Nekonečný příběh 4.díl

16. července 2012 v 20:11 | Míša
Když jsme dojely, sebrala jsem všechno, co šlo a šla rychlím krokem k našemu novému bytu. Od táty jsem si vzala klíče, takže jsem šla na před. Přišla jsem k našemu bytu. Měli velké dřevěné dveře s pozlacenou klikou. Rychle jsem odemčela a vběhla dovnitř. Hned jsem prošmejdila předsíň, kuchyň, koupelnu, ložnici, obývák a už zbýval poslední pokoj. Pomalu jsem do něj vešla. Byl velký a byla tam jen jedna postel! Ten bude můj! Hodila jsem radostně kufr na svou velkou postel a vytáhla si notebook. Přihlásila jsem se na Twitter a dvě nové zprávy! Jé, jedna je od Ashley. Píše ' Ahoj Em! Tak jak se tam máš? Máš vlastní pokoj? A už sis našla nějaké kamarády? Všechno mi napiš. Jo a mám novinku. Napsal mi Louis!! Zeptal se mě jestli neznám nějakou Emu, tak jsem mu na tebe dala Twitter, doufám že ti to nevadí. Tak se měj a nezapomeň napsat!'
Sakra, ona mu dala na mě Twitter. Otevřela jsem další zprávu. Aha, je od Louise.
' Ahoj Em, vím, že si můj tweet o tom, že tě hledám určitě četla, tak proč si mi nenapsala? Docela mě to zamrzelo, prosím ozvy se.'
Je pravda, že mi chybí,tak mu napíšu.
'Ahoj Lou, promiň, ten tvůj tweet jsem sice četla, ale nestíhala napsat, odstěhovali jsme se do Londýna'
Sotva jsem dopsala, hned mi přišla nová zpráva a tentokrát od Nialla Horana.
Niall? To je mi povědomí. A sakra, to je ten z One Direction, na kterýho jsem hodila dveře.
'Ahoj Emo. Pořád na tebe musím myslet, nechceš se mnou zajít někam? Třeba na jídlo?'
Rázově jsem mu odepsala, že platí. Stejně bych neměla co na práci. Jsou prázdniny a já trčím ve městě, kde nikoho neznám. Potřebuju nějaké kamarády. V Niallovi nic víc nehledám.
Když v tom mě přišla další zpráva od něho.
'Dobře, zítra ve 2 tě vyzvednu, tak buď nachystaná. Doufám, že máš ráda Nando's :-)).'
Zaklapla jsem si notebook a šla spát. Nevím z čeho, ale byla jsem děsně vyčerpaná.
Ráno jsem se probudila o půl desátý, což je na mě docela brzo. Šla jsem se nasnídat a umýt. Celý dopoledne jsem strávila u televize. Když jsem se podívala na hodiny, už bylo půl druhé. Měla bych si pospíšit. Šla jsem se učesat a nalíčit. Až jsem byla hotová, otevřela jsem skříň a totálně jsem nevěděla, co si vybrat. Měla jsem už jen 15 minut a z toho 5 vybírala, co si vezmu. Nakonec jsem se rozhodla pro bílé obyčejné tílko a vyšší tmavomodrý kraťasy se zlatýma knoflíkama.


Slyším zvonění. Vyběhnu před barák, kde stojí Niall s kytkou.
"Jé, děkuji. To jsi nemusel." Vzala jsem si ji a objala ho.
"Jen si to zanesu dovnitř, počkej tu chvíli."
Když jsem seběhla zpátky dolů, Niall tam na mě pořád čekal.
Celou cestu jsme si povídali a smáli se. Děsně se mi líbil jeho smích.
Když jsme tam přišli, Niall nám objednal a posadili jsme se k nejbližšímu stolku.
Nic jinýho, než mluvení a smání jsme nedělali. Musím uznat, že je s ním vážně sranda.
Doprovodil mě až domů. Stáli jsme před dveřma naproti sobě a on mě chytl za ruku. Vím, co má následovat, ale mám to udělat? Mám něco začít, když k němu nic necítím? Neměla jsem odvahu mu říct 'Ne'. Nechtěla jsem ho zranit.
Pohladil mě po tváři a pomalu se ke mně nakláněl. Už jsem nemohla vycouvat, tak jsem se nechala políbit.
"Jsi úžasná Emo. Moc ti děkuju za dnešek" Řekl.
Nevím, jestli jsem neudělala hloupost.
"Já děkuju, byla s tebou opravdu sranda." Řekla jsem a pousmála se.
"Já už budu muset." Řekla jsem nenápadně a pustila mu ruku.
"Tak se měj." Dal mi pusu a odešel.
Ještě asi 5 minut jsem stála před domem a přemýšlela nad tím, co teď proběhlo. Potom mi došlo, že to asi vypadá divně a že na mě lidi civí, tak jsem zalezla dovnitř.
Doma ještě chvíli tweetovala a potom se přesunula na postel. Dívala jsem se na televizi tak dlouho, než jsem usla. Zdálo se mi o Harrym. Už si nepamatuji přesně co, ale bylo to hezký.

