košili a už čekal u dvěří. Kluci to mají o tolik snažší.
V klubu jsme se hned navzájem ztratili. Snažila jsem se ho najít, ale vůbec to nešlo a navíc tam byl děsný hluk, tak jsem to vzdala a šla si sednou k baru. Chvíli jsem popíjela jakýsi koktejl, když se mi udělalo zničehožnic špatně. Bylo mi děsné vedro, blbě se mi dýchalo a když jsem vstala, tak se mi začala motat hlava. Snažila jsem najít nejbližší východ, ale žádný jsem nemohla najít, tak jsem vyšla únikovým východem. Zdřejmě to bych zadní vchod na nějaký dvůr. Stoupla jsem si kousek od dvěří ke zdi a sesunula se pomalu na zem. Asi pět minut jsem vzhluboka dýchala, když jsem uviděla, že na dvůr vchází někdo další. Lekla jsem se, že to bude třeba nějaký zaměstnanec a vyhodí mě, ale vešel nějaký kluk. Asi si mě ani nevšiml a šel an druhou stranu od mě. Viděla jsem ho přeci jenom zezadu a mírně z boku ale měl pěkné vlasy. Začal šmátrat v kapse a vytáhl si cigaretu, strčil si ji do pusy a zapálil. Udělal to stejné co já. Opřel se o zeď a sesunul na zem. Celou dobu jsem ho pozorovala. Přišel mi povědomí...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Luci Luci | Web | 1. září 2012 v 17:38 | Reagovat

Goood! :))).. Uvidíme,jak to bude pokračovat,zatím dobrý ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama