Wake up in Miami - 2. Díl

31. července 2013 v 18:16 | Míša


"Ahoj!" pozdravil mě kluk s krabicí v ruce.
"Čau." věnovala jsem mu jeden krátký pohled, při kterém jsem si všimla snad jenom té krabice a začala jsem psát SMS.
"Ehm... Slyšel jsem, že jsi tu nová a já bydlím o dva domy dál. No a.. prostě jsem ti donesl krabici s pár muffiny, které jsem upekl, protože to se tady novým sousedům dělá." řekl a podal mi krabici. Jen jsem ji otevřela a usmála se, protože byly čokoládové a ty já miluju.
"Děkuju moc." řekla jsem mile a podívala se na něj. A právě při tom pohledu do jeho krásných očí...
... jsem se asi zamilovala.

"Mimochodem, jsem Liam." podal mi ruku.
"Já Elizabeth." kývla jsem a nemohla jsem z něj spustit oči.
"No tak já už asi půjdu. Vidím, že máš ještě dost práce s novým domem, tak nebudu rušit. Kdyby jsi něco potřebovala, klidně zazvoň." mávl, otočil se a odešel.
Stála jsem tam a pořád jsem ho měla před očima. Pohlédla jsem na mobil, kde jsem měla rozepsanou SMS pro Willa.
Panebože, co to dělám?! Vždyť mám Willa...
Druhý den jsem se probudila, oblékla a chtěla si dát snídani, ale zjistila jsem, že ještě nemám nakoupené žádné jídlo. Pak mě ale napadla super věc. Liam by mi mohl poradit, kam můžu jít nakoupit...
"Crrrrrrrrr..." ozvalo se, když jsem zazvonila na Liamův dům.
"Ahoj! Já jsem přišla, protože..." vybalila jsem rychle na osobu, která otevřela. Zasekla jsem se, protože to nebyl Liam. Stál tam roztomilý blond kluk s vyděšeným výrazem.
"Promiň já..." začala jsem se rychle omlouvat, ale skočil mi do řeči.
"Elizabeth?" řekl mé jméno. Řekl mé jméno? Cože?
"Ehm... my se známe?" zeptala jsem se nechápavě.
"Já jsem Niall, Niall Horan." představil se. Jak jsem ho mohla nepoznat?!
"Jéé, už si vzpomínám. Páni, strašně dlouho jsme se neviděli. Divím se, že si mě ještě pamatuješ."
"Na tebe nikdy nezapomenu." mrkl na mě Niall. "Byla si má první láska."
"Ty moje taky." začala jsem se smát a cítila jsem, jak mi rudnou tváře.
S Niallem jsme se potkali v Irsku, jako malé děti, co si hrají na pískovišti v parku. Hned první den, co jsme se seznámili jsme se navzájem zalíbili a měli se rádi. Byly to krásný 3 roky, jenže pak jsme začali oba chodit na jinou školu a přestali jsme chodívat do parku na pískoviště.
"No a proč jsi přišla?" zastavil trapné ticho.
"Přišla jsem za Liamem, protože jsem chtěla poradit nějaký supermarket poblíž. Mám strašný hlad, ještě jsem nejedla."
"Aha a nechceš jít dál? Dělám wafle s jahodama a šlehačkou." řekl a mě se rozzářili oči. Je to tu jak ve snu.
"Jasně." souhlasila jsem a vešla do stejně velkého domu, jako mám já. Šlo poznat, že tu bydlí kluci, protože tu byl docela nepořádek.
"Máte to tu hezký." pochválila jsem jim to ze slušnosti.
"Díky, posaď se." ukázal na jednu ze židlí v kuchyni a položil mi tam talíř s waflí a s jahodami. Vedle položil šlehačku a sedl si se svojí porcí na proti.
Daly jsme se do jídla a spustili jsme vzpomínkovou konverzaci. Pořád jsme se měli o čem bavit, byl stejný jako ve školce. Hodný, milý a vtipný.
"A pamatuješ, jak jsem na tebe vylil ten kýbl se studenou vodou?" zeptal se mě se smíchem.
"Jo to si pamatuju moc dobře." řekla jsem a dojedla poslední kousek wafle.
"Taky si pamatuju, jak si mi dal tu velkou kytici." usmála jsem se na něj. "To byl asi ten nejlepší dárek vůbec."
"Jo, byla si z ní úplně unešená." vstal a šel dát talíře do umyvadla.
"Občas se mi po těch časech stýská." řekla jsem.
"Mě taky. Ale nečekal jsem, že tě ještě někdy uvidím." sedl si znovu naproti mě.
"To je osud." usmála jsem se.


"Jsem zpátky!" uslyšely jsme hlas a po té bouchnutí s dveřma.
"Donesl jsem všechno navečer!" vešel do dveří Liam.
"Ahoj." pozdravila jsem ho s úsměvem.
"Čau." odsekl. Asi nečekal, že mě tu uvidí.
"Koupil jsi všechno?" šel k němu Niall a vzal plný tašky z ruk.
"Jasně." sedl si ke stolu vedle mě. "Už se těším."
"To já taky." řekl potichu a ironicky Niall. Asi si myslel, že ho nepůjde slyšet. Vyndal věci z tašky a otočil se na nás. Všiml si mého nechápavého výrazu.
"El, dnes pořádáme večírek, nechceš taky přijít?" zeptal se mě Niall a já hned kývla. Dobrá příležitost poznat nový lidi.
Chvíli na to jsem se s nimi rozloučila a najezená jsem šla spokojně domů. Až potom jsem si vzpomněla, že jsem tam šla hlavně kvůli radě na nějaký supermarket, ale bylo mi blbé tam jít znovu.
Celé dopodledne jsem provolala s Willem a na oběd jsem neměla vůbec hlad. Odpoledne jsem lenošila u televize a brala síly na večer. Když nastal čas, šla jsem se obléct a připravit. Nebrala jsem na sebe nic extra, vlastně jsem byla oblečená úplně normálně a obyčejně.
"Crrrrrr..." zazvonila jsem na jejich dům.
"Čáu!" otevřel Niall se sklenkou v ruce a hned mě objal. "Pojď dál."
Ve vnitř to opravdu žilo. Chodby byly zaplněné lidmy a uprostřed obýváku se tančilo. Nevěděla jsem kam mám jít prvně a tak jsem se otočila na Nialla, který za mnou už nestál. Byla jsem zmatená kam se poděl, ale nijak jsem to neřešila a vydala se na cestu domem. Všude samí neznámí lidé a hlasitá hudba. Večírky jsem měla vžy ráda, ale ty které jsem zažila doma nebyli nikdy takové jaké jsou tady.
"Hej kotě!" zavolal na mě neznámý kluk s pivem v ruce. Rychle jsem se otočila a šla jsem do jiné místnosti. Cítila jsem se tu méně a méně svá.
Procházela jsem a cpala se mezi lidmi, až sem se s někým srazila.
"Promiňte, omlouvám se." řekla jsem okamžitě.
"V pohodě." řekl kudrnatý kluk.
"Harry?" hned jsem ho poznala. Začal se smát, chytl mě za ruku a někam mě táhl.
"Nedáš si něco k pití?" zeptal se mě a už směřoval ke stolku s drinkama. Přikývla jsem a čekala, co mi nalije. Nakonec sobě nalil pivo a podíval se na mě výrazem, jestli může i mě a já souhlasila. Teda, čekala jsem, že bude více tvořivější. Už kvůli tomu, že pracuje v kavárně.
"Tak jak se ti tu zatím líbí?" podal mi kelímek a mírně se svým ťukl o můj.
"Zatím dobrý, nečekala jsem to tu tak skělý." konstatovala jsem a napila se.
"Harry?!" zavolal nějaký kluk.
"Jé! Ahój!" otočil se na něj a objal ho. Přišlo mi, že Harry má nějakou velkou radost, že ho vidí. Potom se neznámý kluk k němu nahl a pošeptal mu cosi do ucha. Harry na to kývl a otočil se na mě.
"Omluvíš mě, prosím?" zeptal se mě pohledem štěněte.
"Jasně." řekla jsem bez problému, ale uvnitř mi to vadilo. On se na mě jen tak vykašle kvůli nějakému kamarádovi, tss!
Seděla jsem tam sama a popíjela pivo. Kdo by to kdy do mě řekl. Já nikdy nebyla zastáncem alkoholu a taky málo kdy se mi stalo, abych byla na večírku sama.
Sledovala jsem ostatní lidi, když v tom jsem zahlédla Nialla. Rozhlížel se do všech stran, pak uviděl mě. Zjistil, že ho taky sleduju a mírně se usmál. Pak si namířil cestu ke mě.
"Co tu sedíš tak sama? Nebavíš se?" přišel ke mě. Já je pokrčila rameny a on mi naznačil ať si jdu s ním zatancovat.
"Nééé." odmítla jsem ho.
"Proč ne?"
"Já netancuju." seděla jsem pevně na židli.
"No ták!" chytl mě za ruku a snažil se mě zvednout, ale já kývla, že opravdu nechci.
"Tak pojď alespoň za mnou." zvedl mě a rozběhl se po schodech nahoru. Šla jsem opatrně za ním. Po cestě jsme potkali Liama s nějakou dívkou. Drželi se ruku v ruce a nějak se k sobě měli. Bylo mi jasné hned o co tu jde a trochu mě píchlo u srdce, když jsem je spolu viděla, protože jsem zjsitila, že u něj šanci už nemám.
Niall zavítal do nějaké malé místnustky s hromadou věcí, asi něco jako kumbál, a vytáhl žebřík. Trochu jsem se lekla, ale neprotestovala. Pak ho nastavil k poklopu na stropě a nabídl mi ať jdu první.
Když jsem otevřela poklop, zahlédla jsem něco neuvěřitelného. Vylezli jsme na střechu, vlastně až teď mi došlo, že ji mají vlastně placatou, né jako já. Úplněk zářil na noční obloze ještě se stovkami hvězd.
"To je nádhera." nemohla jsem se nabažit toho pohledu. Niall se pousmál a začal roztahovat deku, kterou si s sebou vzal, čehož jsem si ani nevšimla. Poté mi ukázal ať se na ni posadím a pak si lehl velde mě.
"Jsem rád, že jsme se opět potkali."
"I já." lehla jsem si taky. V podstatě jsme měli hlavy hned vedle sebe a dívali se na hvězdy.
Ucítila jsem jeho vůni a jeho dotek. Nejspíš to bylo omylem, ale dotkl se mojí ruky, když pokládal tu svoji. Hned jsem si vzpomněla, jak dobře jsem se s ním cítila, když jsem byla malá, a přesně stejný pocit jsem měla i teď.
I když se pod námi konala hlasitá párty, na střeše šel slyšet každý pohyb. Uslyšela jsem, jak Niall otočil hlavu na bok a ucítila jsem, jak jeho pohled spadl na mě.
"Pořád to děláš." usmála jsem se a stále jsem se dívala na oblohu.
"Co dělám?" nechápal.
"Zíráš na mě, a myslíš si, že to nevím."
"To není pravda." začal se smát. "Teda je. Dělával jsem to, protože ses mi líbila. Byl jsem do tebe zamilovaný, ale teď už né. Teď jsem se jenom podíval."
"Ahááá." kývla jsem na jeho ujasnění.
"Vlastně po našem odloučení, jsem přestala věřit tomu, že první láska vydrží na věky." přemýšlela jsem nahlas a podívala se na Nialla.
"Já bych tomu docela věřil." řekl potichu a otočil hlavu na mě. Bylo hrobové ticho, šla slyšet jen slabě muzika, čemuž dopomáhala na více romantické atmosféře. Ucítila jsem jeho dech a jeho oči sjely na mé rty. Měla jsem strašnou touhu ho políbit, ani nevím proč, možná že jsem si ani neuvědomovala, že to je Niall.
"Co tady děláte?" zeptal se Liam, který stál za námi a tím zabil ten nejromantičtější zážitek v mém životě.
"Liaaaam!" leknutím jsem rychle vstala. Stál tu s nějakou dívkou, tentokrát ale s jinou. Sice je ten nejvíc sexy kluk, co jsem kdy viděla, ale jeho povahu fakt nemusím. Povaha Bad Boye, který si myslí, že má každou, kterou si umane. Díky, nechci.
 

Wake up in Miami - 1. Díl

26. května 2013 v 14:48 | Míša


"Za chvíli budeme přistávat." zaklepala mi na rameno letuška, čímž mě probudila z lehkého spánku.
Mírně jsem přikývla a vyndala si sluchátka z uší, ve kterých už dávno nehrála hudba, protože se mi přes noc vybil mobil. Nenápadně jsem se protáhla a podívala se z okýnka, u kterého jsem seděla. Viděla jsem něco neskutečného. Právě jsem měla před očima vlastní budoucnost.

Po výstupu z letadla jsem si počkala na svoje kufry a zavolala taxi, který mě dovezl přímo před můj nový dům. Byl malý a krásný. Žádná oloupaná omýtka, pod kterou šly vidět cihly nebo rezavá klika, jako u nás doma. Vzala jsem kufry z auta a rychle pospíchala k němu. Byla jsem tak nervozní, že jsem nemohla ani najít klíče, které jsem k němu dostala. Začalo mi rychle bušit srdce a já zpanikařila. Vážně v žádné kapse nebyly a to jsem si je tam dávala.
Prohledávala jsem svoje kapsy asi 5 minut a pořád nic, tak jsem to vzdala. Vytáhla jsem si mobil a vytočila číslo pána, který mi dům prodal.
Nakonec jsme se dozvěděla, že náhradní klíč má, ale je mimo město, a že potrvá asi 2 hodiny, než sem dojede. Bylo by mi to jedno, kdybych s sebou netáhla všechny moje věci.
Vstala jsem, vzala tašku přes rameno a za sebou táhla dva velké kufry na kolečkách. Vydala jsem se do centra. Už po chvíli jsem byla strašně unavená z tahání těch věcí a první na co jsem narazila bylo Starbucks. Milovala jsem ho, tak jsem tam zamířila. Hned jsem samozdřejmě upoutala na sebe pozornost hlukem jezdících 4 koleček od mých kufrů po zemi. Když nakonec všichni odvrátili pohled, vydala jsem se k pokladně, kde nikdo nebyl. Po chvíli jsem si všimla zvonečku, který ležel na pultu a který měl sloužit k přivolání pokladního. Lehce jsem na něj položila ruku a vydalo to skoro neslyšitelný zvuk, ale i přes to pokladní došel.
"Přejete si?" zeptal se mě pohledný kudrnatý kluk.
"Prosím jedno karamelové frappuccino." odpověděla jsem a vytáhla si peněženku.
"Tady nebo s sebou?" usmál se na mě.
"S sebou, prosím." vytahovala jsem si peníze s částkou, kterou jsem viděla na pokladně a podala mu peníze. Odběhl mi udělat objednávku a za chvíli byl zpátky s kelímkem.
"Pro vás, přeji příjemný den." podal mi ho s úsměvěm.
"Děkuji." vzala jsem si ho a táhla se s kuframa ven. Chtěla jsem se napít, ještě než výjdu, protože to tak úžasně vonělo, ale uviděla jsem, že mám na kelímku nějaký nápis. Už jsem byla skoro u dvěří, ale zastavila jsem se, prohlédla jsem si to pořádně a otočila se na pokladního, který se jen nevinně díval a mrkl na mě.
"Co to má znamenat?" šla jsem k němu.
On jen roztomile pokrčil rameny. "Zlobíte se snad?"
"Nezlobím, jen mě to překvapilo." začala jsem si to znovu číst a lehce jsem se pousmála.
"To byl taky účel." usmál se a natáhl ke mě ruku. "Jsem Harry a ty?"
"Elizabeth." podala jsem mu ruku.


"Bydlíš tady? Nebo se někam stěhuješ? Ptám se, kvůli těm kufrům." kývl hlavou směrem na ně.
"Právě před chvílí jsem sem přijela a rozhodla jsem se tu žít. Chtěla jsem se konečně osamostatnit." odpověděla jsem.
"Za chvíli mi končí směna, nechceš někam zajít nebo hodit domů?" nabídl mi.
"Domů můžu až..." vytáhla jsem mobil a podívala jsem se na čas. ".. za hodinu a půl."
"Aha, tak tu vydrž tak 10 minut, potom se půjdeme projít, co říkáš?" roztomile se na mě usmál.
Já jen kývla a on mi ukázal ať se jdu mezitím posadit. Uběhlo to docela rychle, už po hodině strávené s ním v parku jsem se cítila fajn. Jako bych tu patřila. Jen jsem nečekala že se s někým seznámím tak rychle, ale byla jsem za to ráda.
"Už budu muset jít." řekla jsem při pohledu na mobil.
"Můžu tě tam hodit autem." vytáhl z kapsy klíčky a lehce s nimi zaštěrchal.
"No tak platí." souhlasila jsem. Chtěla jsem pobrat všechny kufry a jít, jenže on se nabídl. Nakonec jsem skončila s jednou malou kabelkou na rameni a on se táhl s dvěma velkými růžovými kufry. Bylo mi ho až líto, že se s tím musí tahat a že mu není trapné chodit s takovou barvou. Pořád jsem mu říkala, že si to vzládnu vzít, ale byl neodbytný.
"Tak jsme tady." zastavil před mým novým domem, před kterým už stál i prodejce domu. Poděkovala jsem Harrymu za odvoz a moje pozornost spadla na stojícího chlápka s klíčema.
"Promiňte, že jdu pozdě, stojíte tu dlouho?" omlouvala jsem se.
"Ne, před chvílí jsem přijel." řekl a podal mi náhradní klíče. Sdělil mi ještě pár informací a nadobro jsem se s ním rozloučila. Dům už je jenom můj.
S rozbušeným srdcem jsem ho začala odemykat. Pucovala jsem si boty o moji novou rohožku a vešla jsem do vnitř. Položila jsem kufry a šla se projít po domě. Stěny zdobily krásně něžné tapety a nábytek byl do každého pokoje hezky sladěný.
Bylo takové ticho, že vyzvánení mého telefonu mě vyděsilo, až jsem nadskočila. Rychle jsem vzala mobil a příjmula hovor.
"Ahoj Wille!" pozdravila jsem.
Kdo je Will? Můj kluk. Potkali jsme se na střední škole a ve čtvrťáku jsme spolu začali chodit, tím pádem jsme spolu už skoro rok. Je to teď těžký, když jsme od sebe tak daleko, ale nedokázali jsme se rozejít. Willa miluju nadevše a strašně mě ničilo, když jsem se s ním loučila, ale chtěla jsem si prostě splnit sen. Slíbil mi, že bude dojíždět a navštěvovat mě, ale bojím se, že nám to spolu už moc dlouho nevydrží.
"Jo mám se skvěle, je to tu fakt super." odpovídala jsem mu na otázky.
"Crrrrrrr!" zazvonil někdo na dveře.
"Promiň Wille, musím končit, napíšu ti ještě SMS, pá!" položila jsem hovor a utíhala ke dveřím.
"Ahoj!" pozdravil mě kluk s krabicí v ruce.
"Čau." věnovala jsem mu jeden krátký pohled, při kterém jsem si všimla snad jenom té krabice a začala jsem psát SMS.
"Ehm... Slyšel jsem, že jsi tu nová a já bydlím o dva domy dál. No a.. prostě jsem ti donesl krabici s pár muffiny, které jsem upekl, protože to se tady novým sousedům dělá." řekl a podal mi krabici. Jen jsem ji otevřela a usmála se, protože byly čokoládové a ty já miluju.
"Děkuju moc." řekla jsem mile a podívala se na něj. A právě při tom pohledu do jeho krásných očí...
... jsem se asi zamilovala.

Forever Directioner

15. února 2013 v 23:37 | Míša

"So get out, get out, get out of my head and fall into my arms instead!" začal hrát refrén mé oblíbené písničky z rádia, na kterém jsem měla nastavený budík. Většina lidí by si svůj budík asi hned zaklaplo, ale já ho nechala jet. Vylezla jsem z postele a dala ranní pusu pěti dokonalým chlapcům na plakátě pověšeném na zdi. Protože jsem si šla hned potom vyčistit zuby do koupelny, která byla hned vedle mého pokoje, zhlasila jsme si rádio, abych mohla poslouchat i při ranní hygieně.
"Grace! Ztlum tu hudbu!" volala na mě ze zdola máma, ale já ji nevnímala. Přišla jsem do pokoje a zrovna písnička dohrála, tak jsem si ji začala při oblékání pobrukovat. Při zapínání mikiny se mi rozsvítil můj displey na mobilu, který zdobili One Direction, přišla mi zpráva. Popadla jsem mobil a začala ji číst.
"Mami, už jdu do školy!" zakřičela jsem na mamku, když jsem procházela kolem kuchyně. Vzala jsem si z věšáku moji nejoblíbenější baseballovou mikinu s velkým M ve předu a na zádech měla nápis Malik. Dostala jsem ji k narozeninám a strašně ji miluji.
"To se ani nenasnídáš?" vyběhla z kuchyně naštvaně máma.
 


Splněný sen - 7.Díl

12. ledna 2013 v 18:33 | Míša
Potom jsem ale spatřila Harryho. Seděl na zemi zády k poklopu a cosi tam huhňal. Nevím proč, ale v tu chvíli jsem si na sto procent byla jistá, že to připravil pro mě, tak jsem se snažila vylézt nahoru. Vůbec mě neslyšel a pořád se neotáčel. Když se ale pohnul, lekla jsem se. Ne, ale kvůli jeho pohybu, ale kvůli tomu, že tam neseděl sám. Seděl tam s nějakou dívkou, kterou šlo blbě v tom šeru poznat. Spolu se tam chychotaly a on jí něco vykládal. Spanikařila jsem a snažila se co nejrychleji slézt dolů, aby si mě nevšimli. Když jsem ale stoupla na jednu ze šprušlí od žebříku, v tom tichu šíleně zavrzala a Harryho a dívky pohled spadl na mě...


Cítila jsem se hrozně trapně. Seskočila jsem dolů a šla rychlým krokem pryč.
"Neviděli jste tu holku s černými šaty a se silonkami jako mám já?" vyptávala jsem se všech lidí.
"Myslíš tu tvoji kamarádku Ginu? Já ji viděl." ozval se někdo za mými zády.
"Kde?" otočila jsem se.
"Před chvílí jsem si s ní povídal, potom se omluvila a řekla, že si musí odskočit." uchechtl se Liam.
"Díky moc." usmála jsem se na něj a utíkala směrem k záchodům.
"Gino?" zavolala jsem přes záchody do prázdna. Naštvaně jsem udělala udělala pár kroků, při kterých jsem vzhluboka dýchala a přemýšlela, jestli má Harry něco s tou holkou. Opřela jsem se o umyvadlo a podívala jsem se na sebe do zrcalda. Chvíli jsem se prohlížela, dokud mě nevyrušila rána do dveří, za kterými šel slyšet nějaký smích. Rychle jsem se schovala do kabinky.
"Ale Harry, tohle jsou dámské záchodky." smála se nějaká dívka. Jen co vyslovila to jméno, ve mě zatrnulo. Potom jsem uslyšela jeho hlas.
"To je mi jedno." řekl a já je začala sledovat malou škvírou dveří. Vzal ji do náruče a posadil vedle umyvadla. Sladce se na ni smál a začal jí líbat. Nemohla jsem se na to dívat. Chtěla jsem se otočit na druhou stranu, ale podjela mi noha a já spadla na kraj záchodové desky a rukou jsem praštila do splachovacího čudlíku. Teď mi nezbývalo nic jiného, než vylézt.
"Je tu někdo?" zeptala se dívka.
Otevřela jsem dveře a podívala se na Harryho, který byl vyděšený a začínal se červenat.
"Promiňte." podívala jsem se na dívku. Poznala jsem ji. Byla slavná, krásná a Harrymu se očividně taky líbila, ale já ji od té doby začala nenávidět.
Rychlým krokem jsem vyšla ze záchodů a šla hledat Ginu. Zase jsem se všech vyptávala, ale nikdo ji neviděl. Začínala jsem se bát, protože jsem ji od té doby, co jsme přišly neviděla. Už jsem nevěděla, kam mám jít. Všude bylo plno cizích lidí. Pomalým krokem jsem se šla podívat na zasněženou noční zahradu. Měli i bazén, vedle kterého někdo stál. Byl v krátkém rukávu, což mě přišlo hodně divné. Nenápadně jsme otevřela dveře a vyšla ven. Byla obrovská zima a já měla je ramínkový šaty. Poslušně jsem za sebou zavřela a šla k té osobě, která si zapalovala cigaretu. Potom mi to došlo.
"Zayn?!" chtěla jsem si říct v duchu, ale tak nějak jsem si to řekla nahlas.
"Ehm...ano?" nechápavě vykoukl ze tmy.
"Můj bože!" byla jsem šťastná, že ho vidím takhle zblízka. Vždy to byl můj nejoblíbenější člen z kapely.
"Děje se něco? Co mám na sobě?" začal se nervózně prohlížet.
"Ne, nic se neděje. Jen jsem ráda, že tě vidím." překryla jsem si pusu rukou a prohlížela si ho.
"My se známe?" pořád nechápal.
"Ne to ne, já jsem Jessie. Ta, která byla sražená od Harryho autem." uchechtla jsem se. Oba jsme po sobě pokukovali a navzájem uhýbaly pohledem. Bylo to trapné. Bylo ticho a mě nenapadalo, co říct. Konečně se mi vyplnil sen a já to takhle zvorám.
"Není ti zima?" proboural trapné ticho.
"Ne." lhala jsem.
"Prosímtě, vždyť vidím, jak se klepeš." řekl a tipl cigaretu, kterou ani nedokouřil.
"Ale.." chtěla jsem něco říct.
"Pojď prosím." chytl mě kolem ramen a táhl dovnitř do tepla.
"Tak co? Už je ti líp?" zeptal se mě vevnitř, když mě postavil ke kamnům.
"Ano." nechtěla jsem mu přidělávat starosti, ale on to na mě poznal.
"Něco nám přinesu na zahřátí. Vydrž chvíli." otočil se a šel pryč. Nečekala jsem moc dlouho. Hlavně jsem se rozhlížela, jestli neuvidím Ginu, ale nikde nebyla.
"Jsem zpátky." nesl v ruce dva panáky nějakého alkoholu.
"Ne." odtahovala jsem to rukou.
"Co děláš? Vždyť to vyliješ." nadával.
"Zayne, já to nechci."
"Nebuď taková slušňačka." mrkl na mě a podal mi jeden.
"Já nepiju." dala jsem ruce za záda.
"Protože nemůžeš nebo protože nechceš?" zeptal se mě.
"Protože nechci." odpověděla jsem a on mi ho hned vrazil do ruky.
"Ale..."
"Jeden ti neuškodí. Na zdraví." rychle cinkl o ten můj a vklopil to do sebe. Já tam jen stála a zírala na něj.
"No co je?" nechápal.
"Zayne, já fakt..." snažila jsem se mu to vysvětlit, ale on mi ho začal naklánět až jsem se bála, že to na mě vylije.
"No dobře." řekla jsem nervózně. Rozhlédla jsem se okolo sebe a dala ho na ex.
"No vidíš, že to jde." mrkl na mě. "Dáme další?"
"V žádném případě." začala jsem se smát a uviděla jsem, jak za Zaynem prochází Gina.
"Omluv mě, prosím." řekla jsem a šla směrem k Gině.
"No kde jsi? Celou dobu tě tu hledám." stoupla jsem si před ni.
"Byla jsem se seznamovat." usmála se na mě.
"Nepůjdeme už?" řekla jsem znuděně.
"Dobře, když chceš." šla směrem ke dveřím. "A co říkal Harry na ten dárek?"
"Já mu ho vlastně nedala." uvědomila jsem si.
"Proč?"
"Protože byl dneska jaksi zaneprázdněný." podívala jsem se na ni a ona hned pochopila, co tím myslím.
"Ale měla by jsi mu to dát. Aspoň nepůjde poznat, jak moc ti to vadí." řekla mi jednu ze svých 'moudrých' rad a já jen přikývla. "Ta holka bude mít konkurenci." mrkla na mě.
"Ehm. Ta holka je Taylor Swift." podívala jsem se do země a Gina vyprskla vodu, kterou právě pila.
"Chceš mi říct, že v tomhle domě je Taylor Swift?" řekla nadšeně, protože ji doslova zbožňuje.
"Mmm." odbyla jsem ji naštvaně. "Pořád si myslíš, že ta holka bude mít konkurenci?"
"Jasněěě." řekla ulhaně a se smíchem mě poplácala po zádech.
"Já mu to teda půjdu dát. Vydržíš tu chvíli?" zeptala jsem se jí a ona přikývla.
"Hlavně ale zase nikam neutíkej, ať tě tu nemusím znovu hledat." zdůraznila jsem a šla hledat Harryho. Strašně jsem se bála, že ho zase potkám s ní, protože by to bylo hrozně divné.
"Neviděli jste prosím Harryho Stylese? Nevíte kde je?" zeptala jsem se náhodného páru stojícího u schodů. Ti jen ukázali směrem k občerstvení.
Stál tam s Niallem. V duchu jsem zase řvala co to šlo. Další člen, kterého vidím naživo a zblízka. Vzhluboka jsem se nadechla a šla směrem k nim.
"...tohle je se slaninou a tohle je paprikový. To mám nejradši." vysvětloval Niall něco Harrymu a ukazoval na různé druhy bambůrek. Harry dělal zájem a přikyvoval hlavou.
"Harry?" řekla jsem slabě, že jsem ani nečekala, že se otočí, ale on to uslyšel. Když se otočil, byl trochu překvapený.
"Čekal si někoho jiného, že?" řekla jsem zklesle.
"To né, jen...jen jsem překvapený, že si za mnou přišla." vykoktal.
"Já jsem přišla už dřív, jen jsi něměl moc času." usmála jsem se i přes to, jak mě to štvalo. Harry hned pochopil, co tím myslím a jen sklopil hlavu dolů.
"Jen jsem ti chtěla říct, že už půjdu domů." řekla jsem a Harry přikývl. "A něco jsem ti koupila k Vánocům."
Dala jsem mu krabičku s náramkem, který měl nápis 'HARRY'. Pomalu ji otevřel.
"To je skvělý, moc ti děkuju." objal mě. Bylo mi neskutečně. Tak strašný pocit, když jsem věděla, že mám kěmu tak blízko a přece s ním nic mít nemůžu. Milovala jsem ho nadevše a jak řekla Gina, že by z toho možná mohlo něco být, tak jsem tomu zezačátku vůbec nevěřila, ale když mě už vážně přesvětčila a já se začala o něj snažit, vecpe se mi do cesty Taylor.
"Sbohem Harry." mávla jsem na něj s pocitem, že už ho nikdy neuvidím. Je to celebrita. Ten na fanynky jako jsem já čas nemá.
"Sbohem? Ještě se uvidíme ne?" zastavil mě.
"Přiznej si to. Vždyť po Vánocích nebudeš mít vůbec čas, máte spoustu rozhovorů, focení a mnoho dalšího. Navíc ti přibyl nový koníček, jak jsem dnes spatřila." řekla jsem a Harry na mě koukal, protože neměl, co říct.
"Já vím, že tohle je naposledy, co se vidíme, takže jsem ti chtěla dát alespoň něco, aby si na mě nezapomněl." dokončila jsem a chtěla jsem jít pryč.
"Já na tebe nezapomenu. A slibuju ti, že v novém roce se potkáme." mrkl na mě a já šla za Ginou. Vzaly jsme si kabáty a šly do hotelu. Nejraději bych z Londýna už nadobro odjela, ale kvůli mém poranění tu musím zůstat ještě pár dní.
Celou cestu jsem přemýšlela nad Harrym. Bylo to od něj pěkné, ale já věděla, že to říká jen tak. I když Gina mě pořád přesvědčovala o opaku.