Ráno mě probudilo zvonění zvonku. Bože, co teďka někdo může chtít? Podívala jsem se na hodiny. Vdyť je půl sedmé. V pyžamu a s rozcuchanýma vlasama jsem šla otevřít. Docela jsem se viděsila. Stál tam Louis.
"Ahoj?" Řekla jsem mu, aby mu došlo, že mě probudil.
"Ahoj! Nechceš si dát lahodnou snídani alá piknik s Louisem?" Nadšeně se na mě usmál.
Nedá se mu odolat. Vím, že je brzo, ale ho prostě odmítnout nemůžu.
"Jasně, jen se převleču. Takhle si mě vidět ani neměl. Vypadám strašně." řekla jsem naštvaným hlasem.
"Ale né, můžeš jít i takhle pokud chceš. Vždyť ti to sluší." řekl a už měl na obličeji ten jeho neodolatelný výraz.
"No jasně, tak chvíli vydrž." Odešla jsem a slyšela jak si sedl na schody.
Rychle jsem ze sebe sundala to odporný pyžamo v kterým mě viděl a vzala si černé kraťasy s růžovýma růžema a růžový tričko.


Když jsem přišla, Louis seděl na schodech a chroupal mrkev. Přišlo mi to trošku divný, ale zároveň roztomilý.
"Tak jdeme?" Usmál se na mě.
"No jasně." řekla jsem a položila lísteček se vzkazem, že jdu do parku na stůl.
Po cestě jsme si povídali o životě. S Louisem, je taková příjemná řeč. Povídali jsme si, o škole, rodině a vzpomínkách. Když jsme došly, Louis roztáhl deku na trávu.
"Páni. Je to tu krásný. A nikdo tu skoro není." dořekla jsem to a posadila se.
"Mm. To mám právě tady na tomhle místě rád, je tu klid." řekl a otevřel piknikový košík, z kterého začal vytahovat věci.
"Tak je tu buchta, sandwiche,mrkvový koláč a zeleninový salát. Já si beru koláč." řekl se smíchem a zakousl se do koláče.
" Já si vezmu asi sandwich." Začla jsem se smát.
Celý dopoledne bylo skvělý. Pořád jsme si měli co říct. Byla s ním sranda, pořád dělal nějaký vtípky nebo mi vyprávěl něco vtipného, co se mu stalo. Ano, takhle má vypadat kluk mých snů. Tohle je kluk, kterého chci.
Seděli jsme tam naproti sobě, když to bylo tu. Dívání z očí do očí. Ano, přeskočila asi jiskra. Pomalu jsem se začala naklánět, když Louis chtěl něco říct, jenže to nestihl. Umlčela jsem ho dlouhým polibkem. Teda měl být dlouhý, jenže on se ode mě odtrhl. Nechápala jsem to.
"Co je?" řekla jsem nechápavě.
"Víš, chtěl jsem ti říct, že mám holku. A podívej se za sebe." řekl docela v klidu.
Pro něho to bylo v klidu, ale pro mě, jak kdyby mi zarazil nůž do srdce. A to jsem ještě nevěděla, co mě čeká, když se otočím.
Pomalu jsem otáčela hlavu, když v tu chvíli jsem ho uviděla. Stál tam. Stál tam se slzama v očích a s kytkou v ruce, kterou pustil na zem...
Proboha, co jsem to udělala?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Luci Luci | Web | 16. července 2012 v 20:25 | Reagovat

zabila bych Emu... chudák Niall!! :D měla si nejdrřív zjistit,jeslti je Lou zadanej! mrdka ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama