Červenec 2012

Nekonečný příběh 8.díl

18. července 2012 v 22:02 | Míša
"Co je? Mužeš mi odpovědět prosím?!" Už mě začínal štvát. Nic neříkal.
Zničehož nic mě chytl kole pasu a dal mi pusu. Rychle jsem ho odstrčila.
"Co to děláš, Louisi?!" řekla jsem a podívala jsem se, jestli nás nikdo neviděl. Nakonec mi to došlo. Je opilý!

"Prohoba!" řekla jsem nešťastně.
"Počkej tady Louisi! Nikam nechoď, jasný?!" řekla jsem nahlas aby mě rozumněl. Louis jen přikývl a sedl si na zem.
Musela jsem někoho sehnat. Určitě tu nění sám a doufám, že Ashley zatím nic nezjistila. Běžela jsem davem na parketu a strkala do všech lidí.
"Promiňte!" říkala jsem furt dokola, když mě někdo chytil za ruku. Byl to Zayn.
"Čáu!" zasmál se na mě. Doufám, že on nalitej není.
"Ahoj, ty jsi tu s Louisem?" zeptala jsem se ho.
"Jasně, proč se ptáš?"
"Já jen, že je totálně na mol. Asi by bylo lepší, kdyby jsi za ním zašel a odvedl si ho pryč. Čeká na tebe u záchodků." řekla jsem mu a šla dál.
"Díky moc!" zavolal za mnou.
Já jen šla dál. Musela jsem najít Ash.
"Ahoj!" zavolá na mě někdo. Otočím se a je tam Liam.
"Ale né, to jste tu všichni?!" Zeptala jsem se beznadějne.
"Ne. Jsem tu jen já s Louisem a Zaynem." řekl a mě se děsně ulevilo.
"Takže Niall tu není, ne?" Zeptala jsem se pro jistotu.
"Nene, ale máme s ním sraz tady před klubem. Asi za pět minut. Teď mě omluv musím najít kluky." řekl
"Jo já vím kde jsou. Potkala jsem Zayna a poslala ho k záchodkům, kde čeká Louis, který je opilý, tak hodně štěstí."
"Díky." řekl a ztratil se v davu.
Běžela jsem dál. Musím stihnout najít Ash a odejít sní do pěti minut.
Už ji asi vidím. Sedí u baru a pije colu s vínem. Přiběhla jsem za ní chytla ji za ruku a táhla ke vchodu.
"Emo! Co děláš?!" zakřičela na mě.
"Teď se na nic neptej, pojď prosím." řekla jsem jí a nahodila smutnej a vážnej výraz, aby vážně šla.
Když jsme došli před klub, Niall tam ještě nebyl. Ano!
" Tak řekneš mi, co se stalo?!" Zeptala se mě docela naštvaně. Pane bože, co jí mám říct? Musím rychle něco vymyslet. A sakra, tam jde Niall směrem sem ke klubu. Rychle jsem se s Ash otočila zády k němu a táhla jsem ji na druhou stranu.
"Ale co to děláš? Bydlíš přece tam Em." Vytrhla se a otočila.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁ!! Emo to mi neuvěříš, tam jde Niall Horan!!!" Začala řvát.
"Nekřič!" okřikla jsem ji, ale už bylo asi pozdě. Uviděl nás.
"Jé Emo!" Zavolal na mě Niall. Já se neotáčela a dělala, že ho neslyším.
"Emo? Proč na tebe volá Niall Horan?" zeptala se mě naštvaně Ashley.
"Nóó, já ani nevím." řekla jsem a pořád jsem ho ignorovala. Když jsem na něj jen trošku nahlídla, uviděla jsem, že za mnou běží. A sakra! Je to v háji.
Když k nám přiběhl, dal mi ruku kolem pasu a dal mi pusu na tvář.
"Ty si mě neslyšela lásko?" Zeptal se mě Niall. Já jen koukala na Ash a na její nevěřícný výraz.
"Jak si mohla.." řekla Ash a běžela pryč. Asi ani nevěděla kam, protože to tu vůbec nezná, ale asi chtěla být co nejdál ode mě.
Objala jsem Nialla a začala mu brečet na hruď.
"Co se stalo? Udělal jsem něco špatně?" zeptal se smutně Niall.
"Né nic, jen asi teď půjdu domů." řekla jsem ubrečeně.
"Dobře. Já bych tě tam rád doprovodil, ale mám tu s klukama sraz, promiň." řekl a dal mi pusu.
"Nevadí, Ahoj." objaly jsme se a já šla.
Přemýšlela jsem, jestly příjdu a Ash už tam nebude mít věci a nic, jak se s ní spojím. Co když mi třeba nebude brát ani telefony. Potom mě napadlo, že vlastně ani nemá klíče. Nemá se jak k nám jak dostat. Rychle jsem šla radši domů, aby ji nenapadla nějaká hloupost.
Když jsem přišla domů. Nikdo tam nebyl, ale Ashleyny věci tu pořád byly. Lehla jsem si na postel a přemýšlela. Zase jsem něco podělala. Je večer, co když se Ash něco stalo nebo co když ji někdo okradl. Rychle jsem popadla telefon a volala jí, jenže ona to nezvedala. Dělala jsem to pořád dokola, takže tam musela mít asi 20 nepřijatých hovorů.
Nevěděla jsem, co dál. Byla jsem totálně ve stresu a na tohle mě vždycky zabírala jen jedna věc. Palačinky se zmrzlinou! Většinou mi je dělával táta, ale teď není doma, takže jsem si šla udělat těsto a nachystat pánvičku. Když bylo hotovo, dala jsem si do nich zmrzlinu, zamotala, dala šlehačku a ovoce.


Snědla jsem to rychle a šla si pro další, když někdo zazvonil. Otevřela jsem a tam stála Ash!
"Ash! Ahoj! Heleď, já se ti moc omlouvám, ale já mám Nialla moc ráda a já věděla, že budeš naštvaná." vyhrkla jsem hned na ni.
"Ty asi vůbec nechápeš o co tu jde. Mě jde o to, že si mi to neřekla. Jsme nejlepší kamarádky od školky a nikdy jsme před sebou neměly tajemství a když jsem si s tebou chtěla udělat pěkný 3 dny, ty to musíš pokazit tím, že přede mnou něco skrýváš. A ano, máš pravdu, možná bych byla trochu naštvaná, kdybych se to dozvěděla, ale jen chvilku, protože si moje nejlepší kamarádka a já ti to přeju. Ale jestly si myslíš, že si tím svým zatajováním pomohla víc, než kdyby si mi to řekla, tak jseš na omylu!" řekla a já zůstala na ni civět s otevřenou pusou. Uviděla jsem že jí začala tést slza.
"To už je jedno, jdu si pro věci. Odlítám domů." řekla a utřela si slzu.
"Nesmíš odjet Ash! Tohle měly být naše nejlepší 3 dny! Vím, že jsem to pokazila a moc se ti omlouvám, ale nechtěla jsem být s tebou rozhádaná." řekla jsem.
"Nějak ti ten plán nevyšel, co?" řekla naštvaně.
"Podáš mi prosím můj kufr? Nechci si už vyzouvat boty." řekla.
"Ne počkej Ash, ty mi jako už nikdy neodpustíš?" zeptala jsem se a cítila jak se mi hrnou slzy do očí.
"Nevím, jen teď potřebuji být chvíli sama. Prostě bez tebe." Dodala vyzula se a šla si pro kufr sama. Já jen koukala na to jak odchází pryč. Nevěděla jsem, jak to mám napravit.
Celý zbytek večera jsem strávila v postely a s balíkem kapesníků.

Druhý den jsem se probudila spíš v kapesníkovým ráji než na mé postely. Všechno jsem to šla vyhodit a otevřela jsem si notebook. Podívala jsem se na hodiny. Je jedenáct, třeba už budou nějaký novinky. Najela jsem na Twitter a podívám se, jestly něco Ashly nepřidala. Jo je tu fotka.
Když jsem to rozklikla, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Hned jsem se rozbrečela. Jak mi to mohla udělat!!


Nekonečný příběh 7.díl

18. července 2012 v 11:44 | Míša
Najednou někdo zazvonil. Modlila jsem se ať to není Louis a nebo Harry, nikam se mi nechce. Niall to být nemůže, teď mi psal tweet.
Pomalu jsem otevřela. Nemohla jsem věřil vlastním očím.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!" začala jsem pištět.

"Co tu děláš?!" řekla jsem nadšeně a objala ji.
"Překvapení!" Usmála se Ash.
"To je super, dnes zrovna nic nemám v plánu." řekla jsem a ukázala jí ať jde dovnitř.
"Dnešek si užijem!" Zařvala přes celý byt a vběhla do mého pokoje.
"Já se jen obleču a někam zajdem, dobře?" řekla jsem a otevřela si skříň.
"Jasně." Začala mi prozkoumávat pokoj.
Pořád jsem přemýšlela jestli jí mám říct o tom, že chodím s Niallem. Vždyť ona One Direction miluje. Zabije mě, až zjistí, že s jedním z nich chodím. Zatím budu mlčet, třeba se to nemusí ani dozvědět.
Při přemýšlení a pohledu do skříně jsem tam uvděla své nové plavky.
"A nechceš zajít na koupaliště? Máš sebou plavky?" zeptala jsem se a už je vytahovala.
"Jasně, že jo, já jse připravená na každou situaci! A ještě k tomu v takových teplech." řekla a podívala se z okna.
Šla jsem se převlíct do svých nových retro plavek. Na ně jsem si hodila jednoduché volné bílé, trochu průsvitné tričko a ryflové kraťase.


Vydaly jsme se na cestu. Všechno jsem platila já. Cestu, vstup, jídlo. Chtěla jsem, aby si dnešek vážně zapamatovala a užila. Na koupališti jsme byly asi 2 hodiny a potom nás to přestalo bavit.
"Nechceš zajít na nákupy?" Zeptala se mě.
"Jo jasně, lepší nápad bych nevymyslela." řekla jsem a začaly jsme se smát.
Všechno jsme zabalily a vydaly se na nákupy. Trvaly nám asi hodinu a půl a u toho jsme se skvěle bavily.
Ash si nakoupila dvě trička, jeden svetr a tři náramky.
Já si koupila perleťový lak na nehty a peříčkové fialové náušnice.
Bylo to skělé. Domů jsme přišly okolo 16 hodiny. Odložily věci a Ash se hned vrhla k notebooku na Twitter. Už jsem jen vyděla jak si s někým píše a přidává nové tweety se mnou.
"Jak dlouho tu budeš?" zeptala jsem se.
"No mám tu být 3 dny ještě. Ale neboj se, nebudu ti tu zavazet. Najdu si bydlení v nějakém hotelu." řekla a já se na ni podívala výrazem, jestli je normální.
"A nebo budeš spát u mě." řekla jsem a usmála jsem se.
"Děkuju!" přiběhla za mnou a objala mě.
"Ale není za co. Jsi jako moje sestra." řekla jsem.
Byla jsem ráda, že tu bude, ale najednou ve mě zatrnulo. 3 dny! To je hodně času na to, aby se to všechno prozradilo. Moc času na to, aby se profouklo, že chodím s Niallem a kamarádím s One Direction a Eleanor. To se vsadím na stoprocent, že tu zná taky.
Večer jsme si udělaly popcorn a lehly k filmům. Po té jsme si skoro do rána povídaly. Bylo to super. Radši jsem si ale vypla mobil, kdyby mi náhodou napsal Niall, aby na to Ash nepřišla.
Ráno jsem se probudila v 11 a Ash ještě spala. Obě dvě jsme takové vyspávačky. Zapla jsem si mobil, abych se podívala, jestli mi nepřišly nové SMS. A ano, přišly. Tři zmeškané hovory a dvě SMS od Nialla. Psal v nich, jestli s ním nechci někam zajít. Chtěla jsem mu odepsat, že mám u sebe kamarádku, jenže Ash se zrovna probudila. Rychle jsem vypla mobil a šla udělat oběd.
"Tak co dnes podniknem?" zeptala se mě Ash u oběda.
"Já ti ani nevím, sama to tu pořádně neznám." řekla jsem.
"Nezajdeme do nějakého klubu třeba?" Zeptala se mě Ashley s touhou ukázat své nové věci veřejnosti.
"Fajn, o jednom tu vím." řekla jsem. Vážně o jednom vím. Poradila mi ho Eleanor, když jsme si povídaly v Nando's. Děsně mě zajímá, co se jí stalo.
Ash dojedla a šla do pokoje zkoušet nové věci. Já to všechno uklidila a šla za ní. Byla úplně šťastná a já měla jen strach, ať se nic nedozví.
Když jsem se na ni podívala, vypadala úžasně. Měla černé obtáhlé ryfle a bílé volné tričko.
Já si vzala ze skříně bílé obtáhlé ryfle a černé volné tričko. Byly jsme jako dvojčata. Já si obula černé vysoké boty a ona zase bílé. Bylo to skvělé.
Po cestě jsme si povídaly o tom, jací hezcí kluci tam třeba budou. Nic moc jsem radši neříkala, kdyby se dozvěděla o Niallovi, aby neřekla, že ho nechci nebo tak něco.
Ochrance jsme ukázaly naše občanky a vešly dovnitř. Vážně to tu žilo, jak mi říkala El. Začaly jsme tancovat. Kolem Ash se hned motaly kluci, tak jsem ji nechala být, ať si to užívá. Já šla o něco dál. Když jsem začala tancovat, po nějaké chvíli jsem ucítila, že se mě někdo začal dotýkat a tancovat se mnou. Otočila jsem se a tam stál Louis.
"Ahój! Co tu děláš?" zeptal se mě. Byla jsem vyděšená.
"Copak ty nemluvíš? Mimochodem, dobře tancuješ!" řekl a začal se smát.
"Jo díky. Eee. Já jsem tu s kamarádkou víš. Musím ti něco říct, pojď bokem. Je tu strašný hluk!" řekla jsem nahlas, aby mě slyšel.
Když jsme došly na bok k záchodům, kde už nebyl takovej kravál, všechno jsem mu to řekla.
"Víš se mnou je tu kamarádka z Irska. přijela mě navštívit na tři dny. No vlastně teď už jen na dva. Jo a to je ona, se kterou jsem byla na tom vaše koncertě, takže je do vás úplnej blázen. Asi by mě zabila, kdyby zjistila, že se s váma bavím a s Niallem chodím. Vlastně ona by asi ani nepřežila, kdyby vás viděla. Je tu Niall?!" zeptala jsem se a všimla jsem si, jak se Louis na mě celou dobu usmívá, když to říkám.
"Co je? Mužeš mi odpovědět prosím?!" Už mě začínal štvát. Nic neříkal.
Zničehož nic mě chytl kole pasu a dal mi pusu. Rychle jsem ho odstrčila.
"Co to děláš, Louisi?!" řekla jsem a podívala jsem se, jestli nás nikdo neviděl. Nakonec mi to došlo. Je opilý!



Nekonečný příběh 6.díl

17. července 2012 v 21:29 | Míša
Nemůžu vydržet, když vím, že mě teď Niall asi nenávidí. Chci to vzít zpátky. Chci jeho.
Vstala jsem a rozhodla se jít za ním. Otevřu dveře a vidím ho tam jít směrem ke mě. Zastavil se. Podíval se na mě jeho roztomilým výrazem. Pořád tam stál a koukal na mě, tak jsem se rozhodla, že udělám ten první krok já.

Šla jsem k němu a stoupla si před něj. Blízko před něj. Děsně mě přitahoval, ale nechtěla jsem nic pokazit. Najednou mě chytl kolem pasu. Docela jsem se uvonila a chytla jsem ho kolek krku. Byl jen pohled z očí do očí a už jsme věděli co se stane. Ano, políbil mě. Mezi tím, co mě dlouze líbal, všichni začali tleskat. Hlavně Louis, který byl rád i za mě. Konečně to snad bude, tak jak to chci.
Cestou autem nazpět jsme si všichni povídali a smáli se. Já samozdřejmě už seděla vedle Nialla, který mě držel za ruku. Jen co mě dovezli k domu, se se mnou všichni rozloučili. Byla jsem tak šťastná.
Když jsem přijela domů, šla jsem si dát neco k jídlu. Asi 5 minut jsem koukala do ledničky a nevěděla, co si dát. Nakonec to vyhrál jahodový jogurt, s kterým jsem si sedla k notebooku a šla na twitter. Hned jsem přidala jeden tweet.
'Dnešek vážně stál za moc. Děkuju vám @Louis_Tomlinson @Real_Liam_Payne @zaynmalik @Harry_Styles @EleanorJCalder a nejvíc chci poděkovat @NiallOfficial. Mám vás ráda.'

Celý večer jsem strávila na počítače. Když jsem se podívala na hodiny, byla už půlnoc, tak jsem si šla radši lehnout.
Ráno jsem vstala úplně s dobrou náladou. Krásně jsem se vyspala s pocitem, jak mám dobré přátelé a úžasného kluka. Že by se mi konečně začaly plnit mé sny?
Mimochodem, dnes jsem domluvená s Eleanor, chce mi ukázat město. I když se moc neznáme, docela se těším. Už bylo jedenáct, tak jsem se rozhodla, že ani jíst nebudu a najíme se s El někde ve městě.
Otevřela jsem si skříň a vybrala si šedočerné roztrhané ryfle s čerošedou košilí.
Byla jsem už připravená, tak jsem se vydala na místo srazu. Když jsem došla na autobusovou zastávku, Eleanor už tam čekala. Byly jsme skvěle sladěné, i když jsme se vůbec nedomlouvaly. Měla černé kalhoty s černým tílkem a šedým svetříkem.
"Tak kam jdeme?" zeptala jsem se.
"No prvně bych prošla památky jako Tower bridge, Trafalgarské náměstí nebo Buckinghamský palác. A potom bych zašla do obchodního domu. Platí?" Řekla.
"Wow! Platí. Jde poznat, že to tu hodně znáš." řekla jsem, když zrovna přijížděl autobus.


Po památkách jsem chodily necelé 3 hodiny a bylo to super. Celou dobu jsme se snad jen fotily a smály se. Hodně nás tenhle den sblížil. Po těch 3 hodinách jsme byly obě dvě utahané a to nás čekal ještě obchoďák.
Eleanor přišla s nápadem, že by jsme šly prvně na jídlo. Já samozdžejmě souhlasila, protože jsem byla utahaná a měla děsný hlad, když jsem dnes vůbec nejedla.
"Co kdyby jsme si sedly do Nando's?" řekla s úsmevěm. Asi jsou na to hodně vysazení, já se o této restauraci dozvěděla poprvé asi před pár dnama.
"Jéé to mi připomíná moji schůzku s Niallem." začala jsem se smát.
"Jo, to mě ani nepřekvapuje, to je celý on. On a jídlo." řekla a taky se zasmála.
Bylo to super do té doby, než jí nezačal zvonit telefon. Když ho zvedla, hned jí sešel úsměv z tváře. Docela jsem se lekla. Mluvila úplně vážně, a když se na mě otočila, měla skleněné oči od slz. Když položila telefon, hned jsem se jí musela zeptat.
"Stalo se něco? Všechno v pořádku?" Zeptala jsem se.
"Em, já ti to všechno řeknu později, teď musím jít. Moc se ti omlouvám, dnešek byl vážně skvělej. Někdy ti to vynahradím, ahoj." řekla, sbalila si věci a po cestě si utírala slzy z tváře.
"Měj se. Všechno bude dobrý, neboj!" Zavolala jsem na ni i přes to, že jsem nevěděla, o co jde.
Uklidila jsem táci, co po nás zbyly a šla se podívat po prá obchodech. Vešla do jedno s telefonama. Samozdřejmě tam měly i obaly. Bylo to hned první, k čemu jsem přišla s novým mobilem. Nemohla jsem si vybrat. Nakonec zvítězil žlutý se Spongebobem. Byl úžasný.


Domů jsem přišla úplně utahaná. Jen jsem se osprchovala a šla rovnou do postele. Skvěle se mi spalo. Zase se mi zdál sen o Harrym, jenže teď jsem si pamatovala, co se tam dělo. Bohužel. V tom snu byl můj kluk. Víc to snad rozebírat nemusím. Proč takové sny nemám s Niallem. Je to on, na kterého bych teď měla myslet, né Harry.
Vstala jsem a šla na Twitter, jestly nemám nějaké nové vzkazy. Ani El nic nepřidala. Snad je vše v pořádku. Tak přidám alespoň já jednu ze včera.
Asi po 5 minutách přidání fotky s El, kde vyplazujeme jazyky u Buckinghamského paláce a děláme si rohy mi napsal Niall tweet.
'Jsi nádherná.'
Děsně mě to potěšilo. Ano, tak to má být. Tak jsem si to přála. Tak proč se mi kruci zdá o Harrym takové sny.
Najednou někdo zazvonil. Modlila jsem se ať to není Louis a nebo Harry, nikam se mi nechce. Niall to být nemůže, teď mi psal tweet.
Pomalu jsem otevřela. Nemohla jsem věřil vlastním očím.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!" začala jsem pištět.

Nekonečný příběh 5.díl

17. července 2012 v 10:16 | Míša
"Co je?" řekla jsem nechápavě.
"Víš, chtěl jsem ti říct, že mám holku. A podívej se za sebe." řekl docela v klidu.
Pro něho to bylo v klidu, ale pro mě, jak kdyby mi zarazil nůž do srdce. A to jsem ještě nevěděla, co mě čeká, když se otočím.
Pomalu jsem otáčela hlavu, když v tu chvíli jsem ho uviděla. Stál tam. Stál tam se slzama v očích a s kytkou v ruce, kterou pustil na zem...
Proboha, co jsem to udělala?

"Nialle, počkej!" Zavolala jsem na něj, ale asi bylo už pozdě. Všechno jsem to zvorala. Niall se otočil a rychlím krokem šel pryč. Zůstala po něm jenom květina na zemi. Nahrnuly se mi slzy do očí. Nialla jsem zklamala, to už mi nikdy neodpustí.
"Nebreč." Snažil se mě utišit Louis. Nebyla jsem schopná slov.
Louis začal pomalu balit věci. Vstala jsem a utírala si slzy.
"Moc se ti omlouvám." Vydala jsem ze sebe z posledních sil.
"Ne, to spíš já bych se měl omluvit. I když, myslel jsem, že víš, že mám holku, ale asi jsem to nedal tolik najevo. Chtěl jsem být jen kamarád." Než to dořekl, rozbrečela jsem se ještě víc. Viděl, že to nezvládám a že potřebuji být co nejdřív sama, tak nám odchytl taxíka. Vysadil mě před dům, dlouze mě objal, nasedl zpátky a jel domů.
Super, můj vysněný kluk má holku a chce být jen kamarát, mezi tím, co jsem klukovi, se kterým jsem chtěla být jen kamarádka já, zlomila srdce.
Přišla jsem domů a svalila se na postel. Neměla jsem sílu nic dělat. Asi do 10 minut jsem usla.

Ráno se probudím zakrytá. Asi máma za mnou byla. No a hned mi naskočil včerejšek. Jediný na co jsem teď myslela je, že se musím někomu vypovídat. Ash! Chybí mi. Vídávaly jsme se každý den a teď si voláme jednou za 3 dny. Až zjistí, co se stalo. Hned jsem popadla mobil a zavolala jí. Chci se s ní vidět. Všechno jsem jí řekla. Chápala mě, ale zároveň byla naštvaná, že jsem s One Direction a ona ne. Chápu ji. S nimi jsem se seznámila jen díky ní. S těmi pěti dokonalými chlapci.

Když jsem s Ashley dovolala, přišla mi SMS. 'Ahoj Em. Dnes odpoledne s klukama natáčíme rozhovor v jednom pořadu. Vím, že tu nikoho kromě nás neznáš a já na tebe naštvaný fakt nejsem. Nechceš se přidat? S Niallem se vůbec bavit nemusíš a seznámím tě s jednou senzační holkou. Určitě se ti bude líbit a můžete být kamarádky. Pokud budeš chtít přijít, tak buď ve 2 před tvým domem. Louis'
Nevím jestli mám jít. Dvě hodiny jsou za chvíli, měla bych si to rychle rozmyslet. Asi půjdu, alespoň se tam s někým seznámím a vsadím se, že ignoraci mezi Niallem a mnou obstará stochutí on.
Otevřela jsem si šatník. Jdu mezi lidi. Mezi známí lidi. A před Nialla. A možná budu mít nějakou novou kamarádku. Musím se oblíct co nejlíp. Vybrala jsem si svoje nové mašličkové ryfle s černým tílkem a k tomu černé vysoké boty.

Ve 2 jsem vyšla před barák. Stálo tam velké černé auto i s černýma sklama. Louis a Harry stáli vedle něj a čekali na mě. Niall byl zašitej někde ve vnitř a dělal nezájem. Přišla jsem s úsměvem za nimi, objala jsem Harryho a potom dlouze Louise. Oba dva jsme věděli proč. Myslím si, že je teď v nás takové vážně přátelské pouto. Ví čím teď procházím a chtěl být můj kamarád a já jsem mu za to nesmírně vděčná.
Harry mi ukázal, že si mám sednout dopředu. Po cestě si kluci mezi sebou něco povídali, ale já to nevnímala. Když jsme tam dojeli, kluci vystoupili a všechny fanynky za zábradlím začly pištět. Bylo to neskutečný. Myslela jsem, že ohluchnu. Docela mi to připomnělo ten jejich koncert, na kterém jsem byla z Ash.
Kluci vystoupili a já je následovala, jen mi bylo trochu nepříjemné, jak na mě některé ty fanynky tak divně civí nebo na mě pořvávají, ale nějak jsem to neřešila. Kluci hned jak přišli, si sedli před kameru na pohovku, která tam byla připrovená kromě Louise, který za mnou přišel.
"Stoupni si támhle." řekl a ukázal mi místo z kamerou.
"Za chvíli by ti tam měla přijít ta holka, co jsem ti říkal." Usmál se na mě.
"Děkuju ti moc za všechno, co pro mě děláš. Jsi teď pro mě ten nejlepší kamarád Lou." Objala jsem ho a dala mu pusu na tvář. Zdřejmě to viděl i Niall, ale na to jsem teď nechtěla myslet. Odchytím si ho někde jinde, kde budeme sami a všechno si to s ním vyříkám.
Najednou uvidím nějakou holku s hnědýma vlnitýma vlasama. Byla děsně sympatická. To bude určitě ta, o které Louis mluvil. Přišla ke mě a usmála se. Asi jí o mě Louis taky něco pověděl.
"Ahoj, já jsem Eleanor." řekla mile a podala mi ruku.
"Já jsem Ema." Snažila jsem se taky mile usmát.
"Ty jsi Louisova kamarádka?" zeptala jsem se.
"Nené." začala se smát. "Já jsem Louisova holka."
Trochu ve mě zatrnulo. Ale co, doufám, že to, co se stalo v tom parku nikam nepropukne.
Chvíli jsme si povídaly a seznamovaly dokud se nazačalo natáčet. Trvalo to asi hodinu a půl a byla to docela sranda.
Když to skončilo, Louis přišel za Eleanor objal ji a políbil.
"Tak jste se seznámili?" Zeptal se nás, jako by to nevěděl. Obě dvě jsme se na něho podívali stejný výrazem.
"Jasně že jo." řekla jsem a usmáli jsme se s Eleanor na sebe.
"To jsem rád." dořekl a podíval se na mě s tím jeho úžasným pohledem. Eleanor má štěstí. Louise mám vážně ráda, ale budu se muset smířit s tím, že bude jen můj kamarád. Můj nejlepší kamarád. Teď je tu další problém. Niall. Musím to s ním urovnat.
"Omluvíte mě na chvíli prosím?" Usmála jsem se výrazem, že něco chystám.
"Jasně." řekli oba dva zároveň a dívali se, co jdu dělat.
Niall seděl pořád na sedačce a povídal si s Liamem. Dříve, když jsem se na něj podívala, nijak se mi nelíbil a brala jsem ho nanejvíš jako kamaráda. Přišlo mi, že není můj tip, ale teď to cítím naopak. Když jsem se chtěla vidat na cestu k Niallovi, nejprve jsem si ho prohlídla. Nechápu, jak jsem mu mohla něco takového udělat. Mám ho ráda. Musím mu to všechno vysvětlit.
Odhodlaně jsem se dala na cestu k němu. Uviděl mě a rychle odvrtátil pohled. Přišla jsem k němu, chytla ho za ruku a táhla na chodbu, kde nikdo není.
"Co je?" Podíval se na mě tím svým roztomilým výrazem, i když jsem cítila, že je na mě vážně moc naštvaný.
"Nialle, vím, že mi už asi neodpustíš, ale chtěla jsem ti říct, že se ti vážně moc omlouvám, je to všechno jinak. Mám tě moc ráda a ani nevíš jak mě rve srdce, když vím, jak ses kvůli mě trápil." řekla jsem a už se mi nahrnuly slzy do očí. Chtěla jsem ho obejmout, jenže on byl jak z kamene. Vůbec se mnou nekomunikoval.
"Nialle, prosím mluv se mnou. Původně jsem myslela, že chceš být jenom kamarád a já tě taky tak brala aji přes tu pusu. A potom jsem šla s Louisem ven a byl to on kdo se mi líbil. Jenže teď to jsi ty! S Louisem jsme si řekli že budeme kamarádi. Prosím odpusť mi, nechci tě ztratit." řekla jsem a začli mi slzy stékat po tváři.
Niall se na mě podíval a objal mě.
"Myslím, že už to nikdy nebude jako dřív." pošeptal mi do ucha a začla mi stékat další slza.
Odsunul se ode mě, podíval se na mě a utřel mi pohlazením po tváři slzu. Usmál se, i když jsem cítila, jak ho to bolí a odešel. Já si jen sedla na schody a začala brečet. Asi po 5 minutách na to, za mnou přišel Harry.
"Všechno vím, mrzí mě to." řekl. Nic jsem neříkala a ani jsem nevěděla co.
"Bude to dobrý." řekl lítostně a objal mě. Myslím, že toho objímání dnes bylo na mě dost, i když od Harryho se vážně bránit nebudu. Další kamarád, který snad nezklame. Trochu se mě líbí a to už od začátku, ale to teď nijak neřeším.
Nemůžu vydržet, když vím, že mě teď Niall asi nenávidí. Chci to vzít zpátky. Chci jeho.
Vstala jsem a rozhodla se jít za ním. Otevřu dveře a vidím ho tam jít směrem ke mě. Zastavil se. Podíval se na mě jeho roztomilým výrazem. Pořád tam stál a koukal na mě, tak jsem se rozhodla, že udělám ten první krok já. Šla jsem k němu a ...
Fotka z jejich rozhovoru v pořadu.