Druhý den jsme s Ginou čekaly na pokoji, než přijedou moji rodiče. Projížděly jsme internet a já bledla závistí při pohledu na fotky Harry a Taylor, kde drží ruku v ruce. Byly foceny před necelou hodinou.
"Takže on s ní fakt je." pošeptala Gina. Já na to nic neřekla a uslyšela jsem klepání.
"Veselé Vánoce!" zakřičeli na mě rodiče, když jsem otevřela.
"Vám taky!" objala jsem je.
"To je pro tebe zlatíčko." podal mi dárek táta.
"Taky pro vás něco mám. Vlastně je to od nás s Ginou dohromady." podala jsem jim dárek, který jsme koupili, když jsme byly ve městě.


Po té, co si rodiče šli zarezervovat pokoj pro sebe, šla jsem si otevřít dárek od nich. Byl tam krásný modrošedý pletený svetr s vánočními motivy.
"Gino, koukej." ukázala jsem ji svetr.
"Ten je skvělej." pochválila mi ho a otočila se kě mě zády. Moc jsem to nechápala a snažila se nakouknout, co dělá. Až se otočila, vrazila mi malinkou krabičku do ruky.
"Pro tebe." usmála se na mě. "Veselé Vánoce."
"Ale Gin, já pro tebe nic nemám." řekla jsem nešťastně.
"Tohle je jen taková drobnost, taková blbost na památku." ujišťovala mě. "A mě nic dávat nemusíš, pro mě dárek je, že jsi tu se mnou."
Když jsem otevřela krabičku, uviděla jsem tam malého plyšového sněhuláčka v zelenočerveným oblečku.
"Jé to je roztomilý, díky moc." položila jsem si ho na poličku.


Dny strávené v Londýně uběhly rychle. S našima jsme se párkrát vydaly do města se projít a jednou do kina. Tyhle Vánoce jsem si vážně užila. Když jsem šla na kontrolu do nemocnice, doktor mi řekl, že už je noha v pořádku, ale nesmím dělat zatím žádné namáhavé sporty, což u mě nehrozí. Odpoledne jsme nasedli do auta a odjeli domů. Nový rok jsem strávila také s Ginou a užívala si dny zimní pohody, než přišla škola. Samozdřejmě, že na Harryho jsem za tu dobu nezapomněla, ale on na mě asi ano. Docela jsem s tím počátala už od začátku, ale pořád jsem měla nějakou tu naději, že se ozve, že mě najde nebo nějak vyhledá. Ale on nic.
Měsíc školy uběhl a byl začátek února. Byla jsem smířená s tím, že už Harryho nikdy nepotkám a že je konec, dokud jsem se na internetu dozvěděla, že One Direction jsou v Londýně a že tam mají nějaký interview. S nějvětší pravděpodobností jako po většině rozhovorech jdou k fanynkám a podepisují se, fotí se s nimi a povídají si, dokud nemusí odjet. Byla jsem strašně šťastná a Ginu jsem nemusela ani moc přemlouvat, aby se mnou jela. Věděla jsem, že to nic nezmění, ale chtěla jsem je prostě znovu vidět. Za tu dobu na internetu jsem dokonce četla, že se s Taylor pohádal někde na dovolené a rozešli se, což i když to není ode mě moc hezké, tak mě to potěšilo. Odpočítávala jsem si dny a každý večer usínala s přemýšlením, co si na sebe vezmu.
S Ginou jsme vyjely hned ráno, kdy jsme se rozhodly zajít na nákupy. Obě milujeme nakupování, takže skvělý den začal užod rána. Nekoupily jsme si toho moc, aby jsme to potom nemusely tahat. Po nákupu jsme si sedly na jídlo a po té se vydaly směrem ke dveřím od společnosti, pro kterou dělají kluci rozhovor. Stálo tam jen pár holek, což mě potěšilo. Čekaly jsme tam necelou půl hodinu, ale Ginu už to nebavilo a zabíjela mě pohledem. Za těch 20 minut se tam nahrnulo hromada fanynek, ale ja s Gin jsme byly úplně vepředu, protože jsme tam byly mezi prvníma.
"Vidíš, vyplatilo se nám to." mrkla jsem na ni.
"Tobě se to vyplatilo." řekla naštvaně Gina. Podala jsem jí foťák do ruky, aby mě kdyžtak odfotila, kdyby se mě někoho z nich podařilo zachytnout.
"Můj bože! Už jdou!" zařvala jedna z fanynek a všechny začaly pištět. Jediná já jsem byla zticha a zírala, jak mých pět idolů vychází ven. Všechny fanynky řvaly přes sebe. První ke mě došel Zayn.
"Ahoj Zayne, mohla bych si s tebou udělat fotku?" zeptala jsem se ho a on si mě začal prohlížet.
"Nejsi ty náhodou..."
"Jessie." usmála jsem se na něj.
"Áááha. Ta slušňačka?" začal se smát a já s úsměvem přikývla.
"Jasně, že můžeš." přitiskl se ke mě a usmál se do foťáku. Potom šel vedle mě a šel se věnovat jiným fanynkám. Snažila jsem se odchytit někoho dalšího, ale skoro všichny byli na druhé straně. Uviděla jsem, jak Zayn jde na druhou stranu směrek k Harrymu a něco mu šeptá, potom se snažil nenápadě ukázat směrem na mě, ale já to moc dobře viděla. Harry se na mě otočil a uviděla jsem, jak byl překvapený. Já na něj jen zírala a vůbec nevěděla jak se tvářit. Byla jsem šťastná, že ho vidím, ale zároveň naštvaná, že se neozval. Za to on ale nemůže, nemá čas.
Když už mi to přišlo divné, uhnula jsem pohledem a snažila jsem navázat konverzaci s Ginou. Po chvíli jsem uviděla, jak jde směrem ke mě.
"Jessie?" stál u mě. Já se na něj jen otočila.
"Co tady děláš?" zeptal se mě.
"Byla jsem tu na nákupech." ukázala jsem tašky, které jsem měla pod nohama.
"Potřebuji s tebou mluvit." řekl vážně.
"Jako teď?
"Né teď." řekl a a naklonil se, aby mi něco mohl pošeptat. "Přijď do toho hotelu, kde jsi trávila Vánoce. Bude sraz u výtahu. Nikomu to neříkej."
"Dobře." přikývla jsem, vzala Ginu za ruku a táhla ji pryč.
"Kam to jdeme?" nechápala.
"Uvidíš." mrkla jsem na ni a šla rychlým krokem směrem k hotelu.
"Mohla bys tu prosím někde počkat?" ukázala jsem ulici kolem hotelu.
"Harry?" zeptala se mě a já s úsměvem přikývla.
"Dobře, počkám tam v tý kavárně, dobře? Potom dojdi." ukázala mi naproti ulice na kavárnu.
Já souhlasila a šla do hotelu směrem k výtahu, kde ještě nikdo nestál. Asi za pět minut vešel do hotelu Harry a zamířil ke mě.
"Ahoj." podzravil mě.
"Čau, tak co jsi chtěl?"
"Půjdeš se mnou ještě nahoru? Zapomněl jsem si v pokoji tašku." stiskl tlačítko na přivolání výtahu.
"Děláš si srandu?" nechápala jsem. "Ty jsi mě sem pozval, abych s tebou mohla jít pro tašku?"
"Samozdřejmě, že ne." začal se smát a nastoupil o výtahu. Já vešla za ním a on stiskl tlačítko patra.
"Chtěl jsem tě tu hlavně kvůli tomu... no.." vzhluboka se nadechl a přemýšlel, co má říct. "Proč si sem vůbec přišla?"
"Hele neodváděj téma."
"Dobře, ale odpověz mi." sklonil hlavu.
"Říkala jsem, že jseš tu byla nakoupit." řekla jsem a Harry nevěřícně přikývl.
"Nicméně jsem se ti chtěl omluvit, že jsem se ti vůbec neozval."
"V pohodě Harry. Já jsem to čekala." řekla jsem s klidem, ale uvnitř jsem byla naštvaná.
"Čekala?" nechápal.
"Ano, čekala. Jsi celebrita, ty nemáš čas na nějakou fanynku." snažila jsem se to říkat klidně.
"Ale vždyť ty nejsi jen fanynka." podíval se na mě.
"Ano Harry, jsem. Už zase jsem." povzdychla jsem a s Harrym jsme ucítily, jak výtah cuknul.
"Co to bylo?" řekla jsem vystrašeně.
"Hlavně klid." chytl se mě. "Myslím, že jsem se tu zasekli."

Splněný sen - 6.Díl

6. ledna 2013 v 17:40 | Míša
"Nech toho! Nejsem namyšlený!" rozčiloval se.
"Ano Harry jseš! Sláva ti stoupla do hlavy." naklonila jsem se k němu.
"Podle čeho to jako soudíš?" nahodil frajerský výraz.
"Podle tvých posledních slov, NA-MYŠ-LEN-ČE!" hláskovala jsem mu to do obličeje.
"To byla poslední kapka!" zařval Harry přes celý pokoj.

Chytl mě do náruče a táhl směrem k postely.
"Harry! Co to děláš?! Pusť mě!" ječela jsem, ale Harryho to nezastavilo. Údajně mě chtěl asi hodit na postel, ale aby se mi nic nestalo a také kvůli mé noze mě tam raději jen jemně položil, což ztratilo tu jeho drsnost a rozčílenost, která z něho pálila před chvílí.
"
Neměla si mě nazývat namyšleným." sklonil se ke mě.
"Někdo ti musel říct pravdu." mrkla jsem na něj a on mě začal lechtat.
"Nééééé!! Harry!!" snažila jsem se mu oddělat ruce z mého břicha.
"Co jsem?" přestal a čekal, co řeknu.
"Namyšlený." vyplázla jsem na něj jazyk a začal s dalším lechtáním. Už jsem to nemohla vydržet.
"Dobře! Dobře! Nejsi namyšlený!" řvala jsem to na něj, jen pro to, aby přestal.
"Ale ty to říkáš jen tak." řekl zklesle Harry, protože mu došlo, že si to o něm doopravdy myslím. Já na to nic neřekla a jen pokrčila rameny a už se připravovala na další várku lechtání, jenže on nic.
"Jak ti to mám dokázat?" prohrábl si vlasy.
"Dokázat co?"
"Dokázat, že nejsem namyšlený." sedl si vedle mě na postel.
"Mě to dokazovat nemusíš." usmála jsem se na něj.
"Ale já nechci aby jsi si to o mě myslela." řekl a chytl mě za ruku.
"Já taky ne." povzdychla jsem.
"Ty si to o mě nechceš myslet a stejně si to myslíš?" nechápal.
"Ty jsi úplně jinej, než když jsem tě znala jenom jako Directionerka. Osobně se chováš úplně jinak, než si spousta holek myslí."
"Hůř?" řekl potichu.
"To jsem neřekla. Jen prostě jsi úplně někdo jinej, než za co tě všechny Directionerky mají. Já vím, že se ti to neposlouchá lehce, ale mě můžeš věřit. Já jsem Directionerka už dlouho a do teď jsem si myslela, jak o vás vím všechno do posledního bodu, ale jak vidím, tak asi ne. Na tom ale nic nemění, že vás nepřestanu milovat. Vy už prostě patříte do mého života a a snad dlouho budete." dořekla jsem a podívala jsem se mu do očí.
"To je snad to nejkrásnější, co mi kdy fanynka řekla." stiskl mi ruku, ale mě sešel úsměv z tváře. Fanynka?!
"Aha, fanynka. Já myslela, že je to jen před novinářema."
"Ale tak jsem to nemyslel." znervózněl.
"A jak jsi to myslel?"
"Tak ty jsi přece fanynka, to mi nemůžeš brát za zlý..." zazubil se. "...ale pro mě jen fanynka nejsi." pohladil mě po ruce.
Bylo to tak krásné a romantické... dokud nevrthla do pokoje Gina.
"Jess? Jé promiňte, já vás tu nechám o samotě. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli jsi neviděla můj mobil." ušklíbla se.
"Ne, neviděla." probodávala jsem ji pohledem.
"Tak já padám." zpozorovala to a chtěla jít pryč.
"To je v pořádku, já stejně už budu muset jít. Jdeme s klukama na oběd a odpoledne máme interview." mávl na mě a sladce se usmál. Hned jak jsem uslyšela zavření dveří, Gina ke mě přiběhla.
"Tak co? Tak co? Tak co?!" řekla natěšeně pisklavým hlasem.
"Nic, nic, nic, nic!"
"Povídej, prosím." udělala na mě psí oči.
"Né vážně. Nic se nestalo. A teď mě prosím omluv, musím jít napsat našim, že zůstanu ještě pár dnů v Londýně." vstala jsem a šla pro mobil.
"Ale vždyť jsem vás viděla. Držel tě za ruce. A navíc jak se na tebe díval. To nebude jen tak." přišla za mnou.
"Gino, já mu řekla, že je namyšlenec." začala jsem se smát.
"Aha." lehce se pousmála a šla si sednout zpátky na postel.
"Tak co dnes podnikneme?" zavolala na mě.
"Nic zvlášního. Nevím, co bych měla podnikat s nohou se kterou mám odpočívat." odpověděla jsem při psaní SMS.
"Ale notáák. Přece se tu nechceš unudit k smrti ne?"
"Tak zajdem do kina. To máme o dvě ulice dál, to dojdu." navrhla jsem a Gina souhlasila. Po odeslání zprávy jsme se nachystaly a mohly jsme jít.
Po cestě jsme se dohadovaly na jaký film půjdeme.
"Já bych zašla na nějaký horor." řekla Gina.
"Já bych radši něco romantického." usmála jsem se.
"Prosím, pojďme na horor."
"Ty víš, že horory nemám ráda."
"Horor! Horor! Horor!" vykřikovala na mě s úsměvem.
"Né Gino né!" začala jsem se smát. Po dlouhém dohadování jsme se rozhodly pro jiný žánr.
"Tak co třeba komedii?" navrhla.
"To zni dobře. A hele..." chtěla jsem se Giny na něco zeptat, ale zastavil mě nějaký pán s diktafonem v ruce.
"Dobrý den, jsem z novin. Můžu se vás zeptat na pár otázek?" zeptal se mile.
"Jako proč?"
"Je to moje práce." prohodil rukami, až mu ten diktafon málem spadl.
"Já to nechápu. Na co vám to bude, vždyť nejsem ani slavná. Nikdo mě nezná." řekla jsem a chtěla jít s Ginou dál.
"To by jses divila. Poslední dva dny jsi ve všech novinách v okolí a to jen díky tomu slavnému mladíkovi z One Direction." mrkl na mě. "Tak uděláš se mnou ten rozhovor?"
"Promiňte, nemám čas." mávla jsem na něj rukou, chytla Ginu a šly jsme do kina. Přišlo mi to strašně divné.
Když už jsme se přibližovaly ke kinu, zastavily nás nějaká parta holek.
"Nejsi Jessie?" zeptala se mě jedna z nich a já jen němně přikývla.
"Můžeme se s tebou vyfotit?" zeptala se druhá.
"Jo." odpověděla jsem a šla si stoupnout mezi ně. Gině vrazily do ruky foťák a ta nás vyfotila.
"A ty máš něco s Harrym?" zeptala se mě naštvaně jedna z dívek.
"Nemám."
"Nekecej." nevěřila mi.
"Nekecám. Vážně, já jsem stejná Directionerka jak vy, holky. Prosím vás, on by o mě zájem ani neměl." zasmála jsem se.
"Dobře." mávly na mě na rozloučenou a šly pryč.
"Bože, to jako teď to bude takhle pořád?" zeptala jsem se zoufale Giny. Ta jen pokrčila rameny a šla koupit lístky.

Po filmu jsme šly domů a po cestě nás tentokrát nic nevyrušilo, což mě potěšilo. Doma nám Gina objednala pizzu a já se šla podívat na mobil, co mi napsali naši na to, že zůstanu ještě pár dní v Londýně.
"Nééééééééé!" zařvala jsem přes celý pokoj až Gina z mnou přiběhla.
"Co se děje?!" nechápala proč řvu.
"Néééé! Proč jáááá?" sedla jsem si nešťastně na postel.
"Vaši ti nedovolili tady zůstat?"
"Něco horšího..." řekla jsem zklesle. "...oni chtějí přijet."
"Co je na tom? Stejně by nebydleli s námi. Navíc si to mohla čekat, když za pár dní jsou Vánoce." mrkla na mě a odešla. Měla pravdu, ale já nechci všechen čas, co jsem konečně v Londýně strávit s nimi.
S pizzou jsme si sedli k televizi a tak jsme trávily celý večer.
"Kdy vaši vlastně přijedou?" zajímala se.
"Pozítří." řekla jsem a zrovna někdo zaťukal na dveře.
"Áha. Harry ti přišel." usmála se provokativně a já šla otevřít. Opravdu tam stál a kluci za ním opodál si povídali.
"Ahoj, jsem tu jenom a skok. Něco jsem ti přinesl." podal mi kafe ze Starbucks.


"Snažíš se mi dokázat, že nejsi namyšlený?" usmála jsem se a Harry na mě jen naštvaně vyplázl jazyk.
"Ano, snažím. Ale jak vidím, tak to k ničemu nevede, že?"
"Já vážně nechápu, proč ti na tom tak záleží." řekla jsem a upila z kelímku.
"Protože nechci, aby si o mě moje kamarádka myslela takové věci." sladce se na mě usmál. Přišlo mi to milé, konečně nejsem jen fanynka.
"Harry, musíme jít." zavolal Liam a zamával mi na pozdrav.
"Tak se měj." sladce se usmál a šel za klukama.
Já šla zpátky za Ginou a upíjela kávu od Harryho. Kupodivu se na nic nevyptávala, protože věděla že mi to vadí a tak dál sledovala televizi.

Další den mi Harry napsal, že na Vánoce všichni jednou domů ke svým rodinám, ale jenom na pár dní. Na rozloučenou a na to, že bude mít Louis narozeniny, pořádají house party.
"Gino, podívej." ukázala jsem jí zprávu v mém mobilu.
"Půjdeme na párty, juhůůů!" zajásala.
"Já tu ale nemám žádné šaty." řekla jsem zklesle.
"Já taky ne..." dala si ruku na čelo. "..ale můžeme se po nějakých jít podívat do obchodů!" řekla a ruka je vyšvihla, jakože jí napadlo něco skvělého.
"Máme dost času. To akorát si stihneme nějaké koupit, obléct se a přijít tam." řekla nadšeně.
"Máš pravdu." hodila jsem jí klíče, vzala si berle a šly jsme. Bohužel berle mám ještě pár dní nosit, ale na party si je v žádném případě nevezmu.

"Co tyhle?" zeptala se mě Gina a vytáhla výrazně červené šaty nad kolena.
"Příjdou mě až moc vyzívavé." odpověděla jsem.
"No a tyto?" vytáhla fialové s bílími puntíky.
"Ty jsou jak pro klauna."
"A co teď?" vytáhla třetí. Byly šedobílé s velkou mašlí v pase.
"Páni. Ty jsou úžasné." řekla jsem a Gina už šla se mnou směrem ke kabince.
"Jsou skvělé. Sluší ti." řekla mi, když jsem se v nich prohlížela v zrcadle. Já se jen šťastně usmála.
"A co ty? Už máš vybrané?" zeptala jsem se jí a Gina jen zakývala hlavou, že 'ano'.
"Tak je sem přines." zvedla jsem ji ze stoličky a postrčila ji směrem k věšákům s šaty.
Mezitím, co jsem se prohlížela s mými šaty v zrcadle, Gina přišla smutně za mnou.
"Oni už je tam nemají."
"Jsi si jistá? Prohlédla jsi to celé?" zeptala jsem se jí úplně na blbé otázky, na které Gina jen kývla.
"Tak zkusíme najít jiné. Nic si z toho nedělej, třeba najdeme i hezčí." utěšovala jsem ji a šla se převlíct.
"Ale tam ty byly dokonalé." smutnila dál. Já vyšla z kabinky, zamířila k věšákům s šatami a vytáhla první, které mě padly hned do oka.
"Dokonalé, jako jsou tyto?" usmála jsem se na Ginu.
"Ne!" vyhrkla ze sebe. "Tyhle jsou dokonalejší!" rozplývala se, vytrhla mi je z ruky a zamířila ke kabinkám.
Černé obtáhlé šaty jí strašně slušely. Když jsme se rozhodly zaplatit, u pokladny jsme uviděly stojan s různýma doplňkama, u kterého jsme se musely samozdřejmě zastavit.
"Myslím, že tohle se nám k tomu bude perfektně hodit." řekla Gina a vzala k pokladně dvoje silonky se srdíčkama.
Když už jsme odcházely domů, na něco jsem si vzpomněla.
"Počkej!" zastavila jsem Ginu. "Když vlastně kluci odjíždějí a nebudou tu na Vánoce, to bych měla Harrymu něco dát ne?"
"To jo." usmála se na mě a zatáhla mě do obchůdku s dárkovými věcmi.
"Kup mu tohle!" zaječela přes celý obchod a v rukách držela velké plyšové srdce.
"Jsi blázen?" začala jsem se smát. "Nesmí to být něco, co mu bude říkat jak ho miluji, ale spíš něco kamarádského."
"Ale tak se s ním nikam neposuneš." vysvětlovala mi.
"Třeba to tak bude lepší." usmála jsem se na ni a šla vybírat dárek.
Po dlouhém hledání, kdy už i Gina byla unavená a tlačila na mě s časem, protože máme jít ještě na party, jsem si konečně vybrala. Rychle jsme přiběhly domů, převlékly se a vyrazily na cestu. S bolavou nohou jsem se tam nějak došla a řekla si, že se budu na party snažit co nejméně kulhat.
"A vy jste?" přivítal nás neobvyklým způsobem Louis.
"Ehm. Já jsem Jessie a tohle je Gina." představila jsem nás, ale Louis očividně pořád nechápal.
"Vy jste nějaké fanynky?" zeptal se.
"No.." načla jsem větu a Gina mě skočila do řeči.
"Ne. Harry srazil Jessie autem a nějak se spolu sblížili..." řekla a já se na ni podívala vražedným pohledem.
"Teda spřátelili." opravila se, ale u toho ukázala že kecá.
"No a Harry nás pozval." dokončila jsem.
"Aha, tak pojďte dál." otevřel nám dveře a my vešly do velkého moderního domu, kde bylo spousta lidí, hlasitá hudba a hromada jídla a pití.
"Mmm, dnešní noc si užiju!" oznámila mi Gina a šla ke stolu s občerstvením.
Já se rozhlédla kolem sebe, jestli neuvidím Harryho, ale on nikde nebyl. Vlastně tu nebyl nikdo z One Direction kromě Louise.
"Louisi? Kluci už jsou tady?" zeptala jsem se ho nenápadně.
"Měli by být." usmál se a šel za nějakou dívkou, kterou jsem viděla jen ze zadu. Když se ale otočila, poznala jsem ji. Můj bože! To je Eleanor!
Spatřila, že se na ni dívám, usmála se a já nazpět. V mé hlavě jsem křičela, protože tohle byl můj sen se přátelit s 1D a nebo alespoň potkat Eleanor s Danielle nebo Perrie. Vzhluboka jsem se nadechla a podívala jsem se ke stolu s občerstvením, kde před chvíli stála Gina, ale teď už tam nebyla. Kolem mě bylo hromada cizích lidí a já jen stála uprostřed sálu a rozhlížela se. Muselo to působit divně. Rozhodla jsem se, že to tu trošku prozkoumám. Vyběhla jsem po prvních schodech co jsem viděla, kde bylo pár lidí. Spíše párů, ale nikdo, koho znám. Potom jsem spatřila na konci chodby žebřík. přišlo mi to trochu divné, tak jsem popošla k němu. Vedl asi na půdu. Poklop byl otevřený, takže bylo jasné, že tam někdo je. Zaslechla jsem i hlasy. Byl to, ale jen mužský hlas. Strašně mi připomínal Harryho a mě to nedalo a musela jsem vylézt nahoru. Vystrčila jsem jenom půlku hlavy a tiše prohlížela půdu. Všude byly svíčky, takže to vypadalo strašně romanticky. Potom jsem ale spatřila Harryho. Seděl na zemi zády k poklopu a cosi tam huhňal. Nevím proč, ale v tu chvíli jsem si na sto procent byla jistá, že to připravil pro mě, tak jsem se snažila vylézt nahoru. Vůbec mě neslyšel a pořád se neotáčel. Když se ale pohnul, lekla jsem se. Ne, ale kvůli jeho pohybu, ale kvůli tomu, že tam neseděl sám. Seděl tam s nějakou dívkou, kterou šlo blbě v tom šeru poznat. Spolu se tam chychotaly a on jí něco vykládal. Spanikařila jsem a snažila se co nejrychleji slézt dolů, aby si mě nevšimli. Když jsem ale stoupla na jednu ze šprušlí od žebříku, v tom tichu šíleně zavrzala a dívky a Harryho pohled spadl na mě...


Kam dál