Nekonečný příběh 4.díl

16. července 2012 v 20:11 | Míša
Když jsme dojely, sebrala jsem všechno, co šlo a šla rychlím krokem k našemu novému bytu. Od táty jsem si vzala klíče, takže jsem šla na před. Přišla jsem k našemu bytu. Měli velké dřevěné dveře s pozlacenou klikou. Rychle jsem odemčela a vběhla dovnitř. Hned jsem prošmejdila předsíň, kuchyň, koupelnu, ložnici, obývák a už zbýval poslední pokoj. Pomalu jsem do něj vešla. Byl velký a byla tam jen jedna postel! Ten bude můj! Hodila jsem radostně kufr na svou velkou postel a vytáhla si notebook. Přihlásila jsem se na Twitter a dvě nové zprávy! Jé, jedna je od Ashley. Píše ' Ahoj Em! Tak jak se tam máš? Máš vlastní pokoj? A už sis našla nějaké kamarády? Všechno mi napiš. Jo a mám novinku. Napsal mi Louis!! Zeptal se mě jestli neznám nějakou Emu, tak jsem mu na tebe dala Twitter, doufám že ti to nevadí. Tak se měj a nezapomeň napsat!'
Sakra, ona mu dala na mě Twitter. Otevřela jsem další zprávu. Aha, je od Louise.
' Ahoj Em, vím, že si můj tweet o tom, že tě hledám určitě četla, tak proč si mi nenapsala? Docela mě to zamrzelo, prosím ozvy se.'
Je pravda, že mi chybí,tak mu napíšu.
'Ahoj Lou, promiň, ten tvůj tweet jsem sice četla, ale nestíhala napsat, odstěhovali jsme se do Londýna'
Sotva jsem dopsala, hned mi přišla nová zpráva a tentokrát od Nialla Horana.
Niall? To je mi povědomí. A sakra, to je ten z One Direction, na kterýho jsem hodila dveře.
'Ahoj Emo. Pořád na tebe musím myslet, nechceš se mnou zajít někam? Třeba na jídlo?'
Rázově jsem mu odepsala, že platí. Stejně bych neměla co na práci. Jsou prázdniny a já trčím ve městě, kde nikoho neznám. Potřebuju nějaké kamarády. V Niallovi nic víc nehledám.
Když v tom mě přišla další zpráva od něho.
'Dobře, zítra ve 2 tě vyzvednu, tak buď nachystaná. Doufám, že máš ráda Nando's :-)).'
Zaklapla jsem si notebook a šla spát. Nevím z čeho, ale byla jsem děsně vyčerpaná.
Ráno jsem se probudila o půl desátý, což je na mě docela brzo. Šla jsem se nasnídat a umýt. Celý dopoledne jsem strávila u televize. Když jsem se podívala na hodiny, už bylo půl druhé. Měla bych si pospíšit. Šla jsem se učesat a nalíčit. Až jsem byla hotová, otevřela jsem skříň a totálně jsem nevěděla, co si vybrat. Měla jsem už jen 15 minut a z toho 5 vybírala, co si vezmu. Nakonec jsem se rozhodla pro bílé obyčejné tílko a vyšší tmavomodrý kraťasy se zlatýma knoflíkama.


Slyším zvonění. Vyběhnu před barák, kde stojí Niall s kytkou.
"Jé, děkuji. To jsi nemusel." Vzala jsem si ji a objala ho.
"Jen si to zanesu dovnitř, počkej tu chvíli."
Když jsem seběhla zpátky dolů, Niall tam na mě pořád čekal.
Celou cestu jsme si povídali a smáli se. Děsně se mi líbil jeho smích.
Když jsme tam přišli, Niall nám objednal a posadili jsme se k nejbližšímu stolku.
Nic jinýho, než mluvení a smání jsme nedělali. Musím uznat, že je s ním vážně sranda.
Doprovodil mě až domů. Stáli jsme před dveřma naproti sobě a on mě chytl za ruku. Vím, co má následovat, ale mám to udělat? Mám něco začít, když k němu nic necítím? Neměla jsem odvahu mu říct 'Ne'. Nechtěla jsem ho zranit.
Pohladil mě po tváři a pomalu se ke mně nakláněl. Už jsem nemohla vycouvat, tak jsem se nechala políbit.
"Jsi úžasná Emo. Moc ti děkuju za dnešek" Řekl.
Nevím, jestli jsem neudělala hloupost.
"Já děkuju, byla s tebou opravdu sranda." Řekla jsem a pousmála se.
"Já už budu muset." Řekla jsem nenápadně a pustila mu ruku.
"Tak se měj." Dal mi pusu a odešel.
Ještě asi 5 minut jsem stála před domem a přemýšlela nad tím, co teď proběhlo. Potom mi došlo, že to asi vypadá divně a že na mě lidi civí, tak jsem zalezla dovnitř.
Doma ještě chvíli tweetovala a potom se přesunula na postel. Dívala jsem se na televizi tak dlouho, než jsem usla. Zdálo se mi o Harrym. Už si nepamatuji přesně co, ale bylo to hezký.

Ráno mě probudilo zvonění zvonku. Bože, co teďka někdo může chtít? Podívala jsem se na hodiny. Vdyť je půl sedmé. V pyžamu a s rozcuchanýma vlasama jsem šla otevřít. Docela jsem se viděsila. Stál tam Louis.
"Ahoj?" Řekla jsem mu, aby mu došlo, že mě probudil.
"Ahoj! Nechceš si dát lahodnou snídani alá piknik s Louisem?" Nadšeně se na mě usmál.
Nedá se mu odolat. Vím, že je brzo, ale ho prostě odmítnout nemůžu.
"Jasně, jen se převleču. Takhle si mě vidět ani neměl. Vypadám strašně." řekla jsem naštvaným hlasem.
"Ale né, můžeš jít i takhle pokud chceš. Vždyť ti to sluší." řekl a už měl na obličeji ten jeho neodolatelný výraz.
"No jasně, tak chvíli vydrž." Odešla jsem a slyšela jak si sedl na schody.
Rychle jsem ze sebe sundala to odporný pyžamo v kterým mě viděl a vzala si černé kraťasy s růžovýma růžema a růžový tričko.


Když jsem přišla, Louis seděl na schodech a chroupal mrkev. Přišlo mi to trošku divný, ale zároveň roztomilý.
"Tak jdeme?" Usmál se na mě.
"No jasně." řekla jsem a položila lísteček se vzkazem, že jdu do parku na stůl.
Po cestě jsme si povídali o životě. S Louisem, je taková příjemná řeč. Povídali jsme si, o škole, rodině a vzpomínkách. Když jsme došly, Louis roztáhl deku na trávu.
"Páni. Je to tu krásný. A nikdo tu skoro není." dořekla jsem to a posadila se.
"Mm. To mám právě tady na tomhle místě rád, je tu klid." řekl a otevřel piknikový košík, z kterého začal vytahovat věci.
"Tak je tu buchta, sandwiche,mrkvový koláč a zeleninový salát. Já si beru koláč." řekl se smíchem a zakousl se do koláče.
" Já si vezmu asi sandwich." Začla jsem se smát.
Celý dopoledne bylo skvělý. Pořád jsme si měli co říct. Byla s ním sranda, pořád dělal nějaký vtípky nebo mi vyprávěl něco vtipného, co se mu stalo. Ano, takhle má vypadat kluk mých snů. Tohle je kluk, kterého chci.
Seděli jsme tam naproti sobě, když to bylo tu. Dívání z očí do očí. Ano, přeskočila asi jiskra. Pomalu jsem se začala naklánět, když Louis chtěl něco říct, jenže to nestihl. Umlčela jsem ho dlouhým polibkem. Teda měl být dlouhý, jenže on se ode mě odtrhl. Nechápala jsem to.
"Co je?" řekla jsem nechápavě.
"Víš, chtěl jsem ti říct, že mám holku. A podívej se za sebe." řekl docela v klidu.
Pro něho to bylo v klidu, ale pro mě, jak kdyby mi zarazil nůž do srdce. A to jsem ještě nevěděla, co mě čeká, když se otočím.
Pomalu jsem otáčela hlavu, když v tu chvíli jsem ho uviděla. Stál tam. Stál tam se slzama v očích a s kytkou v ruce, kterou pustil na zem...
Proboha, co jsem to udělala?

Nekonečný příběh 3.díl

16. července 2012 v 11:01 | Míša :)

Když jsem otevřela oči, stál tam neuvěřitelně krásný kluk.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se mě.
"Snad ano, až na tu ruku." Pořád jsem přeháněla.
" Těší mě, jsem Ema." A podala mu tu druhou ruku.

"Já jsem Louis" Usmál se na mě. Byl vážně pěkný.
Vzal mě za ruku a odtáhl do nějakého pokoje.
"Posaď se, dám ti na to obklad." řekl a šel namočit hadr pod studenou vodu.
"Ty tu pracuješ?" zeptal se mě, i když šlo na něm trochu poznat, že ví, že ne.
"Nó, ne. Jsem tu s kamarádkou na koncert nějakých One Direction, jenže jsem se ztratila." řekla jsem a Louis se začal smát.
"Nějakých One Direction?"
"Já tu skupinu neznám, dotáhla mě sem kamarádka." řekla jsem a nechápala proč se tak zeptal.
"Aha, tak to všechno vysvětluje." Šibalsky se usmál a položil mě pomalu ledový obklad na ruku. Trochu jsem zasyčela.
"Dobrý?" Usmál se a sedl si vedle mě.
"Jojo. Jak všechno vysvětluje? Co tím myslíš?" Pořád jsem nechápala, o co jde.
"Jo, Ehm. Já jsem Louis ze skupiny One Direction." začal se smát. Ani trochu by mě nenapadlo, že by jsem se mohla setkat s nějakým členem, a co by za to teprve dala Ashley.
Začala jsem se smát a opřela se mu o rameno. Nějakým způsobem mě děsně přitahoval. Bála jsem se, že mě třeba odmítne nebo odtáhne od ramena, ale on nic. Asi je nezadaný.
Najednou se otevřely dveře a vešli další dva kluci.
"Ou, Lou. Kdo to je?" Řekl kluk z hnědýma očima i vlasama.
"Představíš nás?" Řekl druhý kluk, který mě černé vlasy nagelované nahoru.
"Jo jasně. Kluci, tohle je Ema. Emo, tohle je Liam a Zayn." zamávali na mě s úsměvem.
" Za 10 minut začínáme." řekl Zayn a ukázal na dveře.
"Jojo, hned příjdu." řekl Lousi a počkal, až kluci odejdou. Potom se otočil na mě.
"Vyprovodím tě ke dveřím. Dál bych nemohl, protože by mě nejspíš udupaly." Usmál se
"Doufám, že najdeš místa." Vzal mě za ruku a šel se mnou ke dveřím.
Stáli jsme tam naproti sobě. Bylo ticho a nikdo nikde. Najednou jsme se podívali z očí do očí. Nechtěla jsem, aby se mezi námi něco stalo. Vždyť je to celebrita.
"Tak já půjdu, měj se." Pousmála jsem se a cítila, že mě pořád drží. Než aby se něco stalo, tak jsem mu rychle dala pusu na tvář a zmizela. Co mě na to řekne asi Ash, až to zjistí? Musím ji rychle najít.
Rvala jsem se davem pištících fanynek. Nemělo cenu ani řvát, protože by mě neslyšela. Už jsem byla blízko. Tady jsem to už znala, tudy jsme šly. Uviděla jsem v dálce Ashlely jak křičí něco s One Direction. Přiběhla jsem za ní.
"Jsem zpátky!" řekla jsem nadšeně a doufala, že se nebude vyptávat.
"Kde jsi tak dlouho byla?" zeptala se, ale nebyla naštvaná.
"Trochu jsem se ztratila." řekla jsem a přemýšlela, jestli jí to mám říct nebo ne, ale už jsem to nevydržela.
"Ash, po cestě jsem potkala Louise." čekala jsem, že bude pištět a vyvádět, ale asi jí to nedošlo.
"Jakýho Louise?"
"Louise z One Direction." řekla jsem. Podívala se na mě, jestli si z ní nedělám legraci. Potom jí došlo, že doteď jsem jejich jména ani neznala, takže si srandu dělat ani nemůžu. Začala pištět a chytla mě za ruku.
"Jo a ještě Zayna a Liama." Než jsem to stihla říct, začala mi drtit ruku radostí.
"No a dala jsem Louisovi pusu na tvář." řekla jsem nenápadně. Ash mě pustila ruku. Začla jsem se bát. Bála jsem se ze dvou důvodů. Buď teď bude na mě naštvaná a nebo omdlí.
Naštěstí to nebyl ani jeden. Objala mě, když v tu chvíli zhasly všechny světla. Byla tma a na pódiu se rozsvítil nápis 'One Direction' a všichnii začali řvát. Myslela jsem, že ohluchnu. Po té na pódium přiběhli kluci. Samozdřejmě i Louis. Celou dobu jsem se dívala i na něj, ale pak mě zaujal i ten zelenooký kudrnatý kluk. Měl krásný hlas a úžasný úsměv.
Jejich koncert jsme si užívali na sto procent. Po koncertě jsme byly úplně vyřízené a zavolaly jsme si taxíka.


Přijeli jsme večer. Hned jsem si sedla k notebooku a šla na Twitter si všechny kluky přidat.
Ahá, takže ten kudrnáč se jmenuje Harry. Přidala jsem se tweet o dnešku a už vidím něco nového. Louis přidal tweet. 'Hledám jednu dívku, kterou jsem dnes ošetřoval. Emo, prosím ozvy se.'
Je to od něho hezký, ale hlásit se nebudu. Nechci s ním nic mít. Po dnešku jsem byla fakt unavená, tak jsem se šla osprchovat a spát.
Další 4 dny školy nebylo nic zajímavého, stejně jsme se jenom nudily.
Poslední den. Den odjezdu. Je to tady. Věci mám nabalený, rozloučila jsem se s Ash a slíbily si, že si budeme psát a volat . Když jsem nastoupila do letadla, neudělala jsem nic jinýho než sedla na svoje místo, pustila si do sluchátek hudbu a zavřela oči. Asi jsem usla, ale probudila mě bolest hlavy. Bylo to děsný, tak jsem vstala a šla se projít směrem na záchod, kde jsem byla konečně sama. Nikdo na mě nekoukal, nikdo ne nekontroloval. Byla jsem tam asi 10 minut a pak se rozhodla, že nakonec půjdu, aby mě nezačali hledat. Když jsem chytila za kliku a chtěla otevřít, nešlo to. Byla zaseknutá! Proboha, co budu dělat?! Lomcovala jsem s tím do všech stran. Vůbec to nešlo. Zatáhla jsem pořádně za kliku, ale ona se ulomila! Tak jsem tu uvězněná. Napadlo mě jediný. Zkusím to vyrazit. Šla jsem až na konec a rozběhla se. Ramenem jsem se opřela ze všech sil do dveří. Povedlo se, vyrazila jsem je, ale zdřejmě jsem tím někoho zranila.
"Au! Co to děláš?!" Zařval někdo na mě.
"Promiň. Zasekla jsem se na záchodě, tak jsem to musela vyrazit." řekla jsem a podala mu ruku aby vstal.
"V pohodě, jen si příště zkus dávat pozor." Otočil se na mě modrooký blonďák s úsměvem.
"Wow!" Vydal ze sebe.
"Co je?" zeptala jsem se nechápavě.
"Jsi krásná." Usmál se a pomohl mi ty dveře zvednout.
Někoho mi připomínal, jako bych ho už viděla a znala.
"Jmenuji se Ema, a ty?" Usmála jsem se na něj taky.
"Já Niall." řekl a ve tváři měl zajímavý výraz.
Niall? Niall?! Niall!! Už vím! To je ten z toho koncertu. Je to člen One Direction! Já letím v letadle s One Direction!


Nekonečný příběh 2.díl

15. července 2012 v 18:39 | Míša
Ráno mě zase probudil ten otravný budík. Nikam se mě nechtělo. Nenáviděla jsem svoje rodiče a rozhodně jsem neměla tu chuť kolem nich procházet směrem ven. Šla jsem se umýt a oblíct. Vzala jsem si černé legíny a tričko s nápisem "Free hugs", protože teď byla ta chvíle, kdy jsem to vážně potřebovala.

Rychle jsem proběhla přes kuchyň směr ven. Obula jsem si ty nejpohodlnější tenisky a běžela za Ash. Bože, co mi na to asi řekne, co když ji už nikdy neuvidím? Zase se mi do očí nahrnuly slzy. Stála jsem před jejím barákem celá ubrečená a čekala na ni. Když vyšla z baráku, úplně jásala.
"Emo! Mám pro tebe překva.." zarazila se a dívala se na mě.
"Jaký?" řekla jsem, jako by se nic nedělo.
"Co se děje Em?" zeptala se a hned z jejího šťastného obličeje se stal smutný.
"Stěhujeme se." Objala jsem ji a začali mi slzy stékat po tváři.
Nic neříkala. Asi ji to hodně zarazilo. Když jsem se na ni podívala, byla úplně bledá a měla skleněný oči.
Celou cestu do školy jsme mlčely, ale ve škole už jsem to nemohla vydržet.
"No ták, Ashley, řekni něco." Pořád mlčela a civěla kamsi do zdi, jako by mě vůbec nevnímala.
"Ash, posloucháš mě? Ty ani nevíš, jak mě to mrzí, ale táta tam jede za prací." Sotva jsem to dořekla, Ash se na mě podívala a snažila se nahodit úsměv i přes její červené oči a mokré tváře od slz.
"Budeš mi tak moc chybět. A kdy vlastně odjíždíte?" Utřela si slzy a snažila je utřít i mě.
"Za týden. No prostě až zkončí škola."
"Tak to je super." Řekla nadšeně. Moc jsem to nepochopila. Ona si přeje abych odjela? Podívala jsem se na ni nechápavým výrazem a ona se začala smát.
"Samozdřejmě to tak nemyslím. Víš, jak jsi se ke mě ráno stavila a já měla pro tebe to překvapění, které se potom zamluvilo?" řekla a podívala se směrem do země, aby dala na jevo, že jí to pořád mrzí. Já jenom přikývla.
"Tááák. Mám pro nás lístky na zítra na koncert One Direction!" Zase se jí vrátil úsměv.
Moc sem tu kapelu neznala. Vím jen, že je to pár kluků v našem věku, to je všechno, ale byla jsem ráda i tak. Alespoň si užijeme náš společný poslední den. Ash tu kapelu miluje a čekala,až se začnu radovat taky.
"Áááááááá!" Začli jsme obě dvě řvát.


Večer mi zavolala Ash. Když jsem to zvedla, uslyšela jsem jen pištění.
"Áááááá! Už zítra Em! Máš už nachystaný věci? Co si vezmeš na sebe? Půjdeš spíš elegantně nebo spíš sportovně? A jakej budeš mít účes?"
"Zadrž! Já jsem se ještě nechystala, kdyť je to až zítra odpoledne."
"Děláš si ze mě legraci? Ty ještě nemáš nic nachystanýho?!" řekla Ashley úplně vážně.
A sakra! Teď beze srandy. Úplně cítím, jak mě probodává pohledem, přes ten telefon. Rychle něco si vymysly!
"No jasně! Dělala jsem si legraci." Řekla jsem nejistě.
Po 10 minutách mi všechno řekla. Všechny tipy a rady, ale pořád nechápu proč tak vyšiluje, přece jenom je to vážně až zítra odpoledne. Ale přece jsem dala na ni a nachystala si věci už teď.
Lehla jsem si na postel a snažila usnout. A šlo to hladce. Po chvilce jsem byla v tvrdém spánku.
Díky koncertu nám mamky napsaly na tento den omluvenky, že nemusíme jít do školy. Sice byl až odpoledne ale ráno se to muselo všechno stihnout. Nenatahovala jsem si budíka a nechala se vyspat.
Když jsem se probudila bylo 11!!! Za 3 hodiny vyrážíme!!
Rychle jsem vyběhla z postele a šla se umýt. Něco do sebe nacpala a šla si oblíct, co jsem si nachystala.
Vzala jsem si na sebe květinové šaty s velkou růžovou mašlí kolem pasu. K tomu hodící se růžové boty na podpadku a bylo hotovo. Šla jsem do koupelny, kde jsem strávila asi 30 minut účesem a líčením. Když jsem byla hotová, zjistila jsem, že mám ještě hodinu do srazu s Ashley, tak jsem si otevřela notebook a šla se podívat na Facebook a Twitter.


Děsně rychle to uběhlo a už byl čas. Byl čas si to všechno pořádně užít.
Ashley už čekala v autě s jejím tátem, který nás tam odveze. Byly jsme tak natěšené. Po cca hodině cesty jsme tam už byly. Přišly jsme akorát, takže žádné fronty.
Vstoupily jsme dovnitř a nemohly uvěřit vlastním očím. Tolik lidí!
"Páni!" Bylo jediný, na co se Ash zmohla. Nebyly jsme schopni slov. Podívala jsem se na lístky na čísla našich míst. Vzala jsem Ash za ruku a tahala jsem ji tím davem. Bylo mi to jedno, hlavně ať už tam jsme. Netrvalo dlouho a stáli jsme na našim místech. Ashley byla pořád v šoku. Nemohla uvěřit tomu, že uvidíme One Direction. Já jsem se nad tím ani nepozastavovala, protože je neznám, ale chápala jsem ji. Chvíli jsme tak stáli a rozhlíželi se kolem, když se mi začlo děsně chtít na záchod.
"Ashlely, počkej tu prosím dojdu si jen na WC!" křičela jsem na ni, protože přes ty pištící fanynky nešlo skoro nic slyšet.
Ash jen přikývla. Otočila jsem se směrem, kam šlo pár holek. Doufala jsem, že jdou tam, kam já a doufala jsem dobře. Když jsem vyšla, uviděla jsem zrcadlo. Upravila jsem se a šla, ale když jsem se podívala do davu, nemohla jsem najít cestu, kudy jsem přišla. A sakra. Nevěděla jsem co dělat, tak jsem se rozhlížela dokud jsem nenarazila na dveře s nápisem 'Vstup jen pro zaměstnance'. Dobře, nejsem zaměstnanec, ale napadlo mě, že když tam příjdu a zeptám se někoho, tak mě k Ash třeba dovede.
Otevřela jsem si a byla tam prázdná chodba, nikde nikdo. Byla jsem zmatená když jsem se najednou otočila a do někoho vrazila.
"Ó promiň!" řekl cizinec. Sice jsem ho neviděla, ale měl příjemný hlas.
"Au, moje ruka." Řekla jsem. Ano, trochu jsem přeháněla. Vlastně mě ani moc nebolela, jen jsem se do ní praštila a ta bolest hned zmizla.
Když jsem otevřela oči, stál tam neuvěřitelně krásný kluk.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se mě.
"Snad ano, až an tu ruku." Pořád jsem přeháněla.
" Těší mě, jsem Ema." A podala mu tu druhou ruku.
" Já jsem ...

Nekonečný příběh 1.díl

15. července 2012 v 15:50 | Míša
"Crrrrrrrrrrrrrrrrrrr!" Probudil mě ráno budík.
Proboha, zase škola. I když je týden před prázdninami a ve škole už skoro nic neděláme, pořád mě štve to vstávání. Nemůžu se dočkat až celý dva měsíce nebudu poslouchat ten otravný zvuk budíku.
Mimochodem, jmenuji se Ema. Žiju v Irsku v Mullingaru a je mi 18 let. Chodím ještě na střední školu, kterou totálně nenávidím, jak jste si asi všimli.
Vstala jsem z postele a pomalu šla do koupelny. Jen co jsem udělala ranní hygienu, ucítila jsem z kuchyně vůni připomínající palačinky. Rychle jsem se šla oblíct. Vzala jsem si modré květované šaty a přehodila na ně ryflovou vestu.


Přiběhla do kuchyně a uviděla mámu, jak podává na stůl palačinky.
"Jé, ty jsem dlouho neměla." Usmála jsem se na mámu.
"A mám pro tebe ještě něco.." řekla máma a vytáhla malou černou krabičku.
Natěšeně se na mě dívala a čekala na moji reakci až to rozbalím.
Vcelku jsem se bála, co to bude za nachytávku, že třeba na mě něco vyletí, ale když jsem ji otevřela, nemohla jsem věřit vlatním očím.
"Páni! Mami, za co to je?!" Nemohla jsem uvěřit, že jsem dostala nový mobil.
"Víš, dohodli jsme se s tatínkem, že ti uděláme radost" řekla máma a nervózně se pousmála.
Samozdřejmě, že jsem měla ohromnou radost, ale něco na tom je. Palačinky, nový mobil a mámino chování?

Když jsem vyšla z domu směrem k mojí nejlepší kamarádce Ash, celou cestu jsem se snažila rozlousknout, co se děje. Co, když se rozvádějí a chtějí mi to jenom ulehčit, abych se netrápila.
Když jsem přišla, Ash už čekala před domem. Vydaly jsme se na zasávku a já jí začala vyprávět všechno to divný, co se dnes ráno stalo.
"Třeba vážně chtěli být na tebe jen milí." Řekla s úsměvem, ale vůbe si s tím nelámala hlavu jako já. Ale co, když má Ash pravdu? Co, když vážně mi to udělali jen tak pro radost a já je tu podezírám.
Než jsme dojely do školy, tak jsem na to úplně zapomněla. Škola proběhla jako vždy nudně a já se už těšila domů.

Než jsem stihla odemčít dveře, táta je rychle otevřel s výrazem nervozity, ale snažil se to zakrýt. Začla jsem se bát.
"Ahoj Em! Pojď si prosím sednout za náma do kuchyně, chceme ti s maminkou něco říct."
A sakra! V tu chvíli jsem v hlavě měla milion myšlenek, už mi to všechno dává smysl, vážně se něco děje!
"Emo posaď se prosím." řekla mi máma a upřela pohled na židli. Pomalu jsem si sedla, když táta přiběhl a dal ruce mamce kolem ramen.
"Máme pro tebe novinu. Stěhujeme se." řekl rychle táta a koukal na mě těma svýma psýma očima.
Néééé! To nemůže být pravda! Nemůžu se stěhovat! Mám tu kamarády.
"A kam?" řekla jsem a dávala jsem naději v to, že řeknou něco v blízksoti.
"Do Londýna." odpověděli oba zaráz.
Jediný na co jsem se zmohla, bylo jen se zvednout a utíkat do pokoje. Cestou se mi nahrnuly do očí slzy. Skoro jsem neviděla na cestu.
"Emo, počkej!" Volala za mnou máma, ale já se nezastavovala. Doběhla jsem do pokoje a zamkla se. Opřela jsem se o dveře, ale už jsem neměla sílu cokoli dělat a sesunula se na zem.
"Je to těžké, jak pro tebe, tak i pro nás, ale najdeš si nové kamarády" Mluvila na mě přes dveře mamka, ale já neodpovídala. Nevěděla jsem, co dělat. Lehla jsem si na postel a za půl hodiny brečení jsem usla.

Ráno mě zase probudil ten otravný budík. Nikam se mě nechtělo. Nenáviděla jsem svý rodiče a rozhodně jsem neměla tu chuť kolem nich procházet směrem ven. Šla jsem se umýt a oblíct. Vzala jsem si černé legíny a tričko s nápisem "Free hugs", protože teď byla ta chvíle, kdy jsem to vážně potřebovala.